HLASY ČTENÁŘŮ(reakce na hlavní téma v Profitu č. 2/2006) Se zájmem jsem si přečetl články o tom, co všechno mohou na pracovišti natropit odbory. Naštěstí mohu konstatovat: Nikdy neříkej nikdy - ale mne se to snad netýká. Vlastním firmu s téměř 20 zaměstnanci a za celých více než 10 let její existence jsem nikdy neměl problémy.
HLASY ČTENÁŘŮ (reakce na hlavní téma v Profitu č. 2/2006)
Se zájmem jsem si přečetl články o tom, co všechno mohou na pracovišti natropit odbory. Naštěstí mohu konstatovat: Nikdy neříkej nikdy - ale mne se to snad netýká. Vlastním firmu s téměř 20 zaměstnanci a za celých více než 10 let její existence jsem nikdy neměl problémy. Myslím si, že zaměstnavatelé, kteří mají problémy s odbory (tedy kterým na pracovišti vůbec vzniknou), si za ně ve velké míře mohou sami. Proč si to myslím? 1) Už od samého začátku je důležité vybírat si pořádné zaměstnance. Tedy aby měli nejen určité odborné schopnosti, ale také jakési povahové předpoklady. Aby to tedy nebyli věční reptalové, co si vždycky a na všechno stěžují, místo aby pracovali. Aby to nebyli lidé, které budeme muset za půl roku vyhodit. Kdo z majitelů či manažerů tohle podcení, tak potom sklízí zasloužené plody tohoto ovoce. Prostě pravidlo číslo 1: vůbec si do firmy nepouštějte škodnou!!! 2) Zajistěte zaměstnancům standard přinejmenším na úrovni dané jim zákoníkem práce (ať si o něm myslíme cokoliv). V žádném případě neporušujte zákon, to je přímo nahrávka na smeč! 3) Není nad prevenci a dialog (domluvu) se zaměstnanci. Ne že bych plnil všechno, co jim na očích vidím. Ale když to jsou schopní lidé a vidím, že mou firmu táhnou, proč je neodměnit. Nebo proč se nedomluvit nějak rozumně. Nechci nikoho buzerovat za to, že o pět minut přetáhne přestávku na oběd, když on pak zůstane o pět minut déle v práci. A naopak: Když zaměstnanci vidí, že mám takový férový a lidský přístup, tak se nesnaží mne při každí příležitosti okrást, ale berou firmu za svou. Koneckonců je jim jasné, že jak se daří firmě, tak se bude dařit jim samotným. Kdyby na mne měli nereálné požadavky, tak firma brzy půjde do ztráty a oni nedostanou žádné prémie a možná i přijdou o práci. Takže možná přidám ještě pravidlo číslo 4: Zkuste tuhle jednoduchou rovnici svým zaměstnancům vysvětlit. Ať si nemyslí, že jste jejich nepřátelé, ale naopak že právě vy jste jejich chlebodárci.
Václav Matoušek
Odboroví funkcionáři jsou zdatní manipulátoři. Můj kamarád - majitel firmy - má osobní zkušenost právě s onou „výhodou“, kterou v článku zmínila mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů: Výhoda existence odborů na pracovišti podle ní spočívá v tom, že se díky nim nebude majitel firmy muset starat o záležitosti spojené s bezpečností a ochranou zdraví na pracovišti, protože vše potřebné za něj údajně obstarají odboroví funkcionáři. Ano, můj kamarád se skutečně nechal právě tímhle argumentem přesvědčit. Dokonce - právě v zájmu této činnosti - umožnil svým zaměstnancům (odborářům) několik hodin schůzování měsíčně na pracovišti a podobné výhody. Jenže ukázalo se, že „soudruzi“ někde udělali chybu. A když pak na pracoviště přišla příslušná kontrola a zjistila chybu, ukázalo se, že odboráři cosi zanedbali. Veškerá odpovědnost ale nešla na ně, ale samozřejmě na zaměstnavatele. Odboráři ani neřekli pardon. Takže přátelé, pozor: Nevěřte, že odboráři udělají něco za vás. Veškerá odpovědnost a povinnosti zůstávají na majiteli firmy. Odboráři jsou jen pijavice, které z firmy odsávají peníze (čas majitele a podobně), často i vynášejí cenné informace (viz vaše trefné zmínky o informační povinnosti zaměstnavatele směrem k odborářům), ale nic do ní nepřinášejí. čtenář Honza ze středních Čech
