KAREL MACHOTKA, ŘEDITEL ODBORU PODNIKÁNÍ MINISTERSTVA PRŮMYSLU A OBCHODU - Ministerstvo průmyslu a obchodu chystá pro podnikatele zhruba 70 nařízení, která by je měla zbavit zbytečných či nesmyslně drahých povinností. Přívětivou tvář k okleštění byrokracie ale musejí nastavit i ostatní rezorty. Jinak to nepůjde.
Na ministerstvu vedete odbor podpory podnikání. Nechtěl byste si zkusit soukromý sektor nebo dokonce sám podnikat?
Tomu se vůbec nebráním, myslím, že tam jednou zakotvím. Ještě před vysokou školou jsem dva roky pracoval pro firmu svého otce. Takže i pro mne bude výhodné, když podnikatelům zatím „ušlapu cestičku“.
Třeba zrušením knihy jízd?
Třeba. Je to celkem zbytečná administrativa, kterou je možné lehce nahradit jednodušším systémem. Ta kniha je přitom až třetí bariérou v řadě při provozování služebního automobilu.
Podnikatel musí vozidlo zaprvé odepisovat, za druhé musí zaměstnanci zahrnout do mzdy jedno procento z ceny vozidla v případě, že mu s ním umožňuje jezdit i soukromě. Počítá mu to tedy jako naturální příjem.
A v případě používání vozidla pro služební účely se zase musí evidovat faktické náklady na použité pohonné hmoty.
Mgr. KAREL MACHOTKA (35)
Rodák z Vlašimi vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po ukončení školy rok působil jako právní poradce velitele útvaru u 4. brigády rychlého nasazení. Následně pracoval jako právník na ministerstvu kultury a poté na ministerstvu průmyslu a obchodu. Ředitelem odboru podnikatelského prostředí je od roku 2005. Je svobodný, bezdětný, ale věnuje se práci s dětmi ve Skautu. Jeho koníčkem je turistika. V privátní sféře pracoval dva roky před studiem na vysoké škole, a to v rodinné zámečnické firmě.
PAUŠÁL MÍSTO KNIHY JÍZD
Jaký systém navrhujete?
Sama kniha jízd není pojem, který by byl přímo v zákoně. Až metodický pokyn ministerstva financí (konkrétně D-300) uvádí náležitosti knihy jízd. Je s tím spojena velká administrativa. Na jedné straně musí řidič vyplňovat spoustu údajů, ovšem jejich kontrola je velmi problematická. Náklady na soukromé jízdy by se sice měly zapsat, ale oddělit od služebních.
Je otázkou, jestli je takový systém vůbec dobrý. My navrhujeme, aby si podnikatel, třeba podle typu automobilu, mohl ročně uplatnit nějaký paušál. A nic by nemusel evidovat, archivovat, kontrolovat.
Už máte představu, podle jakých kritérií by se ten paušál určoval?
Zatím jsme to s ministerstvem financí přesně nedohodli. Mohlo by to být podle kubatury motoru, průměrné spotřeby uváděné výrobcem a podobně. Určitě nelze určit jeden paušál pro všechny vozy ve stejné výši. Ale také nechceme, aby jich bylo příliš.
To by platilo pro všechny typy vozidel?
Ne. Nákladních vozů by se paušál netýkal. Tam jsou přeci jen skutečné náklady diametrálně odlišné. Ale ještě uvažujeme o možnosti, že i u osobních vozidel by si firma mohla vybrat, který systém je pro ni výhodnější – paušál, nebo kniha jízd.
A kdy? Máte v plánu již nějaký konkrétní termín?
Do června bychom rádi vytvořili konkrétní návrh. A potom se uvidí, jestli bude stačit změnit už zmiňovaný metodický pokyn ministerstva financí, nebo by byla nutná přímo novela zákona o dani z příjmů. V tom druhém případě by to trvalo tak tři čtvrti roku, rok.
ZÁLOHY NA PET LAHVE JSOU ZBYTEČNÉ
Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman nedávno prohlásil, že podobných úlev pro podnikatele chystá rezort více.
Máme připraveno na sedm desítek návrhů, jak podnikání zjednodušit. Jenže prakticky všechny musíme prosazovat na jiných ministerstvech, než je naše. Třeba zmíněnou knihu jízd, která je v působnosti ministerstva financí.
Další z věcí, která zasahuje řadu firem, je třeba zákon o obalech z gesce ministerstva pro životní prostředí.
V čem je problém?
U vratných zálohových obalů mají prodejny s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních povinnost mít v nabídce nápoje ve vratných obalech, většinou skleněných. Plní se to jen formálně. Někde v regálu leží čtyři skleněné lahve a jinak jsou všude palety s plastovými lahvemi. Ta povinnost je zbytečná. To bychom chtěli zrušit.
A poplatky?
To je ještě horší a týká se to snad všech výrobců. Pokud podnikatelé jakkoliv nakládají s obaly, jsou povinni se registrovat. Jen základní registrační poplatek činí 800 korun. A za každý obal, ať už ve výrobě, přepravě nebo při prodeji, jsou povinni platit dalších 800 korun.
Tady například chceme, aby se registrační poplatek snížil nebo odboural úplně. Je to poplatek vlastně za nic. Jenom za to, že ministerstvo si vytváří přehled o podnikatelích, kteří se dostanou do styku s obaly. To jsou přitom téměř všichni.
U těch poplatků za obal bychom rádi, aby odpadla povinnost platit za každý jednotlivý obal zvlášť. Představa je, že by se zavedl systém třeba za jejich celou skupinu, nebo by se určilo několik kategorií pro platbu podle velikosti podnikatele.
Zálohy na obaly by se podle představ ministerstva životního prostředí měly naopak rozšířit o plastové lahve.
Nevím, jak ten návrh bude konkrétně vypadat – ještě nám nepřišel. Téměř jistě budeme proti. Zkušenosti z jiných států nepotvrdily, že by se zpoplatněním zlepšila třeba recyklace.
Například v Německu, kde zálohy fungují, se recykluje jen asi o jedno až dvě procenta více než v Česku. Tedy něco přes 40 procent.
U nás je přitom míra recyklace opravdu vysoká už dnes. Lidé se naučili odpad do kontejnerů třídit.
To jsou jediné argumenty?
Jistě, chtěl jsem jen ukázat, že ani z pohledu dopadu na životní prostředí ten návrh nic moc neřeší. Z hlediska podnikatelů máme závažnější připomínky. Budou muset přikoupit odběrné automaty na plasty nebo koupit nové, které umějí rozpoznat více druhů lahví.
Problémem bude i logistika. Vykoupené lahve bude třeba skladovat, odvážet, evidovat.
PROTI BUDE JISTĚ I SRAZ MĚST A OBCÍ
Proč právě obce? Nemělo by se jim spíš ulevit, že se o odpad postará někdo jiný?
Naopak. Mívají z toho totiž často velký příjem. Lidé jim odpad zdarma vytřídí, sami přinesou a obec ho potom jen odveze a sama prodá. Tím si pak může třeba financovat nejen celý provoz tříděného odpadu, ale i odvoz komunálního odpadu, a tak dále.
Tenhle příjem by potom odpadl. Kdyby byla záloha třeba pět korun, lidé by určitě lahve vraceli do obchodů a obcím by klesl příjem.
Dá se vůbec recyklovat stoprocentně?
Jistě ne. Ale je to i otázka míry. Jestliže nyní recyklujeme 40 procent plastů, kde bereme jistotu, že máme zpracovatelskou kapacitu na recyklaci třeba 90 procent?
Když lidé nebudou dávat do tříděného odpadu plastové lahve, což je kromě skla většina odpadu domácností, mohli by také přestat třídit plasty vůbec a dávat je do komunálního odpadu. Podle mne by zavedení záloh na PET lahve mohlo životnímu prostředí paradoxně ublížit.
Mezi úkoly, jak pomoci podnikatelům, je i snížení statistické povinnosti.
Problém se statistikou je asi takový: Existují zde zjišťování Českého statistického úřadu. Potom existují takzvaná rezortní zjišťování. To může být dalších dvacet třicet výkazů. Vedle toho ještě firmy vyplňují řadu různých evidencí – například pohyb již zmíněných obalů.
Je tu spousta duplicit. Podnikatelům se potom stává, že dostanou dva, tři, čtyři formuláře a na každém vyplňují třeba 70 procent údajů.
Ano. Právě na to si podnikatelé velmi často stěžují.
Proto v první řadě chceme, aby data nebyla sbírána duplicitně. Existuje ovšem určitá nedůvěra mezi rezorty k vyměňovaným údajům. A i statistický úřad nerad přebírá údaje od rezortů a raději si stejné zjištění provede sám. Pokud ale státní orgány mohou získat informace jinde než u podnikatelů, tak ať to udělají. Nechceme ale zrušit statistická zjišťování úplně.
A začnete sami u sebe?
Musíme. Je třeba to vyčistit. Vedeme třeba rezortní statistiku, dejme tomu o papírenství. Ale o dalším odvětví už ne. Kdysi vznikla potřeba některý sektor sledovat, zavedla se povinnost sbírat data, a už to nikdo nezrušil.
Je třeba se nad tím zamyslet a zjišťovat jen to, co je potřeba. Má cenu dnes zjišťovat počet vyrobených gramofonových desek nebo dopřádacích vřeten? Těžko.
Když jsme u toho – jak se po vstupu do Evropské unie a Schengenu zjišťuje zahraniční obchod?
Právě zrušením celních deklarací a dalších dokumentů se už nedá automaticky zjišťovat to, co dnes musí vyplnit podnikatelé. Právě tím se jim velmi zvýšila administrativní zátěž ohledně statistiky. Musíme se spolehnout na to, že hlášení vyplňují správně.
Máte představu, kolik to všechno podnikatele stojí? Námahy, nebo peněz?
Celkem máme představu, nakolik přijde zrušení těch duplicit a nesmyslných evidencí. Každý podnikatel by uspořil asi 15 hodin kvalifikované práce. V korunách je to za celou republiku až šestimilionová úspora.
Statistiku ovšem povinně vyplňují spíše větší podniky. Drobné podnikatele pálí asi spíš povinnosti, které vyplývají ze živnostenského zákona.
Je celkem tradiční chyba si myslet, že živnostenský zákon je tu jen pro malé podnikatele. Živnostenské oprávnění má třeba i mladoboleslavská Škoda Auto. Ten zákon je tu prostě pro všechny, co podnikají – od osob samostatně výdělečně činných po největší nadnárodní společnosti.
Na 90 procent všech firem v obchodním rejstříku se musí řídit živnostenským zákonem. Výjimkou jsou zvláštní činnosti, jako třeba banky, pojišťovny či advokáti.
I vy ale při „čištění“ byrokracie mluvíte o problémech malých a středních podniků.
Ona ani tahle skupina není homogenní. Může to být samostatný truhlář, kadeřnictví s deseti zaměstnanci i průmyslový podnik s 250 lidmi. Přesto se všichni vejdou do krabičky se štítkem „Malé a střední podniky“. Ale i stát to musí dál rozlišit.
Pokud to jde, chceme administrativu snížit všem. Pokud ne, snažíme se ulevit právě těm nejmenším. Už firma s padesáti zaměstnanci si může dovolit jednoho z nich vyčlenit na administrativu. Ti malí ale nemohou. Na ně administrativní zátěž dopadá nejvíc.
LETOŠNÍ PLÁN NA ZJEDNODUŠENÍ PODNIKÁNÍ
1. Paušál místo knihy jízd
2. Redukce statistických zjišťování
3. Levnější a dostupnější technické normy
4. Vyčerpat Operační program Průmysl a
podnikání minimálně z 90 procent
5. Vyhlásit 15 výzev v Operačním programu
Podnikání a inovace (objem 6 miliard Kč)
Pramen: MPO
REJSTŘÍKY PROPOJÍME
Podobná zátěž je u technických norem.
Tam to je nejen o administrativě, ale navíc i o nákladech. Čím víc technických norem potřebujete, tím víc musíte zaplatit. Jenom vloni na jejich nákup podnikatelé vynaložili zhruba 100 milionů korun.
A letos?
Doufáme, že v důsledku spojení normalizačních úřadů a přechodu z papírové distribuce na elektronickou by firmy mohly ušetřit až polovinu nákladů. Nejspíš ne hned, ale letos tu transformaci systému rozjedeme.
Někteří podnikatelé si nejsou jisti, jestli po novele živnostenského zákona jim bude stačit „starý“ živnostenský list, nebo si mají požádat o nové oprávnění.
Možná je to tím, že jsme sloučili řadu živností a podle nového systému není třeba mít živnostenský list na každou činnost zvlášť. Stačí je mít sepsány právě na tom jednom živnostenském oprávnění (výpisu z živnostenského rejstříku). Snad je to srozumitelné.
Vyměňovat živnostenské listy za výpis ale nikoho nenutíme. Když nedojde u podnikatele k žádným změnám, může mít stávající list třeba i za dvacet let.
U založení nové živnosti ale podnikatel stejně musí vyplnit řadu formulářů.
Méně než dříve. Už fungují centrální registrační místa. Pravdou ale je, že samy úřady mezi sebou vedou „papírovou válku“. Podnikatel si sice osobně už nemusí shánět hromadu potvrzení a roznášet je na jednotlivé úřady, jako jsou třeba zdravotní pojišťovna, správa sociálního zabezpečení, finanční úřad a podobně. Ty papíry ale poletují mezi úředníky.
Takže pořád šanony a kopie kopií?
My to chceme odbourat a zavést jednotnou elektronickou výměnu dat přes centrální registr. A musím říct, že se situace lepší. Opisy živnostenských oprávnění se už elektronicky posílají. Registrační formulář s automatickou výměnou dat by měl začít fungovat od 1. července. Například v minulých dnech byla podepsána smlouva se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Ta zajišťuje přesun dat do systému i od ostatních zdravotních pojišťoven.
Budou takto propojeny i zápisy v rejstřících?
Ano. Od července se každá zapsaná změna v obchodním rejstříku objeví i v rejstříku živnostenském bez povinnosti, aby o to žádal sám podnikatel.
