Spustit komplexní zakázku na sanaci škod už letos by bylo pro stát výhodné
Neexistují žádné právní důvody, proč by úřednická vláda premiéra Jana Fischera měla přibrzdit už vyhlášený největší tendr v českých dějinách a ponechat jej následovníkům vzešlým z podzimních voleb. Je dokonce v zájmu státu proces co nejvíc urychlit, aby deficit vyvolaný touto obří zakázkou byl uplatněn ještě letos. Ministr financí Eduard Janota je přesvědčen, že by to Česku velice usnadnilo budoucí cestu k euru. Očekávaný vysoký deficit veřejných financí, určených na odstranění starých ekologických zátěží, by byl uplatněn ještě v letošním krizovém roce. V dalších letech by už staré zátěže žádným deficitem rozpočet nezatěžovaly. A dokonce platby za vykonané práce by nejspíš přišly až s tříletým zpožděním. V době, kdy by se české hospodářství mělo dostávat z nejhoršího, by tedy likvidace ekologických škod státní pokladnu vůbec nezatěžovaly. Přesto by se práce na odstraňování zátěží odehrávaly v nesrovnatelně vyšším tempu než kdykoli předtím.
Tajemné částky
Stále lze sledovat snahy mnoha lidí, od ministrů až po novináře, dopracovat se k utajené částce, na kolik že to odstranění starých zátěží přijde. Mnoho lidí si stále neuvědomuje, že není co tajit, protože skutečnou částku nezná vůbec nikdo. Tu stanoví až zmíněná soutěž. A proto se neustále přetřásá značná výše státních garancí 114 miliard, respektive 120 miliard korun. A většinou je nešťastně interpretovaná tak, že právě tohle jsou peníze, které zmizí ve znečištěných zeminách a v jedovatých spodních vodách. Případně v pomyslných tunelech vedoucích k těmto vodám.
Je však třeba si uvědomit, že nabídnutá cena v soutěži může být jen zlomkem zmíněné garance. Jinak by proces likvidace starých zátěží zpochybnil smysl privatizace. Neboť garance je totožná s výší kupní ceny. Kompletní vyčerpání garancí na staré zátěže by znamenalo, že by stát vlastně rozdal privatizované podniky zadarmo.
Právě to, jak velký zlomek bude, je smyslem výběrové soutěže. Pracovníci firem GEOSAN GROUP, Marius Pedersen Engineering a Environmental services, které zdárně prošly prvním výběrovým kolem (EURO 18/2009), se už probírají všemi dostupnými detaily ke každé zátěži. To aby mohli na závěr studijního období zalepit do soutěžní obálky nabídky svých firem. V posledním kole bude rozhodovat jediné kritérium: výše nabídky.
Na staré zátěže nové koště
Rozstříhávat obálky bude 13. srpna komise, složená ze tří pracovníků ministerstva financí, jednoho zaměstnance ministerstva průmyslu a jednoho zástupce ministerstva životního prostředí. Po dvou členech do ní delegují dvě naše největší politické strany, ODS a ČSSD. Tímto aktem bude zahájeno tříměsíční období pro ministerstvo financí, v němž bude dle svých podkladů posuzovat reálnost vítězné nabídky. Nejpozději 11. listopadu bude muset ministr financí předložit návrh vládě.
Než však bude vláda o schválení tendru hlasovat, bude nepochybně po ministerstvu požadovat odborné posouzení. To je možná už hotové, možná se rodí a také je možné, že si ministerstvo jeho zhotovení nechá až na své tři měsíce, protože co neexistuje, nelze soutěžícím vyzradit.
Dle uvedených termínů bude zprávu předkládat už nový ministr nové vládě. Ctižádostí ministra Janoty a jeho spolupracovníků je připravit soutěž tak, aby mohla být uzavřena ještě v tomto roce.
Krizi vstříc
Pokud vláda neschválí nejnižší nabídku, soutěž se zruší a začne se hledat jiné řešení. V okamžiku schválení se však nabídnutá částka okamžitě promítne do deficitu veřejných financí. A veškeré následné platby už budou jen hotovostním tokem, který deficit veřejných financí nijak neovlivní. Stručně řečeno, vyplácet se bude, ale deficit neporoste.
Zatížit vysoutěženou částkou deficit krizového roku 2009 by znamenalo obrovskou úlevu pro další léta. Až HDP zase poroste, nebude smět deficit veřejných financí překročit tři procenta, aby tím Česko neporušilo podmínky Paktu stability a růstu. Určitě by tím ohrozilo své budoucí přistoupení k euru, nehledě na to, že by si mohlo od Evropské komise vysloužit pokutu až do výše poloviny procenta HDP. Při výrazném poklesu HDP, větším než dvě procenta, však toto přísné pravidlo neplatí. A právě to je případ letošního roku. Krizové období připravilo pro tento supertendr výhodný měkký polštář. Nebude třeba složitě vyjednávat jednorázovou výjimku z železného pravidla.
Stát je „tvrďas“
Vládou schválené podmínky umožňují ministerstvu financí zaplatit jen za kompletně odstraněné zátěže dle kritérií předem zadaných Českou inspekcí životního prostředí. Tedy už žádné průběžné faktury za dokončené etapy, žádné navyšování smlouvy při objevení dalšího ložiska starých nečistot. Platit se bude jen jednou – až po úplném vyčištění celé lokality. Mimo jiné proto stát vyžadoval vysoké bankovní záruky. Většina prací je víceletých, a proto si vítěz tendru bude muset po celou dobu sanace finančně zálohovat vlastní činnost. Ve státních platbách se tím vytvoří aspoň dvouletá prodleva, která se bude velice hodit právě v době, kdy by se už české hospodářství mělo dostávat z krize.
Tím však omezení platebního kalendáře zdaleka nekončí. Vyplácet na konto vítěze by se měly jen akce, které budou dokončené k danému datu. A to bude stanoveno jen jedinkrát v roce. Přitom celková roční platba by nikdy neměla přesáhnout sedm miliard korun. Pohledávky, které budou navíc, bude moci stát bezúročně přesunout do příštích let. Ať se přihodí cokoli, platba bude neměnná. Vlastně je určena už teď – procentem z celkové částky. Až bude vysoutěžena celková cena, vynásobí se těmito procenty a budou známé hodnoty prací pro každou lokalitu.
Proces mohou pozdržet odvolávky dvou konsorcií, která neprošla prvním kolem. Dá-li jim antimonopolní úřad zelenou, budou muset dostat čas na prostudování reálií.
