Odchod Mittalů bude asi největším odchodem zahraničního investora, jaký kdy Česko zažilo.
Prodej ostravské Nové huti rodinou Mittalů přichází v době značné nejistoty, jak to bude se světovým trhem oceli a ocelářských výrobků kvůli americkým ochranářským clům, a vzbuzuje v regionu nepochybně určitý neklid. Případ ale jistě opět přiživí diskuse o zahraničním kapitálu v Česku a masivním odlivu zisků z kdysi za babku zprivatizovaných podniků.
Mittal Ostrava je zářným příkladem nejen proto, že ho indický magnát získal za babku od vlády Miloše Zemana a pak z něj vytěžil na dividendách desítky miliard korun. Teď vybydlenou fabriku, která by potřebovala znovu masivní investici, pouští někam do světa. Na ceně ani další budoucnosti mu moc nezáleží.
Tehdy to snadno prošlo
Nejde ale jen o diskusi nad úlohou zahraničních investorů a souladu jejich zájmů se zájmy našeho státu a jeho daňových poplatníků. Aktéři prodeje Nové huti jsou totiž kromě jiného stále veřejně dosti viditelní. Transakci dohodl v roce 2002 během pár dní a podnik prodal z ruky bez tendru za necelých dvě stě milionů korun tehdejší ministr financí Jiří Rusnok, dnešní guvernér ČNB. Dnes by něco podobného nikoho ani ve snu nenapadlo. A kdyby napadlo, tak by to řešili policajti.
Loučení s mahárádžou. Mittal koupil ostravské hutě za 175 milionů, vytáhl z nich 47 miliard
Kromě toho spojuje tehdejší události se současností i další zajímavá osoba. V té době držela nárok na čtrnáct procent akcií původně manažerská společnost Petrcíle šéfů hutě, kteří ji chtěli sami zprivatizovat a měli na to se státem platnou smlouvu. Ale dovedli firmu ke krachu a stát odmítl plnit. Ještě před prodejem Mittalovi, někdy v roce 2000, však firmu Petrcíle získal tehdy známý a značně kontroverzní podnikatel a tunelář Radim Masný s jistým Vratislavem Mynářem, dnešním kancléřem prezidenta republiky. Začali se soudit se státem.
Ještě před dořešením sporu nároky společnosti Petrcíle vůči státu koupil mocný tandem Kellner-Tykač. Cena, o niž se Masný s Mynářem podělili, není dodnes známa, šlo však nepochybně o stovky milionů. Každopádně spor skončil tím, že Kellner s Tykačem získali akcie už Mittalu od státu za 850 milionů a obratem je prodali Indům za šest a půl miliardy. Tato kauza byla podle zákulisních spekulací hlavním důvodem, pro který Mynář nezískal definitivně v roce 2015 svou bezpečnostní prověrku.
Nedůvěra k českým kapitalistům
Ale abychom tu historii jenom nedémonizovali, je třeba říci, že Rusnok před těmi šestnácti lety neměl moc na vybranou, protože Nová huť byla stejně jako sousední Vítkovice v chronické miliardové ztrátě. Hrozilo, že nebude dostavěna technologie minihuti, která měla řádově zvednout produktivitu a konkurenceschopnost a celý projekt byl financován Světovou bankou, která si Mittala vybrala a tvrdě tlačila na vládu.
Konkurenční projekt Českého ocelářského podniku Tomáše Chrenka a dalších vlastníků Třineckých železáren sice vypadal velmi dobře a slibně, ale důvěra k tuzemským kapitalistům byla v té době, po konci Soudků, Maroušků či Junků, na bodu mrazu. Kdyby byli členové Zemanovy vlády schopni nedůvěru překonat i v jiných případech, neřešili by dnešní socialisté své zděšení z třistamiliardové řeky každoročně odtékajících dividend. Teď možná uvidíme, jak bude tehdejší Chrenkův projekt životaschopný šestnáct let poté, co se zrodil.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
