Vítězství věřitelské lobby, či zdravého rozumu?
Vláda plán prezentuje jako přípravu na vlnu osobních bankrotů, kterou by mohla přinést pandemie. „Jde o tisk, který nesplňuje žádný z parametrů legislativní nouze,“ namítl předseda ústavně-právního výboru Marek Benda. Nejproblematičtější část spatřují kritici v tom, že díky novele by dlužník nakonec nemusel splatit ani třicet procent pohledávek. Lidé by se tak mohli dostat do situace, kdy si napůjčují třeba dva miliony a během tří let je soud po zaplacení pouhých 120 tisíc korun věřitelům a insolvenčnímu správci prohlásí za oddlužené.
A takovou změnu prý musí provázet odborná diskuse.
Nyní se mohou Češi oddlužit jen tak, že za tři roky splatí šedesát procent nebo za pět let třicet procent svých závazků. Pokud soudce shledá, že dlužník udělal maximum, mohl ho prohlásit po pěti letech za oddluženého, aniž splatil třicet procent.
Novinka by jistě pomohla tisícům dlužníků. Zvláště těm, kterým několikasetkorunový dluh nabobtnal do stavu, jenž pro ně znamená bezvýchodnou dluhovou past.
Pokud ale na takovou revoluci nakonec poslanci kývnou, měla by se zároveň zlepšit kontrola těch, kteří oddlužení zneužívají. Jde o tisíce lidí. Soudům tvrdí, že jejich příjmy jsou minimální, své dluhy nejsou schopni splácet a přitom žijí pohodový život, neboť si vydělávají bokem.
V insolvenčním rejstříku lze takových příběhů najít mnoho. Soud by měl pečlivě zvažovat situaci dlužníka. Že na to nemá čas a kapacitu? Pak ale nemůže být takto velkorysý. Na druhé straně totiž stojí věřitelé a ti budou pečlivě zvažovat, komu půjčí. A ztráty si budou kompenzovat jinde.
Navíc předkladatelé vládního návrhu by se neměli schovávat za evropskou legislativu.
Předloha prý vychází z evropské směrnice, ta má být účinná od července roku 2021. Není to pravda. Vládní plán jde mnohem dál, než evropská legislativa vyžaduje.
O autorovi| Petra Jaroměřská, jaromerska@mf.cz
