Japonská ekonomika
Hrubý domácí produkt Japonska za poslední čtvrtletí poprvé po roce a půl vzrostl a ekonomika se odrazila ode dna, vyplynulo z poslední zprávy japonského Úřadu pro hospodářské plánování.
I když většina analytiků a vládních úředníků míní, že japonská ekonomika se dostává z nejhoršího, nezávislí pozorovatelé nacházejí v kořenech mezičtvrtletního růstu HDP (o 1,9 procenta) čiré efekty vládních záchranných opatření a opti mismu zas tolik nepropadají.
Úřad pro hospodářské plánování EPA už poslední tři měsíce tvrdí, že recese se v Japonsku blíží ke svému konci, i proto s takovou radostí představil poslední makroekonomická data. V podrobnějším rozpisu je však jasné, o jaký sekto r se impozantní růst hrubého domácího produktu opírá, a proč se skeptici nedokáží pousmát. Největší, desetiprocentní, nárůst vykázaly státní investice do veřejných zakázek. Vláda si tudíž růst zaplatila. Pěkně dlouho jí to ale trvalo. S recesí se Japonsko potýká už rok a půl. Zatímco předloni spadl HDP o 0,7 procenta, vloni už to bylo 2,8 procenta. Tak rozsáhlý sestup je největší od roku 1955, od kterého se používá současná metodika měření růstu HDP, a zastiňuje i pokles o 0,7 procenta z roku 1974, kdy se Japonsko potýkalo s první vlnou ropné krize.
Překvapivé první čtvrtletí nyní může ekonomiku dovést na konci roku až k 0,9procentnímu růstu. Stačilo by, aby hrubý domácí produkt v jednotlivých čtvrtletích setrval na nule ve srovnání s předchozím obdobím. Liberálně-demokratický premiér Keizó Óbuči by tím dokonce předčil slib svého kabinetu dosáhnout ještě letos půlprocentního růstu HDP.
Přesto však většina ekonomů nevěří, že by japonské hospodářství stálo na startu bezbřehého růstu. Počet bankrotů se drží sedmým měsícem na rekordu, i když se už netýká největších firem, a míra nezaměstnanosti je na maximálních 4,8 procenta. Mír a nezaměstnaných mužů přitom dosahuje pěti procent a čeká se další zvýšení. I když ve srovnání s evropskými dvoucifernými mírami se zdá skoro zanedbatelná, japonské vládě nedá spát. Minulý týden proto představila zvláštní státní rozpočet, který přinese 500 miliard jenů do vládního programu pro boj s nezaměstnaností. Vládní balík předpokládá vytvoření více než 700 000 pracovních míst jak v soukromém sektoru, tak v rámci vládních projektů, jak oznámil premiér Keizó Obuči. Min istr financí Kiiči Mijazawa na pozdější tiskové konferenci podle agentury Reuters potvrdil, že balík by si měl vyžádat z rozpočtu kolem 500 miliard jenů (4,2 miliardy USD). Podle Takašiho Imai, šéfa lobbistického sdružení výrobců a obchodníků K eidanren, by to zatím mohlo stačit. „Daně šly dolů a na trhu je stále cítit blahodárný účinek vládních investic do veřejných prací, dodal minulé pondělí na tiskové konferenci. Jenže komplexní řešení je v nedohlednu. Před japonskými společnostmi stojí obtížný proces přeměny v konkurenceschopné firmy. Musejí hlavně snížit kapacity a srazit dluhy, aby obstály a vykázaly vůbec nějaký zisk. Avšak tato restruktur alizace, provázená velkým propouštěním, povede nutně v blízké budoucnosti k hospodářskému poklesu, tvrdí analytici. A proto se hospodářský růst opět neobejde bez dalšího státního zásahu, zní z mnoha ekonomických institucí.
Strukturální problémy Japonska vězí v nevyrovnanosti nabídky a poptávky, přesněji v nadměrných výrobních kapacitách. Centrální banka přitom dělá, co může. Udržuje hodně uvolněnou politiku s téměř nulovými úrokovými sazbami. Právě prot o nemůže jejich dalším snížením podpořit poptávku a právě proto nabízí světově proslulý finančník George Soros japonské vládě jedinou možnost, jak podnítit domácí spotřebu. Zasypat japonská města dolarovými bankovkami z vrtulníku.
Dlouhotrvající problémy japonské ekonomiky se nakonec odrážejí na hodnocení světových ratingových agentur. Většina z nich s poukazem na rostoucí rozpočtový deficit a ekonomické problémy strukturálního charakteru odňala Japonsku nejvyšší ho dnocení AAA. Jediná agentura Standard & Poor s Japonsku tuto známku nechala a minulý týden ji znovu potvrdila. Analýza této agentury se opírá o postavení Japonska jako nejbohatšího čistého světového věřitele. To je snad jediné pozlátko z dob minulých, kterým se ještě Tokio může chlubit.
