Zpochybní-li Lesy ČR nové smlouvy, budou dodavatelé požadovat miliardy
Až do roku 2004 fungovaly smluvní vztahy mezi dodavateli komplexních lesnických činností a Lesy České republiky na dlouhodobé smluvní bázi. Tomuto konceptu lze samozřejmě vytknout mnohé, až na skutečnost, že dodávky lesnických činností plnily jejich základní účel: dlouhodobý a koncepční rozvoj lesů ve správě Lesů ČR.
V roce 2004 však Lesy ČR oznámily povinnou restrukturalizaci smluv, kdy deklarovaným plánem bylo k jednomu okamžiku (původně k 31. prosinci 2005) ukončit všechny smlouvy a všichni noví dodavatelé měli být vybráni ve výběrových řízeních, přičemž se měl podstatně změnit obsah smluvních vztahů. Dodavatelé neměli moc na výběr: Buď akceptovali zkrácení doby trvání smluv dodatkem, nebo dostali výpověď.
Změna změny.
Lesy ČR ovšem nebyly schopné doručit výpovědi všem ve smluvním termínu, a tak se dodavatelé rozdělili na dva tábory. Prvním končily smlouvy na dobu určitou k 31. prosinci 2005 a druhým ke konci roku 2006. Plánovaný koncept se tedy neuskutečnil.
Na počátku roku 2005 se Lesy ČR pokusily tuto patovou situaci vyřešit tak, že všechny smlouvy prohlásily jednostranně za neplatné a všem dodavatelům začaly adresovat nátlakové dopisy s výzvami k okamžitému ukončení prací. Reakce na sebe nedala dlouho čekat a soudy i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydaly předběžná opatření, kterým byly Lesům ČR podobné kroky zakázány.
Lesy ČR pak oznámily opět změnu postoje a prohlásily, že dosavadní dodavatelé dokončí práce dle současných smluv a následní dodavatelé budou vybráni na základě nových výběrových řízení. Ta neměla podléhat režimu zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách. Tento postup schválil svým rozhodnutím i ÚOHS.
Dodavatelé tedy znovu bez diskusí museli následovat již poněkolikáté změněnou strategii Lesů ČR a zúčastnili se (až na výjimky, například společnost CE WOOD) výběrových řízení na podzim roku 2005.
Z těchto výběrových řízení vzešly nové smluvní vztahy na dalších pět let, které - lze obecně uvést - jsou pro dodavatele Lesů ČR méně výhodné. V praxi to znamenalo propuštění stovek zaměstnanců, vyplacení odstupného v desítkách milionů korun, zrušení již dohodnutých zakázek, snížení kapacity výroby, prodej nepotřebného majetku a snížení cash flow ze své hlavní činnosti pro Lesy ČR. Finančně lze tyto kroky jenom za naší skupinu vyjádřit ve stovkách milionů korun českých.
Závislost na politice.
Je však nutné uvést, že situace, ve které se Lesy ČR (částečně i vlastní vinou) ocitly, je právně i politicky velmi složitá a vedení podniku skutečně není co závidět. Pro dodavatele jsou Lesy ČR samozřejmě významným klientem, a tak je zřejmé, že mají-li jejich vrtochy alespoň nějaký smysl, lze se přes ně (byť se skřípěním zubů a někdy i riskováním vlastních podniků) přenést.
Na počátku roku 2006 však nastala další změna, když Evropská komise doručila ministru zahraničních věcí dopis se žádostí o vysvětlení postoje České republiky a jejích orgánů k výběrovým řízením vyhlašovaným Lesy ČR. Politici, ÚOHS, Lesy ČR a CE WOOD se začali předhánět ve vydávání tiskových prohlášení, a to pokud možno okamžitě a bez vyčkání jakéhokoli výsledku šetření. Aniž by tedy padlo nějaké konečné rozhodnutí, již několikrát se v médiích objevilo prohlášení, že všechny nové smlouvy z výběrových řízení bude nutné co nejdříve zrušit.
Pro řešení jakékoli situace Lesy ČR v posledních letech je charakteristických několik parametrů: potřeba razantního řešení (většinou spojeného s personálními změnami), absolutní závislost na stavu české politiky, podružný zájem o skutečný stav a potřeby správy lesů v majetku České republiky.
Lze tedy předpokládat, že rozhodnutí o smlouvách ze strany Lesů ČR padne v nejbližší době, bude vydáno jejich novým vedením, bude poplatné předvolební situaci a velmi pravděpodobně nebude hlouběji řešit praktické otázky, které lesnictví očekávají v dalších letech.
Výjimeční a ostatní.
V poslední době se hovoří jako o hlavním riziku pro Lesy ČR zejména o poškozování společnosti CE WOOD a hrozbě jejích nároků vůči podniku. I tuto záležitost je vhodné uvést na pravou míru.
Společnost CE WOOD se dle svých prohlášení výběrových řízení vyhlášených v roce 2005 neúčastnila. V této souvislosti lze jenom spekulovat, zda je důvodem skutečnost uvedená v tiskové zprávě LČR, tedy: „Podle přesvědčení LČR je v pozadí stížnosti na Českou republiku… snaha některých soukromých subjektů, které dříve s LČR uzavřely pro ně ekonomicky jednostranně výhodné smlouvy. Tyto subjekty navíc nebyly schopny splnit některé z podmínek nových tendrů, například bezdlužnost vůči LČR.” CE WOOD tedy pravděpodobně podala stížnost na Českou republiku, na jejímž základě má Evropská komise vyšetřit tendry Lesů ČR. CE WOOD zároveň zahájila i řízení u antimonopolního úřadu, směřující proti tendrům LČR. Mohlo by se zdát, že CE WOOD představuje nyní pro Lesy ČR největší problém a (jak je již uvedeno výše) tento problém je nutné razantně vyřešit. Jak? Například zrušením smluv ostatním dodavatelům, prodloužením smluv s CE WOOD, vyšší mírou tolerance k případnému neplnění povinností CE WOOD, případně jiným „paktem“ o neútočení.
Jednoduchá matematika však dokládá zcela opačný závěr. Pokud CE WOOD znamená dnes pro Lesy ČR výjimečně veliký problém, představují ostatní smluvní dodavatelé problém téměř gigantický. A to zejména z následujících důvodů:
1. Ostatní dodavatelé hospodaří na výrazně objemově větším množství lesních územních jednotek než CE WOOD a ohrožení jejich smluv by mělo za následek vznik několikanásobně vyšších škod jak pro ně, tak pro Lesy ČR.
2. Pokud CE WOOD může hovořit o škodách v řádech stovek milionů korun, všichni ostatní dodavatelé Lesů ČR mohou hovořit o škodách v řádech miliard korun českých.
3. Z hlediska zaměstnanosti může ohrožení smluv dodavatelů Lesů ČR vyvolat stav sociálního napětí, neboť celková zaměstnanost v tomto sektoru se pohybuje v řádech desítky tisíc zaměstnanců.
4. Jakýkoli ústupek ve vztahu k CE WOOD by nutně znamenal povinnost Lesů ČR aplikovat takový postup i vůči ostatním, neboť Lesy ČR jako dominantní soutěžitel nesmí svého postavení zneužívat jenom ve prospěch jednoho ze svých smluvních partnerů.
Přestože by se tedy mohlo zdát, že nejlepším politickým a dostatečně razantním řešením by mohlo být ustoupení společnosti CE WOOD a zrušení všech jí zpochybňovaných smluv, směřuje taková cesta pro Lesy ČR přímo do slepé uličky. Lesy ČR jsou totiž přímo odpovědné za případnou neplatnost nových smluvních vztahů, neboť jejich vznik a obsah svým dodavatelům „de facto“ vnutily. Taková škoda by už ovšem nebyla o milionech, ale o miliardách korun a je otázkou, zda by ji nějaké jiné, další politické a razantní řešení mohlo vůbec urovnat.
Řešení.
Ať již budou Lesy ČR postupovat jakkoli, půjdou-li cestou zpochybnění nových smluv, budou všichni noví dodavatelé vznášet nároky na obrovské miliardové částky škod způsobených Lesy ČR (případně ÚOHS). Existují dvě možnosti řešení. Jednou je dohoda s dodavateli, která ovšem postrádá atributy politického rozhodnutí popsaného výše a zároveň by vyžadovala obrovské úsilí managementu Lesů ČR. Druhým možným řešením, které rovněž nesplňuje atributy předvolebního razantního kroku, avšak které minimalizuje hrozící škody Lesů ČR, je aktivní získání pravomocného a pro všechny dodavatele závazného rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o platnosti či neplatnosti uvedených tendrů z roku 2005. Do okamžiku, než bude takové rozhodnutí získáno, se však Lesy ČR nemohou bez rizika obrovských finančních škod pouštět do zpochybňování již uzavřených smluv.
