Menu Zavřít

Oderské sukno pro každého

11. 8. 2008
Autor: Euro.cz

DYNASTIE GERLICHŮ - Podnikatelská rodina Gerlichů pocházela ze Svitav. Již v polovině 17. století se ale její členové usadili v severomoravských Odrách, kde začali obchodovat s textilem. Později přidali i vlastní výrobou plátna a zboží úspěšně vyváželi do celého Rakouska-Uherska.

Severomoravské městečko Odry, ležící na pomezí Moravské brány a Nízkého Jeseníku, má dlouholetou průmyslovou tradici. Již od poloviny 16. století se zde těžilo olovo a stříbro a obec zažívala velký rozkvět.

Šťastné období přerušila až třicetiletá válka v letech 1618 až 1648, po jejímž skončení se do popředí začaly dostávat jiné výrobní obory, zejména soukenictví. Na počátku 19. století bylo v Odrách již 113 soukenických mistrů, práci však většinou vykonávali sami nebo jen s malým počtem tovaryšů.

První soukenická manufaktura zde vznikla později, až v roce 1839. Jejím zakladatelem byl Anton Josef Gerlich, člen místní významné podnikatelské rodiny. Továrnu vybavil parním strojem a zaměstnával v ní až sto dělníků.

ANTON JOSEF GERLICH

(1796-1871)

Narodil se 28. května 1796 v Odrách jako syn Johanna Georga Gerlicha, obchodníka s plátnem. Roku 1826 převzal vedení rodinné firmy a podnikání úspěšně rozvíjel. Roku 1839 dal postavit první tovární budovu a začal s vlastní výrobou sukna. O čtyři roky později zakoupil parní stroj a produkce výrazně stoupla. Roku 1848 zaměstnával již sto lidí a měl dvacet tkalcovských stavů. Zemřel 25. února 1871 a vedení podniku převzal jeho bratranec Viktor Mathias.

Obchodník z Oder

Českoněmecká rodina Gerlichů byla s městečkem Odry úzce spjata. Nejstarší doložený člen Georg (psán ještě jako Görlich) se však narodil roku 1600 ve Svitavách. Teprve jeho syn Menzel odešel zhruba v polovině 17. století od Oder, kde se usadil.

V kraji se tehdy úspěšně rozvíjelo soukenictví, Gerlichové se mu proto začali také věnovat. Zpočátku ale jen jako drobní živnostníci. Vlastní podnik založil až roku 1774 Josef Johann Gerlich, který si v Odrách otevřel obchod s vlněnými tkaninami. Skupoval zboží od jiných oderských soukromníků a prodával ho na trzích v Brně, Vídni, Linci, Štýrském Hradci, Bolzanu a Pešti.

Později zapojil do firmy i syny Josefa Davida a Johanna Georga, kteří v podnikání pokračovali. Roku 1813 koupili od obchodníka s moukou Johanna Krahla zahradu, na které postavili šestnáct rámů na napínání sukna. Zboží nakupovali a prodávali ve velkém a brzy získali značné jmění.

Soukeníci proti pokroku

Po smrti Johanna Georga Gerlicha roku 1826 převzal vedení podniku jeho syn Anton Josef, který firmu dále rozvíjel. Klíčovým se přitom stal rok 1839, kdy nechal postavit přízemní tovární objekt a zahájil vlastní výrobu plátna. Stroje zpočátku poháněl dobytek, již roku 1843 byl však do podniku instalován parní stroj (jeden z nejstarších v kraji) a produkce začala rychle stoupat.

Přechod k tovární výrobě ale nebyl jednoduchý. Drobní soukeníci z Oder i okolí se začali proti nerovné konkurenci bouřit a 28. srpna 1848 podali dokonce ke dvoru stížnost, ve které žádali omezení strojní výroby sukna ve městě. V odpovědi ze 7. prosince téhož roku jim však bylo sděleno, že k žádné regulaci nedojde. Každý podnikatel měl tehdy totiž nejen právo, ale i povinnost, aby „vytrvalým snažením přivedl svou výrobu k co největšímu rozmachu“.

Do Vídně i Pešti

Firma Gerlich vyráběla hlavně sukno o šířce 7/4 a 8/4 vídeňského lokte (zhruba 140 cm). Odbyt směřoval do celého Rakouska-Uherska, především do Vídně a Pešti.

Soukenický průmysl v Odrách byl na přelomu 50. a 60. let 19. století na velkém vzestupu a předstihl i nedalekou Opavu a Bílovec. Celková hodnota vyrobeného sukna překročila roku 1866 hranici 900 tisíc zlatých, což bylo téměř čtyřnásobně víc než v předchozím období.

Anton Josef Gerlich z tohoto vývoje profitoval. Do podniku brzy přijal i bratrance Viktora Mathiase (syna strýce Josefa Davida), který se roku 1841 oženil s jeho dcerou Annou. Společně podnik výrazně rozšířili, přistavěli další křídlo i poschodí. Roku 1865 sice továrna vyhořela, byla ale rychle obnovena a navíc vybavena moderními spřádacími stroji.

GUSTAV GERLICH

(1845-1903)

Syn Viktora Mathiase Gerlicha se narodil 11. ledna 1845 v Odrách. Zpočátku se nechtěl věnovat textilu a stal se železničním inženýrem. Na přání otce však roku 1881 vstoupil do rodinné firmy jako vrchní ředitel. Podnik pod jeho vedením vzkvétal a dosáhl největšího rozmachu. Přibylo strojů a celý provoz byl postupně převeden na parní a vodní pohon. Roku 1887 se Gustav Gerlich stal jediným majitelem firmy a vedl ji až do smrti. Zemřel 12. března 1903.

S železničářem v čele

Když Anton Josef roku 1871 zemřel, přešel veškerý majetek na Viktora Mathiase. Na vedení závodu ale sám nestačil, povolal proto do Oder syna Gustava. Ten v té době pracoval jako železniční inženýr, v zájmu zachování rodinného podniku však otcovu žádost vyslyšel a roku 1881 se stal vrchním ředitelem firmy.

K původním dvaceti tkalcovským stavům brzy přibyly další a zvýšil se i počet spřádacích a pletacích strojů. Všechno ruční vybavení bylo navíc nahrazeno mechanickým a celý provoz převeden na parní pohon. Počet zaměstnanců se zvýšil na sedmdesát.

Roku 1887 se Gustav Gerlich stal jediným majitelem podniku, který později rozšířil také o barvírnu. Roku 1900 zaměstnával již 199 dělníků a pohon zajišťovaly dva parní stroje a výkonné vodní kolo. Roční výroba činila zhruba 6000 kusů soukenného zboží.

Gerlich pro postižené

Po smrti Gustava Gerlicha roku 1903 převzal vedení firmy syn Josef. Roku 1907 se oženil s Christinou Kunzovou a do podniku přizval i tchána Raimunda Kunze. Ten pak Josefa Gerlicha zastupoval v průběhu první světové války, kdy musel mladý podnikatel sloužit v armádě.

FIN25

Továrna úspěšně překonala vznik samostatného Československa i počátek celosvětové hospodářské krize ve třicátých letech. Osudovým se jí stal teprve ničivý požár v roce 1934, po kterém již majitelé neměli peníze na obnovu výroby. Tovární budovu upravili na obytný dům a s podnikáním skončili. Po druhé světové válce museli navíc jako Němci republiku opustit.

Jméno Gerlich z Oder zmizelo a dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by se ještě někdy mělo vrátit. Roku 1999 však manželé Mateiciucovi založili ve městě podnik, který z úcty k tradici nazvali Gerlich Odry. Lidé s postižením v něm vyrábějí pomůcky pro nevidomé, dřevěné hračky a kartonové krabice.

  • Našli jste v článku chybu?