Když už vládní výdaje nemohou pomoct, aspoň neškrtí a nestraší
V minulém čísle týdeníku Euro jsme nakousli jeden český paradox – jak na tom jsme ve srovnání s vybranými státy Evropské unie a unií jako celkem z hlediska vládních investic v poměru k HDP. Vyšlo nám, že velmi nadprůměrně, což by bylo dobře, kdy zároveň jedním velkým otazníkem nebyla alokační efektivnost vládních investic v Česku, tedy jak se investice „okotí“ do dlouhodobého ekonomického růstu. Podle řady indicií, o nichž si štěbetají vrabci na střeše, je zřejmě hrubě neslavná. Dnes v odhalování českého investičního rébusu pokračujeme, ale tentokrát se díváme na investiční aktivitu jako celek z hlediska dynamiky, a nikoli v poměru k HDP.
I tentokrát jsou zjištění zajímavá. Reakce českých subjektů na krizi roku 2009 byla velmi podobná jako v případě nesrovnatelně větší ekonomiky německé. V obou zemích investice meziročně významně poklesly, což lze interpretovat jako reakci soukromého sektoru na šok v podobě prudkého poklesu mezinárodního obchodu a vyprázdnění zakázkových knih, protože vlády investice nijak neomezovaly (což je z hlediska proticyklické politiky správně). Jenže v případě Německa nastupuje v následujícím roce spolu s významným oživením mezinárodního obchodu srovnatelně patrné oživení investiční aktivity, které pokračuje v podstatě bez přerušení až do letošního roku. Česko je ve srovnání s Německem anemické. Ačkoli je export tahounem ekonomiky, nepromítají se dobrá vývozní čísla do viditelnějšího oživení investic. A nelze to vysvětlit jenom rozpočtovými škrty, i když svoji roli sehrály. Český byznys kolem sebe žádné vyprodané kapacity a zářné zítřky neuviděl, to by se choval jinak.
Slabá dynamika investic v Česku je patrná i v porovnání s Polskem, které v podstatě žádný výrazný propad s výjimkou jednoho kvartálu nezažilo. Kdo chce, vidí za tím infrastrukturní výdaje související s přípravami na fotbalový šampionát, štědře financovaný z veřejných rozpočtů, a celkově uzavřenější charakter polské ekonomiky. Ostatně polský HDP rostl i tehdy, když exportně orientované Německo zaznamenalo ještě hlubší pád než Česko.
Jestliže platí výše uvedené, pak by pro nás Slovensko mělo být jakýmsi potvrzovatelem správnosti hypotézy, že pokles vývozu vede k dramatickému zbrzdění investic soukromého exportně orientovaného průmyslu, který je pro celkový ekonomický růst určující. Protože Slovensko je ještě menší a ještě více exportně zaměřené, mělo by mít ještě hlubší počáteční propad investic následovaný velmi mírným oživením, které může být vyprovokováno až po vyčerpání volné kapacity a jasné odbytové perspektivě do budoucna. Jenže tahle hypotéza vychází jen napůl: šok roku 2009 byl vystřídán rychlejším oživením investiční aktivity než v Česku. Černého Petra proto musíme hledat někde jinde než v otevřenosti ekonomiky. Hádejte kde? Musíme se vrátit k tomu, co jsme rozebírali již minulý týden. Česko má mnohem vyšší vládní investice v poměru k HDP – i loni byly skoro o polovinu vyšší, jenže z 5,1 procenta HDP v roce 2009 klesly na loňských 3,6 procenta, což je makroekonomicky citelné. Na Slovensku byly v roce 2009 mizerných 2,3 procenta a na téhle úrovni zůstaly i loni. Když už nemohou pomoct, aspoň neškrtí a nestraší.
SLAB Á DYNA MIKA INVESTIC V ČESKU Čtvrtletní změny investiční aktivity (v %)
pramen: Eurostat
Meziroční změny investiční aktivity (v %)
pramen: Eurostat
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
