Odklad je nejlepší řešení

Dosavadní úprava pracovního práva je lepší než ta nová

Ta debata je čím dál tím absurdnější. Zaměstnavatelé, legislativní rada vlády i předkladatel návrhu zákona - ministerstvo práce a sociálních věcí - jsou zajedno. Nový zákoník práce je nedodělaný a tak nekvalitní, že by se neměl pustit do praxe. Pro jeho odložení hovoří pádné argumenty - od nejasností v jednotlivých paragrafech přes absenci navazujících předpisů a zákonů až po finanční dopady na veřejné rozpočty. Odbory přesto trvají na svém. Nový zákoník podle nich musí nabýt účinnosti 1. ledna 2007, jinak budou demonstrovat.

Nemožnost věcné debaty.

Odboroví předáci odmítají věcnou debatu a opakují, že by se odložením výrazně oslabila práva zaměstnanců. Nevadí jim chyby v zákoníku ani to, že je nesrozumitelný a komplikovaný. Nenabízejí analýzu, jen proklamace - jednoduchá a nepravdivá hesla. Například že zaměstnavatelé chtějí zákoník zrušit a pracovněprávní problematiku řešit přes Občanský zákoník. Proti takové manipulaci se těžko bojuje. Zákoník má téměř čtyři sta paragrafů a o výklad čtvrtiny z nich se přou i odborníci. Běžný zaměstnanec ho stěží prostuduje, natož aby mu porozuměl. Přesto se jím má řídit stejně jako zaměstnavatel, jemuž však za jeho případné porušení hrozí sankce. Odbory se už daly slyšet, že se nedostatky zákona odstraní takzvaně za pochodu, a to případnými novelami.

Pokus pro pět milionů.

Zákoník práce má sloužit v každodenní praxi, nemá být politickým nástrojem. Má stanovit pravidla, která budou přijatelná nejen pro zaměstnance, ale i pro podniky, jež pro ně vytvářejí pracovní příležitosti, a tím i možnosti výdělků. Zákoník práce se přímo týká téměř pěti milionů zaměstnanců a desetitisíců zaměstnavatelů. Závazný má být už od 1. ledna 2007, i když je jasné, že mnohá z jeho ustanovení budou mít jen dočasnou platnost. Je zřejmě v rozporu s ústavou a jen podle analýzy ministerstva práce a sociálních věcí bude nutné „opravit“ téměř osmdesát ustanovení zákoníku a novelizovat dalších čtrnáct zákonů. Novela, která by měla odstranit ty nejzávažnější chyby a nedostatky zákona, má už teď přes dvacet stran.
Žádný zodpovědný podnikatel by nedopustil, aby se v jeho firmě instaloval vadný systém. Těm, kteří bojují proti odložení zákoníku, takový experiment nevadí. Zákoník se pro ně stal věcí politické prestiže.
Jeho projednání a schvalování bylo značně nestandardní. Vláda expremiéra Jiřího Paroubka nerespektovala zásady sociálního dialogu, námitky zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, odborné veřejnosti ani závazná legislativní pravidla. Zákoník předložila bez návrhu souvisejících norem - tuto povinnost obešla u řady z nich tím, že přiložila jen nadpisy prováděcích předpisů a některých navazujících zákonů. Neproběhla náležitá a podrobná rozprava ani posouzení věcných a právních otázek. Prioritou bylo schválení zákoníku za každou cenu. Mnohé z takřka tří set pozměňovacích návrhů Poslanecké sněmovny, které se do zákoníku dostaly ve vypjaté předvolební atmosféře, budou muset být novelizací zase vypuštěny.

Nedodělaná práce.

Po volbách se příprava na novou normu značně utlumila. Poslanecká sněmovna dosud neschválila některé zákony, s nimiž zákoník práce počítá - například antidiskriminační zákon, který měl převzít některé úpravy ze „starého“ Zákoníku práce, nebo zákon o zdravotní péči, jenž měl upravit pracovně-lékařskou péči o zaměstnance. Teprve nyní - necelé dva měsíce před účinností zákona (!) - se připravují nebo dokončují některé zákony a prováděcí předpisy. S novým zákoníkem má například od 1. ledna 2007 platit též nařízení vlády, kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a času odpočinku zaměstnanců v dopravě. Podle analýzy, kterou za své členské podniky provedl Svaz dopravy ČR, budou muset zaměstnavatelé podnikající v dopravě přijmout k 1. lednu stovky nových zaměstnanců, kvalifikovaných řidičů a strojvůdců. Jenže ti na trhu práce prostě nejsou. Zajištění linkové dopravy i provoz městské hromadné dopravy si vyžádá rozsáhlé organizační změny a pro firmy představuje nemalé náklady. Zvýšené finanční výdaje se promítnou i do veřejných rozpočtů - prokazatelné ztráty této veřejné služby hradí ze zákona kraje a města. S dopady nové úpravy nepočítal ani státní rozpočet. Jen stát přitom bude potřebovat na mzdové výdaje navýšené z titulu nového zákoníku o 2,8 miliardy korun více než letos.

Komu prospěje?

Pro zaměstnavatele je nový zákoník značně problematický. Místo proklamované smluvní volnosti jim ukládá desítky nových povinností, je pro ně administrativně i finančně náročnější než dosavadní úprava. S vyššími výdaji musejí počítat například v souvislosti se zrušením pracovní pohotovosti na pracovišti, zavedením příplatků za práci v sobotu a neděli, zvýšenými příplatky za noční práci a s nezapočítáváním přesčasové práce do smluvní mzdy. Zvýšené náklady práce se mohou obrátit proti některým zaměstnancům, zhorší se i šance nezaměstnaných. Výklad zákoníku je značně komplikovaný. Jeho aplikace vyžaduje znalost občanského zákoníku, nový pracovněprávní kodex odkazuje přibližně na 115 jeho ustanovení. Právní pomoc budou potřebovat nejen firmy, ale i zaměstnanci. Dovedeno ad absurdum - pro výklad zákona by se možná hodil nový úřad, třeba ministerstvo. A později bychom tu mohli mít také pracovněprávního ombudsmana.

Sociální (ne)jistoty.

Velký problém spočívá v úpravě přechodných ustanovení Zákoníku práce. Některé důsledky přechodu na novou právní úpravu zákoník prostě neřeší. Nejasnosti přináší například u vedlejšího pracovního poměru, s nímž již dále nepočítá, nebo u poskytování odstupného, které je stanoveno vyšší než dosud. A výčet by mohl pokračovat: není jasné, jak to bude u takzvaných jmenovaných zaměstnanců a tak dále.
Pro zaměstnance je podstatné, že je nový zákoník nechrání více než dosavadní úprava. Některá jeho ustanovení mohou jejich postavení naopak spíše zhoršit. Příkladem je jeden z odkazů na Občanský zákoník, jenž umožňuje odstoupení od smlouvy. Jde o účelové sjednání závazku se zaměstnancem v pracovní smlouvě, například ujednání, že si zaměstnanec do určité doby zvýší kvalifikaci. Když tak neučiní, může zaměstnavatel odstoupit od pracovní smlouvy. Důsledek? Pracovní poměr se ruší od samého počátku, tedy jako by nikdy nebyl. To bude mít dopady na prokazování délky zaměstnání například pro účely důchodového pojištění a nároku na důchod. Sociální jistoty zaměstnanců příliš neposiluje ani nová úprava vztahu mezi kolektivní smlouvou a vnitřním předpisem. Zaměstnavatel ho nemůže využít pro stanovení takzvaných benefitů tak jako dosud, což znamená, že pokud nebude uzavřena do 1. ledna 2007 kolektivní smlouva, má zaměstnanec nárok jen na minimum dané zákonem (například na minimální výši odstupného, dovolenou v rozsahu čtyř týdnů a na minimální výši různých příplatků za práci).

Čas na úpravy.

Zaměstnavatelé nesměřují ke zrušení Zákoníku práce, spokojenost zaměstnanců je i v jejich zájmu. Pracovněprávní kodex potřebují obě strany. Ale má-li splnit svůj účel, musí být jednoznačný, srozumitelný a nesmí jejich vzájemné vztahy komplikovat. To bohužel nová úprava nenabízí.
Požadavek na odložení zákona nejde proti zaměstnancům. Zaměstnavatelé potřebují čas, aby se na novou úpravu připravili a aby je nesplnitelné požadavky nedostaly do situace, kdy budou balancovat na hraně zákona, nebo dokonce za ní. A také, aby byly z nového zákoníku odstraněny zjevné chyby.