Nový Gates povstane z internetového trhu, tvrdí šéf firmy NetBeans
Roman Staněk (34) po vystudování Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze založil svoji první softwarovou firmu (lokální distributor programů společnosti Informix Software). V roce 1994 začal pracovat u české pobo čky společnosti Powersoft a po jejím sloučení se společností Sybase v ní nadále zůstal. Stal se jejím ředitelem pro střední a východní Evropu. V roce 1997 založil společnost NetBeans, kterou letos v říjnu prodal americkému koncernu Sun Microsystems (EURO 43/1999). Přesná cena nebyla zveřejněna, řádově šlo o desítky milionů dolarů.
EURO: U společnosti Sybase jste byl ředitelem pro střední a východní Evropu. Proč jste tak vysokou pozici opustil? STANĚK: Jsem ekonom amatér, který každý týden čte The Economist. V té době jsem četl o recesích ve východní Evropě, o balíčcích v České republice a o podobných neradostných výhledech. Došlo mi, že se tady dva roky nebude mluv it o ničem jiném, než jak jdou firmy do konkursu, jak je koruna slabší a slabší, jak je ekonomika v recesi. Za této situace není dovoz softwaru ideálním byznysem. Vedení amerických společností chce každý rok vidět růst tržeb o dvacet až třicet procent, a jakmile jsou výsledky slabší, hledá chyby v managementu. Takže mi bylo jasné, že bych se musel vymlouvat, že to není moje chyba, že klesá celá ekonomika. A to se mi nechtělo. Řekl jsem si, že daleko lepší bude využít t éto situace ve vlastní prospěch tím, že software nebudu dovážet, ale vyvážet. Proto jsem od Sybase odešel a přemýšlel o vlastní firmě.
EURO: Podle čeho jste si potom vybral projekt Xelfi, studentskou práci z matematicko-fyzikální fakulty? STANĚK: Vůbec jsem nevěděl, co konkrétního budu dělat. Neodcházel jsem proto, že bych měl vybrané jiné místo. Proto jsem si udělal na webu průzkum zajímavých projektů, do kterých bych měl chuť investovat čas a peníze. A zaujal mě jeden jeho ž adresa končila písmeny cz, podle toho jsem odhadl, že jeho autoři mohou být z Prahy. Napsal jsem jim e-mail, oni se mi ozvali, dali jsme si sraz a založili jsme firmu NetBeans.
EURO: Prvním investorem do NetBeans byla Esther Dysonová. Jak se vám podařilo přesvědčit tak významného člověka v oboru informačních technologií, aby do vašeho projektu investoval, a jak jste se vlastně seznámili? STANĚK: Seznámili jsme se již v roce 1992, kdy ona začala pořádat konference ve východní Evropě. Od té doby mě několikrát přesvědčovala, abych založil nějakou vlastní firmu, že by do ní vstoupila. Ale proč se nakonec rozhodla pro NetBeans, to by ste se musel zeptat jí.
EURO: Takže ona vám dopředu nabídla, že by investovala do vaší firmy? STANĚK: Esther říká, že investuje do lidí, a v jednom rozhovoru o NetBeans uvedla, že investovala do Romana Staňka. Byla naším andělem. Všechny podobné firmy by měly projít třemi fázemi. První se jmenuje fools friends and family (blázniví p řátelé a rodina), druhá jsou takzvaní angels (andělé) a teprve ve třetí fázi přicházejí institucionální investoři z venture kapitálových fondů. Nejdříve musí být někdo, kdo do projektu dá své vlastní peníze a prostředky svých příbuzný ch a na základě těchto peněz vyvine prototyp nebo byznys plán. Ten potom předloží právě andělovi, kterému se buď líbí, nebo ne. V případě NetBeans to znamenalo, že jsem do firmy zhruba šest měsíců dával vlastní peníze. Připravili jsme byznys pl án a počáteční verzi našeho produktu, softwaru NetBeans Developer. S tím jsem šel za Esther. Člověk do toho musí dát spoustu času a spoustu peněz, protože teprve potom všichni ostatní vědí, že je budete chtít dostat zpátky, takže se k ;vám připojí. Nejdříve je pouhý nápad, kterému věří jen ten, kdo ho nosí v hlavě. A postupně je jeho firma stále důvěryhodnější a získává stále opatrnější investory. Každému je ale zároveň jasné, že po celou dobu budu jako zakladatel major itním akcionářem a že jejich výnos bude nižší než můj. Čím později kdo do firmy vstupuje, tím nižší riziko nese, a tím nižší bude i jeho výnos. Ale i ti poslední vědí, že pokud vydělá zakladatel, vydělají i oni.
EURO: Projekt jste si vybral na internetu a ten byl i vaším distribučním kanálem. Najímali jste po internetu i pracovní sílu? STANĚK: Od začátku jsme využívali e-commerce. Náš hlavní server byl v Americe. Tam byl největší počet našich zákazníků a my jsme nechtěli, aby si museli informace stahovat z Čech. K pronajmutí serveru mi stačila jedna návštěva příslušné webové stránky, kam jsem zadal číslo své kreditní karty a za dvě hodiny jsme měli server v Americe. Bylo to rychlejší a levnější než kdekoliv tady. Prostřednictvím internetu jsme také hledali lidi, kteří by pro nás pracovali. A řadu jsme jich takto našli. Přestěhov ali se do Prahy z různých končin světa, najmutí přes internet. I první pracovní smlouvu jsme s nimi uzavřeli ještě dříve, než jsme je viděli.
EURO: Dokážete si představit - často se o tom mluví ve vizích o virtuálních firmách v globální ekonomice - firmy, které nebudou mít ani kancelář, bude je řídit jeden člověk, který si tým spolupracovníků najme na internetu a s jeho pomocí ho bude řídit, takže se kolegové nikdy nepotkají tváří v tvář? STANĚK: Záleží na tom, o jakou firmu půjde. Virtuální firma se může věnovat marketingu či prodeji, ale těžko může vyvíjet software, jako jsme to dělali my. Dodnes se nás lidé ptají, jestli by pro nás nemohli programovat v Brně nebo v O stravě, a my je odmítáme. Jsem totiž přesvědčen, že tým programátorů musí sedět v jedné místnosti, aby měl absolutní možnosti komunikace. Jen tak vyvinete produkt co nejrychleji a náklady na synchronizaci lidí jsou co nejmenší. Při týmovýc h úkolech je komunikace face to face nezastupitelná, i kdyby se programátoři měli sejít třeba jen dvakrát týdně.
EURO: Firma NetBeans pro vás skončila velmi úspěšně. Za desítky milionů dolarů ji koupila americká korporace Sun Microsystems (EURO 43/1999). Přemýšlel jste již co dál? STANĚK: Kontraktem jsem vázán zůstat určitou dobu v Sunu, takže zatím se snažím co nejlépe integrovat NetBeans do Sunu. Ale samozřejmě mě napadají nové věci, kterým bych se mohl věnovat. Nejsem asi člověk, který by dalších deset let dokázal prac ovat pro velkou americkou korporaci.
EURO: Podobně jako vy jste prodal rozjíždějící se firmu nadnárodnímu gigantu, jednají o prodeji svých úspěšných společností i jiní, například zakladatel internetového Seznamu Ivo Lukačovič. Myslíte, že gigantům nelze konkurovat, že už nevstanou noví Gatesové a Dellové? STANĚK: V softwaru už asi ne. Každé průmyslové odvětví prochází určitou vývojovou křivkou. První vítězové si poměrně brzy rozdělí velkou část trhu. Když se dnes podíváte na oblast automobilového průmyslu, tak vám také každý řekne, že už to nejde , že ten trh je již rozdělen. Vládnou společnosti, které se na něm pohybují od počátku, jako třeba Ford. Podobně kdybyste se mě zeptali, jestli budou v internetu noví velikáni typu zakladatelů Yahoo, tak vám taky řeknu, že sotva. Na druhou stranu bu de spousta oblastí, ve kterých se objeví noví Gatesové. V softwaru to nikdo nebude, to je jasné. V internetu také ne, jeho infrastruktura je rovněž hotová. Ale je mnoho dalších projektů, kde se trh bude štěpit, dělit a vytvářet nové prosto ry. Vždy, když se objeví diskontinuita, když dochází k vytváření nového trhu, o který soupeří třeba sto hráčů, je šance, aby vzniklo několik dominantních aktérů, kteří budou udávat tón v globální ekonomice jako třeba dnes zakladatelé Microsof tu. Jiná otázka je, jestli ti lidé mohou být z Čech. Řekl bych, že nemohou.
EURO: Kvůli jazykové bariéře, nedostatku financí nebo nekvalitnímu vzdělání? STANĚK: Určitě to není ve školách. Jak pan Lukačovič, tak já a mnoho dalších máme české vzdělání a nikdy jsme necítili žádné minusy. Ale je rozdíl v celkovém ekosystému. Ve Spojených státech je prostředí mnohem příhodnější. Vy potřebuj ete, aby existoval ekosystém, který podporuje změnu paradigmatu. Aby ekosystém velice brzy vycítil novou šanci, investoval do ní a nechal ji vyrůst. A toto prostředí v Čechách není. A nejsou to jenom peníze. Jde i o novináře, kte ří například umějí o nových věcech psát tak, aby je lidé pochopili. Nebo headhunteři, kteří najdou nové zaměstnance. Či banky, jež projekt pochopí. A právo. A tak dál. Tento ekosystém je v Americe a je tam koncentrován do tří obl astí - New York, Boston a především Silicon Valley - s tím se nemůže měřit ani prostředí v západní Evropě, natož v České republice. Když jdete na večeři v Palo Alto, tak potkáte patnáct venture kapitalistů, kteří u jídla hovoří s příštími Gatesi. Jakmile se dostáváte dále z těchto center, vaše náklady na dosažení tohoto ekosystému rostou.
EURO: Přesto ale i mimo tato centra vyrůstají dominantní hráči. Například finská Nokia udává takt v mobilních telefonech. STANĚK: Když jsem zakládal NetBeans, říkal jsem, že zakládám českou Nokii. Firmu, která přestože není v Silicon Valley, tak dokáže určovat budoucí vývoj. Ukázalo se však, že podpora, která je k dosažení v českém ekosystému, stačí na to dostat firmu do významné pozice a prodat ji. Ale na vybudování světově dominantní firmy nemá české prostředí parametry. V Čechách ještě vládne věk páry, kde těžký průmysl má větší význam než počítačové bity.
EURO: Je to především otázka současného ministra průmyslu Grégra a vládní politiky, nebo jde o celospolečenský jev? STANĚK: Problém je jistě zakořeněný v celé společnosti a změna bude trvat déle než výměna jednoho ministra. Je to v tom příhodném ekosystému, který tady chybí. I když možná vyjádření „v celé společnosti je nepřesné. Protože když přinesete domů počítač s internetem a ukážete ho mamince, tatínkovi a bratrovi, tak za půl hodiny jsou všichni schopni s ním pracovat a jsou z toho nadšení. Potíž je v tom, že podniky ještě nepochopily, jak velkou konkurenční výhodu jim informační technologie mohou přinést.
EURO: Co všechno se musí změnit? Jaké jsou podmínky pro vypěstování příznivého prostředí? STANĚK: Způsobů podpory příznivého ekosystému je celá řada. V jihovýchodní Asii používají model, kde se stát rozhodne a vyspělým technologiím dá nejvyšší prioritu. Vláda vymezí a sponzoruje technologický park, kde nabídne firmám nájem čtverečního metru za korunu, pevné internetové připojení zdarma a z každého dovezeného počítače jim ještě zaplatí nějaké procento. Ale nejsem si úplně jist, že toto funguje. Za každou věc, kterou vám stát dává, také něco chce. Většinou mnoho formulá řů a výpisů. Navíc stát není schopen posoudit výhodnost investic tak přesně jako soukromé firmy, takže nakonec by to mohly být vyhozené peníze, které by chyběly někde jinde. Spíš si myslím, že by začátek změny ekosystému mohl vyvěrat od vysokých škol. Tam je největší koncentrace chytrých mladých lidí, kteří mají nápady a energii. Vlastně NetBeans je toho příkladem. Na začátku byl malý studentský projekt kluků z matematicko-fyzikální fakulty a po dvou letec h z toho byla světová jednička.
EURO: Na pomoc státu, vlády a Parlamentu tedy moc nevěříte? STANĚK: Ne, nevěřím. Dobrý podnikatel si cestu vždycky najde a možná čím méně zásahů státu, tím lépe. Přesto je například zajímavé sledovat, jak si každý americký politik na internetu přihřívá svoji polívčičku, zatímco u nás se politici více věnují železu a uhlí. Chybí nám peníze v oblasti venture kapitálu, chybí tady dobré byznys plány.
EURO: Kde vidíte bílá místa budoucnosti, kde se vytvoří nové trhy a objeví nové klíčové osobnosti globální ekonomiky? STANĚK: Jedno velké bílé místo vidím v internetových spotřebičích. Velký boom totiž přinese jejich propojování přes internet. Diktafon, mobilní telefon, videokamera, ale i domácí spotřebiče budou propojeny. V tom vidím velikou budoucno st. Kdo tento trh jako první pochopí a nasadí v něm komunikační standardy, ten bude nesmírně bohatý. Je to věc, která by mě velmi bavila, ale dělat ji z Čech, to asi bude obtížné. Ještě volnějším místem je podpora služeb přes internet. Dne s finanční služby ovládají banky, ale za deset let to může být úplně jiný typ organizací, které to budou dělat prostřednictvím internetu a daleko levněji a kvalitněji než banky. Za posledních sto let se podařilo nesmírně zautomatizovat výrobu, která se stala masová. Ale služby takto fungovat nemohou, protože každý člověk má trochu jiné požadavky. Internet se však vyznačuje zázračnou vlastností. Můžete přes něj poskytovat levně služby statisícům lidí, ale přesto každému na míru. Mnoho věcí dnes dodávaných jako výrobky, bude za pár let službou. Příkladem může být poštovní známka. U nás je to klasický produkt. V Americe již mají webová místa, na kterých zadáte místo, kam chcete poslat pohled, a na své tiskárně si vytisknete prouže k papíru, který na pohled nalepíte místo známky. Z fyzického produktu se stala mnohem levnější služba.
EURO: Jedním z hlavních trendů v telekomunikacích podle novinek představených na ženevském veletrhu Telecom 99 je konvergence mobilů a internetu. Kdy odhadujete, že dojde ke splynutí mobilních telefonů s internetem, kdy půjde o m asově užívané přístroje a služby, jako jsou třeba běžné mobilní telefony dnes? STANĚK: Odhaduji tak dva tři roky. V té době také bude každá banka poskytovat služby přes WAP, které budou mnohem rychlejší a levnější než služby na přepážce (pozn. red: WAP je zjednodušeně řečeno protokol, který umožňuje brouzdat po intern etových stránkách jej podporujících přímo mobilním telefonem - EURO 45/1999). To je krásný prostor pro podnikání, protože víme dopředu, co přibližně nastane. Co všechny banky a další poskytovatelé služeb budou potřebovat.
