Jako majitel firmy jste si určitě několikrát položil otázku, jakým způsobem byste se měl firmou nechat odměňovat. Alfou a omegou úspěchu každé firmy je samozřejmě tvorba zisku.
Autor: Profit
Právě zisk je klíčem k tomu, aby vůbec bylo co rozdělovat. Na každý pád je vhodné si promyslet smluvní vztahy pro odměňování majitele společnosti. Ti mají na výběr více možnosti a zdaleka ne všechny jsou ideální. Jak na to?
Představme si nějaké typické nám všem známé s.r.o. Majitel firmy (společník) je samozřejmě zároveň i jednatelem a aktivně se podílí na vedení společnosti a řízení zaměstnanců s.r.o. Jaké smlouvy by měl majitel jako fyzická osoba se společností uzavřít, aby bylo vše ideální z pohledu práva, daní, cestovních náhrad a odvodů?
Bez obchodně právního vztahu to nejde. Výjimkou je nemocenské pojištění
Z obchodního zákoníku vyplývá, že jednatel je statutárním orgánem společnosti. Není překvapením, že vztah mezi ním a společností bude též obchodně právní a nikoli pracovně právní. Společnost tudíž musí uzavřít s jednatelem (ať už je zároveň i společníkem společnosti anebo pouze osobou odpovědnou zavedení společnosti bez majetkového podílu) smlouvu o výkonu funkce. Ta je upravena na základech smlouvy mandátní a najdeme ji v Obchodním zákoníku.
Tato smlouva o výkonu funkce musí mít vždy písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří neomezeně ručí za závazky společnosti. Jinými slovy řečeno to znamená, že v případě jednatele nelze pro výkon funkce jednatele uzavřít smlouvu podle zákoníku práce.
Osoba v pozici statutárního orgánu společnosti tudíž musí mít uzavřenou obchodně právní smlouvu. Vystačí si pouze s touto smlouvou nebo by měla být uzavřena ještě nějaká další? V zásadě si takový jednatel s touto smlouvou vystačí. Z pohledu daní a odvodů se smlouva o výkonu funkce chová podobně jako pracovně právní smlouva. S.r.o. z hlediska daně z příjmů a zejména odvodů na sociální a zdravotní pojištění u jednatele postupuje stejně jako u řadových zaměstnanců.
TIP FIRMÁM |
Mějte vedle smlouvy o výkonu funkce s každým jednatelem ještě souběžně pracovní smlouvu. Veškeré služební cesty vykazujte jako cesty za činnostmi pokrytými pracovní smlouvou (je dobré si smlouvy podle toho postavit) a nikoli jako smlouvou o výkonu funkce. Výsledkem bude bezproblémové uplatnění výdajů jako daňově účinné. |
Výjimkou je pouze nemocenské pojištění. Od začátku roku 2009 totiž jednatelé již nejsou účastníky nemocenského pojištění. Na druhé straně na důchodové pojištění odvádí nadále stejné částky jako jakýkoli zaměstnanec pod pracovní smlouvou.
U souběžných smluv si pečlivě vymezte činnosti, jinak hrozí neplatnost
Praxe v českých firmách je taková, že funkci jednatele primárně určenou k obchodnímu vedení společnosti nelze jednoduše oddělit od běžného fungování firmy. Jednatel společnosti běžně bývá například výkonným nebo obchodním ředitelem s tím, že má pod sebou větší či menší počet lidí jako svoje podřízené. Jde tedy o vazbu, která v sobě má předpoklad pro uzavření pracovně právního vztahu (například na pozici obchodního ředitele). Měl by jednatel takovou smlouvu uzavřít?
Určitě ano. Firma by v obou uzavíraných smlouvách měla jednoznačně oddělit druh činnosti pokrývané smlouvou o výkonu funkce a smlouvou pracovní. Činnosti, které jsou obsahem smlouvy o výkonu funkce jednatele, nesmí být totožné s činnostmi v pracovní smlouvě nebo dohodě o provedení práce atd. V opačném případě by taková pracovní smlouva byla neplatná.
Cestovní náhrady si vyplácejte přes pracovní smlouvu
Nyní se dostáváme k podstatě věci, proč by vedle smlouvy o výkonu funkce měl mít jednatel ještě smlouvu pracovní. I jednatel může jezdit a běžně jezdí na služební cesty. Ve smlouvě o výkonu funkce lze samozřejmě sjednat vyplácení cestovních náhrad jednateli z titulu služební cesty. To žádný právní předpis nezakazuje, jednatel na ně má nárok. O výplatu cestovních náhrad tady nejde. Poněkud složitější situace však nastává z pohledu zaměstnavatele a jejich daňové uznatelnosti.
Pokud by se při výplatě cestovních výdajů jednalo o zaměstnance, tak je stanovisko dáno ustanovením § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů. Toto ustanovení říká, že náhrady cestovních výdajů na straně zaměstnavatele jsou daňově uznatelné i v případě nadlimitních cestovních náhrad. Problém je v tom, že jednatel nemůže jet na pracovní cestu. Obchodní zákoník totiž pojem pracovní cesta nepoužívá. Uznat takové cestovní výdaje jako daňově účinné je problém a společnost se připravuje o peníze v podobě placení vyšších daní.