DAŇOVÁ OPTIMALIZACE Mezi oblíbené nepeněžní odměny pro zaměstnance patří poskytnutí firemního automobilu i pro soukromé účely. Problematiku poskytování služebního automobilu zaměstnancům k soukromým účelům upravuje především § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
DAŇOVÁ OPTIMALIZACE Mezi oblíbené nepeněžní odměny pro zaměstnance patří poskytnutí firemního automobilu i pro soukromé účely.
Problematiku poskytování služebního automobilu zaměstnancům k soukromým účelům upravuje především § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Podle tohoto ustanovení se příjem zaměstnance, který používá služební vozidlo i pro soukromé účely, navýší o jedno procento vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc bezplatného poskytnutí vozidla, minimálně však o 1000 korun. Vstupní cena se pro účely tohoto ustanovení navíc zvyšuje o daň z přidané hodnoty, pokud není ve vstupní ceně DPH již zahrnuta. Tento vyšší příjem je samozřejmě třeba každý měsíc zdanit, což zejména u dražších aut znamená nezanedbatelné daňové zatížení zaměstnance.
Protože se příjem zaměstnance vždy odvozuje od vstupní ceny automobilu, je vhodným řešením její snížení. Toho lze legálně docílit dvěma způsoby.
AUTO PRODEJTE A PAK SI JE NAJMĚTE
První možností je prodej automobilu jinému subjektu a jeho následný nájem. I krátkodobým používáním nového vozidla jeho cena významně klesá, takže při prodeji ojetého automobilu dojde ke značnému snížení jeho ceny.
V závislosti na tom, zda je kupujícím spojená osoba (například společnost ve skupině) nebo nezávislá osoba (autobazar, půjčovna vozidel či jiný subjekt), bude finanční úřad zkoumat přiměřenost stanovené prodejní ceny.
Především při prodeji spojené osobě lze proto doporučit, aby cena byla stanovena jako „obvyklá“, což lze zjistit například porovnáním s cenami stejných automobilů v bazarech nebo inzerátech. Pokud není možné zjistit obvyklou cenu tímto způsobem, je možné použít ocenění znalcem.
Při následném nájmu automobilu se počítá ono jedno procento ze vstupní ceny u pronajímatele, tedy z ceny, za kterou jste mu automobil prodali. Prodejní cena automobilu přitom pro vaši společnost samozřejmě představuje zdanitelný výnos.
PRODEJTE A PAK ZNOVU KUPTE Druhým řešením je prodej automobilu jinému subjektu a poté jeho zpětný nákup. Pokud by takovou transakci finanční úřad zpochybňoval jako účelovou, není problém nalézt uspokojivé ekonomické zdůvodnění. Jednou z možností je například sjednat při prodeji nezávislé osobě (autobazaru) podmínku, že automobily odkoupíte zpět, pokud pro tyto vozy nesežene do jisté doby kupce. Navíc pokud se bazaru nepodaří automobil prodat, lze usuzovat, že stanovená cena byla příliš vysoká, a je legitimní vůz koupit zpět levněji. PROČ NE PŘÍMO ZAMĚSTNANCI?**
Třetím řešením, systémově odlišným od předchozích dvou, může být prodej firemních automobilů zaměstnancům. I tady je třeba vozidla odprodávat za „obvyklé ceny“, protože pokud by byly automobily prodány levněji, mohl by finanční úřad tento rozdíl považovat za příjem zaměstnance, který podléhá zdanění.
Výhodnější je proto prodej opět uskutečnit přes třetí subjekt (typicky bazar), což riziko napadení transakce ze strany finančního úřadu výrazně snižuje.
Výhoda této třetí varianty spočívá v tom, že se zcela eliminuje povinnost připočítávat zaměstnanci do zdanitelného příjmu jedno procento ze vstupní ceny automobilu.
Pokud by zaměstnanec následně používal tento automobil ke služebním cestám pro zaměstnavatele, může si vedle náhrady pohonných hmot účtovat i základní náhradu za použití vlastního automobilu, která nyní činí 3,80 koruny za kilometr. Pokud jezdí na služební cesty často, může výše částky základní náhrady kompenzovat finanční náročnost koupě automobilu. Tu je samozřejmě možné provést i na splátky, čímž se zaměstnanec vyhne vysokým jednorázovým nákladům.
Využijte faktu, že při prodeji „ojetého“ automobilu jeho cena značně klesá.
