Renesanci použití drahých kamenů jako zástavy nelze očekávat
Pamatuji si na to velice dobře. V té době jsem pracoval pro jednu významnou banku sídlící v blízkosti Ruzyňského letiště, když mě „vyrušil“ telefon z naší recepce. Že je tam klient, který hovoří anglicky a chce mluvit o nějaké transakci.
Stál tam člověk v dobře padnoucím obleku s aluminiovým kufříkem. Zeptal jsem se ho, jak mu mohu pomoci. Odpověděl (se silným ruským přízvukem), že je americký občan (ukázal mi americký pas) a že chce něco projednat. Pozval jsem ho do zasedací místnosti. Nejdříve otevřel kufřík, že by si chtěl u nás otevřít účet. Nevím přesně kolik v něm bylo, ale říkal, že 500 tisíc dolarů. S politováním jsem mu musel oznámit, že pokud nemá doporučení od nějaké naší pobočky nebo dceřinné společnosti v zahraničí, účet mu nemůžeme otevřít. Trochu ho to překvapilo, ale řekl, že si je obstará.
Pak se rozhovořil o další transakci, na kterou by tentokrát potřeboval úvěr ve výši asi 10 milionů dolarů. Není důležité, na co ty peníze potřeboval, ale to, čím chtěl ručit. Navrhoval ručení drahými kameny.
Toto ručení bývá dosti atypické a jen některé banky a finanční ústavy jej akceptují. Věděl jsem, že náš ústav to akceptovat nebude. Řekl jsem mu, že to musím probrat se svými nadřízenými a jak budu znát výsledek, tak se s ním spojím. Napsal jsem krátký e-mail svému nadřízenému (což byl Angličan), v němž jsem mu stručně popsal své jednání. Jeho odpověď byla rychlá a jednoznačná: „No way“. Svému „americkému partnerovi“ jsem to sdělil a už jsem o něm nikdy neslyšel.
Nicméně, problematika zajištění úvěru drahými kameny mě zaujala a začal jsem se jí zabývat: Co jsou to vůbec drahé kameny? Jaká je právní úprava problematiky drahých kamenů jako zajištění úvěru?
Drahé kameny.
Aby minerál mohl být zařazen mezi drahé kameny, musí splňovat řadu podmínek.
Za prvé musí být kamenem, který se líbí. A má-li se líbit, musí mít vysoký lesk a lom světla, příjemnou barvu nebo být čirý, případně průhledný. Musí být především tvrdý a otěruvzdorný, mít krásnou barvu a průzračnost.
Na posuzování tvrdosti byla sestavena takzvaná Mohsova stupnice. Má deset stupňů – počínaje nejměkčím minerálem a konče nejtvrdším: 1. mastek, 2.sůl kamenná, 3. kalcit, 4. fluorit, 5. apatit, 6.živec, 7. křemen, 8. topaz, 9. korund, 10. diamant.
Z optických vlastností drahých kamenů je patrně nejdůležitější jejich barva. Dalšími kritérii jsou vzácnost výskytu, velikost a móda.
Nejzákladnější drahé kameny jsou:
Diamant (z řeckého slova ádámas)
Rozeznáváme diamanty (podle výskytu):
1. indické (mezi nejznámější patří Šach, Koh-i-noor, Orlov, Hope, Florentin, Dresden)
2. jihoamerické (mezi nejznámější patří Hvězda Jihu, Minas Gerais, President Vargas, Darcy Vargas)
3. jihoafrické a středoafrické (mezi nejznámější patří Cullinan, Excelsior, Tiffany, Hvězda Sierry Leone, Incomparable, Lesotho)
4. severoamerické
5. sibiřské
6. australské
Korund (z indického slova Kauruntaka)
U korundů se tradičně rozlišuje jejich dělení na mužské – safíry a ženské – rubíny.
Rubín s barvou „holubičí krve“, je jedním z nejdražších kamenů vůbec; u větších kusů jeho cena převažuje cenu stejně velkých diamantů. Nejznámější jsou Edward, Rosser Reeves Ruby, Hvězda severu.
Modré safíry jsou rovněž vysoce ceněny, ale vzhledem k tomu, že se mnohem častěji vyskytují ve větších kusech než rubíny, nedosahuje zpravidla jejich cena ceny rubínů. Mezi nejznámější patří Stuart, Sv. Eduard.
Beryl (z řeckého slova Beryllos)
Barva berylu se pohybuje od bezbarvých (goshenit), žlutých a zelenožlutých (heliodor, zlatý beryl), žlutozelených, modrozelených až bledě modrých (akvamarín), světle modrých (aeroid), jemně fialových (bazaltit), jasně zelených (smaragd) po růžové (morganit, vorobjevit) a červené (bixbit).
Co na to právo.
Pojem věci jako předmětu občanskoprávních vztahů zákon nedefinuje. Zákon rozlišuje v § 119 Občanského zákoníku věci na movité a nemovité. Nemovitými věcmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Výkladem lze tudíž konstatovat, že všechny věci, které se na základě těchto kritérií nezařadí do kategorie věcí nemovitých, jsou věcmi movitými.
K movitým věcem (v tomto případě k drahým kamenům) vzniká zástavní právo:
1. Odevzdáním zástavnímu věřiteli, nestanoví-li zákon jinak.
2. Předáním movité věci do úschovy nebo ke skladování u třetí osoby v případě, že to bylo dohodnuto v zástavní smlouvě.
Drahé kameny a umělecká díla mohou být a někdy jsou používána jako prostředek pro zajištění úvěru, ale v praxi vzniká problém jak je ocenit (u uměleckých předmětů získání osvědčení o pravosti díla), proto se vyžadují posudky od tří nezávislých znalců. Jeden musí být ze zahraničí.
V případě nesplácení úvěru, banka realizuje prodej movité věci (v tomto případě drahých kamenů) a)na základě dohody s dlužníkem, b) veřejnou dražbou nebo c) cestou soudní.
Pokud na základě výzvy dlužník nesplní své splatné závazky, bude banka realizovat své zástavní právo způsoby uvedenými v § 165 odst. 2 Občanského zákoníku. Tento postup samozřejmě neomezuje právo banky domáhat se uspokojení své pohledávky zajištěné zástavním právem u soudu. Závisí na druhu zástavy, jakou výši peněžních prostředků banka získá. Nejvhodnější jsou ty věci, jejichž hodnota není časem snižována jako například drahé kameny.
Operace, při nichž drahé kameny slouží jako zástava za poskytnutí úvěru, jsou u nás i ve světě dost neobvyklé, a nevypadá to na žádnou „renesanci“ jejich významu v této oblasti. Není to tak dávno, co se jedna česká banka mohla přesvědčit, že při nesprávném uchopení této problematiky se prodělají peníze akcionářů a vlastníků. Také neočekávám, že by banky působící na českém trhu se do tohoto „podnikání“ nějak aktivně „hrnuly“.
