Za každým větším majetkem je krádež. Věděli to všichni revoluční marxisté, sociální demokraté v Česku vědí, že i za každým větším platem jsou krádeže alespoň dvě. Vyplývá to z podoby daňových změn, které navrhli a které jim sto procenty hlasů odklepl Parlament. Nakonec se tomuto postupu nelze moc divit. Zástupci ČSSD by si obecně mimo politiku sotva přišli na nadprůměrný plat a v politice si úspěšně hájí nedaněné položky na kdeco, takže dobře vědí, co dělají.
Navíc tenhle urážlivý přístup k lidem, kteří drží svými daněmi nad vodou touto vládou hanebně spravované veřejné služby, nejspíše nikoho nepřekvapil a po osmi letech vlády sociálních demokratů ani překvapit nemohl. A že se k tomu přidali i poslanci z jiných stran? Vždyť alespoň ta malá zpátky je taky dobrá. Za tři kvartály letošního roku oškubala vláda zvýšením DPH a spotřebních daních občany této země o trojnásobek toho, co jim nyní velkoryse vrací zpět v kroku, který považuje za svůj volební trumf. I ti živnostníci budou rádi za to, že už nemusí skladovat účty, ale mají paušály. Tedy když už jim loni sociální demokraté zatrhli tipec zvýšením sociálního a zdravotního pojištění na dvojnásobek a zavedením minimální daně. Jiří Paroubek si možná dokonce myslí, že ho za to budou volit. Snad jen, že by byli Marťané.
Samozřejmě postavit správně daňový systém není jednoduché a navíc je to politicky dost citlivé. Představa občanských demokratů, že udělají z rovné daně volební tahák, byla veskrze mylná. Jediným výsledkem bylo, že se sociální demokraté lekli a přibrzdili své čím dál nenechavější šátrání v kapsách občanů. Strašení zdražením po zavedení rovné patnáctiprocentní DPH zabírá, i když výsledné navýšení výnosu z takto změněné sazby je ve skutečnosti jen zlomkem toho, co stála daňové poplatníky loňská úprava DPH a spotřebních daní, o nadcházejícím zdražení cigaret nemluvě. Také hlášení o stoosmdesátimiliardovém manku, které vznikne ve veřejných rozpočtech po reformách ODS, na voliče zřejmě zabírá, byť každý, kdo se podívá na skutečná čísla o současných daních, musí přijít na to, že k takové cifře se Sobotka musel dopočítat sám osobně, protože pod takovou hloupost by se žádný skutečný ekonom nepodepsal.
Na to, jak sociálním demokratům prospěje jejich předvolební daňový koktejl, však sázet moc nejde. Nákup hlasů za pár stovek loni ani při jedněch z trojích voleb nevyšel. Na druhé straně ČSSD ztrácí zbytek tolerance u vzdělaných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců. Faktem přitom je, že nárůst daňové progrese po sněmovnou schválených úpravách je více urážlivý než nákladný pro lidi s dobrým příjmem. Přesto v českých podmínkách, kde je existující skutečná progrese srovnatelná s nejsocialističtějšími státy Evropy, to značnému množství lidí půjde na nervy.
Socialisté rádi mluví o nízké, pouze dvaatřicetiprocentní sazbě pro nejvyšší příjmy, což má být v Evropě mimořádně příznivé. Nehovoří však o tom, že tyto sazby se vztahují už na příjmy od jedenácti set eur měsíčně, což je v podstatné části Evropy opravdu velmi skrovný příjem, daněný tou nejnižší sazbou. Ani když s maximální korektností přepočteme eura nikoli dle kurzu, ale na základě parity kupní síly, tak na tom čeští, dobře vydělávající, zaměstnanci nebudou nijak závratně. A to ještě k tomu nepočítáme české specifikum, kdy lidé platí sociální a zdravotní pojištění z celého svého příjmu, a nikoli částky zastropované jedenapůlnásobkem, či maximálně dvojnásobkem průměrné mzdy, jako všude jinde v civilizovaném světě. Vládní politici jistě oprávněně namítají, že už takové zastropování připravili, ale bude v prvním roce začínat na pětinásobku průměrné mzdy, pak na čtyřnásobku a skončí na trojnásobku. Takže ústup do předem připravených pozic je opravdu velmi opatrný, nesnese srovnání s běžnými standardy a hlavně náklady přenáší daleko do budoucnosti, kdy si s nimi bude muset poradit už někdo jiný. Případně to půjde stornovat, nějakým vhodným pozměňovacím návrhem implantovaným třeba do zákona o nakládání s odpady. Čím jiným také jsou lidé s nadprůměrným výdělkem, že.
