Územák vyrazí do ulic Metropolitní plán je na světě – bezvýznamný krok pro lidstvo, ovšem mílový pro Prahu. Veřejnost si může nový územní plán prostudovat, aby mohla podávat připomínky. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) si je vědom, že tímto milníkem nic nekončí. Naopak. Kdyby si i tak náhodou chtěli tvůrci Metropolitního plánu po pěti letech práce hodit chvíli nohy na stůl, tak to tedy ne. Aktivisté se šikují, aby plán prostřednictvím soudu pohřbili – určitě přece někde museli udělat nějakou právní chybku – a před veřejností dehonestovali. Už mají nachystaný seriál, jak se v Praze budou zastavovat parky, všude vyrostou hnusné stometrové „mrakodrapy“, lidé budou natěsnaní na sebe jako sardinky atd. Na nějaké ty dezinformace jsou už na IPR zvyklí – plánují tedy vypravit mezi občany pojízdný „informační kontejner“ – nějaký talentovaný komunikátor jej přejmenoval na Územák – kde se budou moci doptat, jak to s tím územním plánem ve skutečnosti je. Je ovšem otázkou, zda strategie „my do vás chlebem“ bude stačit.
ANO s lidskou tváří
Robert Pelikán vydal Američanům ruského hackera Nikulina a oznámil odchod z politiky. Vysloužil si značnou nelibost prezidenta Zemana a tomu odpovídající obdiv u pražské kavárny. A v politickém zákulisí se začalo spekulovat, že ten odchod nemusí být vůbec nadlouho. I kdyby se nakonec Babiš vyhnul nutnosti uzavřít pakt s Okamurou, zůstane pro mnoho voličů problém s podporou komunistů s tím, co za tu podporu dostanou. Intelektuálněji ladění voliči ANO se budou rozhlížet po nějaké alternativě, a když se objeví nějaké ANO s mladistvou lidskou tváři zdobenou plnovousem, nebude jim nejspíše vadit ani Agrofert v jeho rodokmenu.
A nějaký odpadlík se nakonec může najít i ve Faltýnkově poslaneckém klubu.
Není to sice nic objevného a tuhle komedii už jednou sehrál Topolánek s Kalouskem a Schwarzenbergem. Ale těm to málem vyšlo. Tak proč ne Pelikánovi. Nakonec, když má Babiš problém s tím, že se s ním ostatní partaje nechtějí bavit, není logičtější cesty, než si založit partaj, která se s ním bavit bude.
Lenost budiž pochválena
Čeští odboráři chystají vytáhnout nový tahák pro veřejnost. Má to být dokonce hlavní bod jejich nové kampaně. Poté, co v minulosti zahájili boj za vyšší platy, aniž by rostla produktivita práce, mají teď lidé dostat kratší pracovní dobu. Nápad je to vpravdě odborářský. Na různé konference na tohle téma přispěje Evropa, příklady pro tenhle nápad se najdou i v zahraničí, třeba ve Francii, jejíž zaměstnanci jsou známí svým nasazením a ochotou.
Jenže podívejme se na to střízlivě. V době, kdy tuzemské podniky nestíhají ukojit poptávku po svém zboží a potřebovaly by nabrat zhruba 150 tisíc nových zaměstnanců, je to nápad, za který by měli jeho autoři dostat na zadek. Byť se má pracovní doba zkrátit zhruba o půl hodiny, i tohle je pro podniky a investory špatný signál. Nehledě na to, že půlhodina stejně nikoho nevytrhne. Ale zase na druhé straně, když jste odborový předák a chcete chodit dřív domů, vypadá dost hloupě, když jdete sám. Tak si na to vymyslíte zákon a hotovo.
Cestou necestou
Karla Šlechtová měla ráda služební cesty už jako ministryně pro místní rozvoj, a tak není divu, že svůj koníček udržuje i na obraně. Tu se vydá naškrábat brambory záložákům, tu vyrazí do Iráku ujistit vojáky, že je v jejich týmu, jindy zase prolézá vrtulník u Náměště nebo houfnici v Jincích. Jenže mezitím se jí v pražské kanceláři kupí práce, do které se příliš nehrne. Přestože složka s dokumenty a kontrakty k podpisu bobtná stále víc a víc, Šlechtová ruší naplánované porady jednu za druhou. Že by nebyla tak odvážná, jak se snaží vypadat navenek?
Ostatně cestu „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ jí už prošlapal její předchůdce Martin Stropnický.
