Marcel z velkého města Hodně rychle letěl ministr školství Marcel Chládek ze svého křesla poté, co se provalilo jeho šikanování podřízených a prapodivné poměry na ministerském patře úřadu. Na člověka, který vystudoval andragogiku a personální řízení, to bylo chování opravdu asi nestandardní. Možná to okoukal od středoškoláků, které učil. Dnes se v těch školách děje leccos.
Možná ale profesůrkovi z Rakovníka trochu ten palác na Malé Straně pomotal hlavu. To, že premiér Sobotka konal tak rychle, ale vyvolává jisté pochybnosti, zda není něco na zvěstech, které lze v malostranských pivnicích nenápadně odposlechnout od sousedního stolu. Podle nich Marcela čeká i něco horšího, než vyhazov – totiž trestní stíhání z vážného trestného činu, jehož vyšetřování by mohlo poutat pozornost médií podobným způsobem jako kauza prasáckého lékaře Bartáka.
Když se radní začte Ani po týdenním pátrání se redaktorce týdeníku Euro nepodařilo zjistit, proč byl odvolán šéf pražské záchranky Zdeněk Schwarz. Nenapověděl ani zápis z osudného jednání rady. Na programu totiž bylo udělení odměny řediteli za dobrou práci a projednání závěrů auditu, který odvolání nedoporučil. Bod byl odložen a po přestávce a diskusi radních v kuchyňce ce
byl přejmenován na řešení situace v záchrance. A šup, Schwarz byl místo odměny odvolán. Dotázali jsme se proto radního pro zdravotnictví Radka Lacka (ANO), co jej k tomuto kroku vlastně vedlo. Dozvěděli jsme se, že audit předpokládal roli radních jako prostředníka řešení sporů mezi odboráři a Schwarzem a radní Lacko z jejich výroků v médiích usoudil, že ji de facto odmítli. Týdeník Euro prošel všechny články a nic takového nenašel. Zato objevil citace Lacka, který tvrdí, že hospodaření záchranky je excelentní a obě strany přislíbily vstřícnost a spolupráci. Doufejme, že radní z Babkova uskupení v Praze 6 z novin neusoudí, že vodu v Dejvicích mohl fekáliemi znečistit naštvaný odvolaný ředitel, kterého po 16 letech vyhodili radní e-mailem, když byl na služební cestě v Izraeli. Praha je zřejmě místem pro pozoruhodné děje mezi nebem a zemí, o nichž nemá prostý ateista ani tušení.
Těžká politická váha Změřit důležitost politiků ve společnosti je velmi těžké. Ještě že existují kulturní akce, jejichž pořadatelé vyberou, kdo je důležitý, a kdo ne. Před pár dny proběhlo třeba vyhlášení biatlonisty roku. Jako u každé příležitosti ukázat se v televizi přispěchali politici a jejich PR se seznamem, kdo by měl populárním a úspěšným sportovcům předávat ceny. Dostalo se dokonce i na ekonomického náměstka ministra vnitra, což byl trochu úlet, ale proč ne. Bylo ovšem pár těch, na které se nedostalo. Ti méně důležití byli v záloze, kdyby nepřišlo dost těch důležitých. A mezi těmi „méně důležitými“ byli třeba lidé z registru dárců kostní dřeně, partnera biatlonové reprezentace. Jasně že tihle lidé se cpát na pódium nebudou, protože jsou skromní a koneckonců jejich práce je tak záslužná, že mluví sama za sebe. A možná je i mrzí, že se o tom Odposlech dozvěděl. Ale je důležité říct, že jsou lidé, které stojí za to představit, i když zrovna přijde dost politiků.
