Načež si transparentní Piráti posypali za „alternativní“ způsob hlasování popelem hlavu a slíbili, že už se to nebude opakovat. Ani jedno asi nebude pravda. Tajné hlasování se v Praze praktikuje od dob, kdy koaliční radní ODS a TOP 09 pod vedením primátora Bohuslava Svobody (ODS) před pěti lety obdrželi trestňák za to, jak hlasovali v dílčí zakázce slavného Bémova projektu Opencard, a dodnes se tahají po soudech. Následně se tento způsob ujal, například exprimátorka Adriana Krnáčová (ANO) to řešila jednáním v kuchyňce.
Dá se říct, že dokud bude agilní policie stíhat politiky za jejich rozhodování, bude se to opakovat. Nebo se budou problematické projekty odsouvat na neurčito. Takže také nic nového pod sluncem…
Pospíšil ví, co chce
Předseda TOP 09 Jiří Pospíšil se sice stal podruhé europoslancem, neměl to ale lehké. Řeč není o jeho boji o voličské preference, ale o trablech, které měl už na startovní čáře. Jak se podařilo Odposlechu zjistit, už před volbami na něm klečeli střídavě otcové zakladatelé Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek a snažili se mu vysvětlit poměrně logickou věc: že předseda strany má doma řídit partaj, a ne sedět v Bruselu.
Jenže záklek obou pánů nebyl v tomto případě moc účinný. Pospíšil totiž moc dobře ví, že zatímco za vítězství ve vnitrostranickém klání si tak leda vyslouží tvrdou práci a nevděk, v Bruselu na něj čeká výplata přes 220 tisíc korun (minus daně, plus příspěvky, jako jsou 115 tisíc měsíčně na cestovné nebo 116 tisíc na kancelář a další) a také vidina renty. Za dvě období to bude v současných penězích zhruba 70 tisíc měsíčně od jeho 63 let.
Pak je tu také odchodné ve výši jednoho platu, za každý odsloužený rok je to jeden měsíc. U Pospíšila to bude po dvou obdobích deset měsíců, tedy přes dva miliony.
Považte, tohle nějaká Topka, kterou i sokolové vyhodili z kanceláří v Tyršově domě, nemůže vynahradit.
Na druhé straně, co mají zakladatelé partaje Pospíšilovi co vyčítat? Jeden dědil, druhý měl štěstí a Pospíšil přece nebude prvním chudým předsedou.
Vyslyšený trotl
Česká vláda hledající peníze ve všech koutech konečně dopřála sluchu jistému nejmenovanému úředníkovi ministerstva financí. Jak zjistil Odposlech, onen muž se periodicky vynořoval z katakomb bývalého kláštera tvořícího část komplexu ministerstva financí vždy, když na stát dolehla fiskální nouze. To byla vhodná příležitost, jak penězchtivým šéfům podstrčit nápad se zdaněním „nadměrných“ technických rezerv pojišťoven.
Zkusil to na každého ministra, který se na financích objevil v posledních pětadvaceti letech, avšak dosud marně. Vždy nakonec převládl argument, že vytvářet technické rezervy nad minimální povinný rámec je chvalitebná věc a že trestat někoho za obezřetnost je pitomost.
„Dokonce i Kalousek, který zdaňoval kdeco a škrtal taky, toho trotla s tímhle nápadem vyhnal,“ řekl Odposlechu jeden znalec ministerských poměrů. Až paní Alenka nastavila podřízenému vlídné ucho, protože jí příslib jednorázového daňového výnosu odhadovaný na deset miliard okouzlil. Pomsta muže z katakomb je sladká, vždyť roční zisk pojišťoven představuje asi 12 miliard. •
