Prázdninové přátelství nemělo krátkého trvání, harmonicky fungovalo i dál a oba se dobře doplňovali. Dnes už ale ministr obrany Lubomír Metnar a náčelník generálního štábu Aleš Opata kamarády do deště rozhodně nepřipomínají. Jejich vztah prochází těžkou zkouškou a začali se jeden druhému odcizovat. Opatovi, pro něhož je nejdůležitější blahobyt vojska, podle zdrojů Odposlechu dochází trpělivost i s tím, že Metnar je dalším z řady ministrů, který nedokáže držet slovo a nezajistil armádě slíbené peníze, které k velkým nákupům v budoucnu potřebuje.
A samotnému ministrovi Metnarovi zase v posledních týdnech začíná citelně vadit, jak se generální štáb staví k úmrtí afghánského vojáka Vahidulláha Chána a že mu nejspíš generálové neříkají úplně všechno. I proto teď ministr vkládá velké naděje do nového šéfa Vojenské policie Miroslava Murčeka, z něhož se pomalu stává důležitý Metnarův spojenec.
Na to, že by vztah mezi ministrem a Alešem Opatou dosáhl hranice „nepřekonatelného odporu“, kam se třeba v minulosti dostal Martin Stropnický s Petrem Pavlem, to zatím nevypadá, ale ukazuje se, že ideální partnerství mezi obranou a generálním štábem patrně během éry hnutí ANO nebude fungovat nikdy.
Zavařil skartovačku
Jako v archivech Státní bezpečnosti v posledních týdnech roku 1989 to podle očitých svědků Odposlechu vypadalo 31. července v Energetickém regulačním úřadě. Tři z pěti radních, které vláda odvolala z funkce, totiž narychlo skartovali hromady dokumentů. Chodby úřadu v Praze-Holešovicích se rychle plnily černými pytli se znehodnocenými papíry.
Podle těchto zdrojů skartovali všichni tři odvolaní šéfové - Vladimír Vlk, Vladimír Outrata a Jan Pokorný.
Nejvíce se činil první jmenovaný, který podle zdroje Odposlechu svoji skartovačku zavařil a musel si půjčit jinou.
Zaměstnanci úřadu, kteří tuto nesvatou trojici neměli v oblibě, vše sledovali se škodolibým úsměvem na tváři. Zmíněná trojice byla likvidací nepohodlných dokumentů natolik vytížena, že ani nestihla včas vrátit služební auta a počítače.
Daliborovo dědictví
Že městská část není tím nejlepším pomocníkem sociálně slabým ani realitním agentem, se ukazuje na příkladu Prahy 11. Ta těsně před koncem úřadování legendárního starosty Dalibora Mlejnského (ODS), střihouna z dob Pavla Béma, koupila za téměř 600 milionů bytový projekt Zahrady Opatov s dvěma stovkami jednotek od developera Luďka Sekyry.
Důvod? Jižní Město prý potřebovalo sociální a startovací byty pro mladé rodiny. Na hloupé námitky, že velkorysé podlahové plochy, terasy, předzahrádky a dispozice až 5+kk moc sociálně nepůsobí, nereagoval. Jeho následovníci si pak s dědictvím citlivého politika, který chtěl dopřát luxus chudým, příliš poradit nedokázali. Projekt radnice propachtovala do městské akciovky a ta začala nedovybavené byty komerčně pronajímat až loni, dva roky po kolaudaci. Pravdou je, že mladí startovací byty bez kuchyňské linky a podlah s nájmem přes 16 tisíc za nejmenší 45metrový byt a 25 tisíc za 3+kk až tak úplně útokem nevzali. 9
