Jurečka domorodcem Ministr zemědělství Marian Jurečka odešel pátrat do pustin Tanzanie a Zambie, jestli se tam náhodou nenajde nějaká příležitost pro rozvoj české ekonomiky a odbyt českých podniků. Setkal se mimo jiné s tanzanským ministrem zemědělství, hospodářských zvířat a rybářství Mwigulu Lameckem Nchembou. Jestli došlo na debatu o vzájemné obchodní výměně, mohli si možná spočítat, že by sumu našli v hotovosti i ve svých peněženkách, jak je mizivá. Odehrává se stabilně jen na bázi zbraně tam a tabák sem.
Ministerstvo zahraničí na svém webu investory jaksi mimochodem varuje před rozsáhlou byrokracií a korupcí na všech stupních státní správy a také před výpadky dodávek elektrického proudu, zásobování vodou, silně poškozenou infrastrukturou a řadou dalších problémů. Po tomhle výčtu člověka napadne, že bude úspěch, když ten bující vzájemný obchod zaplatí aspoň Jurečkovu letenku.
Měl toho hodně
Před nedávnem byl po dlouhých deseti letech odejit z čela státního podniku ČEPS Vladimír Tošovský. Tento nonšalantní, sympatický pán, který měl rád otázky, jen pokud byly příjemné, se neodporoučel jen tak. Dlouho bylo veřejným tajemstvím, že provozovatel přenosové soustavy ČEPS je, kulantně řečeno, nakloněn spřízněným firmám. V jedné z nich měl figurovat i Tošovského syn, podle hesla, co je doma, to se počítá. Poslední kapkou byla možná zakázka na pozinkování sloupů elektrického vedení. Řeknete si: No, nic moc. Ale když jde o všechny sloupy elektrického vedení v Česku, není to tak špatné. „Měl toho prostě hodně,“ vystihl Tošovského odchod pro Odposlech jeden byznysmen. A to vedení bylo opravdu dlouhé.
Jak vystrašit strašidlo
Pražským palácem Charitas, kde sídlí strana lidová, obchází strašidlo jménem Babiš. Vůdce hnutí ANO se totiž v minulých dnech nechal slyšet, že církevní restituce jsou předražené o 54 miliard korun a bude třeba v nich udělat změny. Lidovci, největší obhájci církve v české politice, se proto hned pokusili strašidlo sami vystrašit.
Hrozí koncem koalice v případě, že se na dohodnuté restituce sáhne a církve přijdou o již slíbené peníze.
Navíc vypustili informaci, že Babiš jde na ruku podnikatelům, kteří touží po pozemcích vyhrazených na náhradu církvím. Babiš si svým píchnutím do restitučního hnízda „šikovně“ vytvořil vnitrokoaliční opozici. Lidovci se totiž chystají domluvit s ČSSD na vzájemně výhodném obchodu s jediným cílem: zneškodnit šéfa hnutí. Hledají u socialistů podporu v nedotknutelnosti dosavadního plánu církevních restitucí a ČSSD zase lidovce potřebuje ke schválení novely zákona o střetu zájmů. Zatím obě strany dohodu dodržují – sociální demokraté ve vládě na rozdíl od zástupců hnutí ANO nepodpořili revizi restitucí. Lidovci zase usilovně pracují na obhajobě ústavnosti novely zákona o střetu zájmů, aby zákon hladce proplul dolní komorou parlamentu. V koalici přituhuje. Než přijde Ježíšek, možná se dočkáme opravdové krize.
Hlavně to načasovat!
První v Praze počaté slůně má na sociálních sítích takový dosah, že byť jen kydání hnoje ve sloninci za přítomnosti kamer má v očích politiků mediální hodnotu daleko přesahující potřásání rukou s kdejakým potentátem. Z dobře informovaných zdrojů se Odposlech dozvěděl, že hradní mluvčí Ovčáček sliboval hory i s horáky všem, kteří termín porodu mohli ovlivnit – jen aby nepřipadl na dny návštěvy čínského prezidenta Si Ťinpchinga v Praze.
Řediteli nabízel vyznamenání Za zásluhy, ale Ovčáčkovi bylo naznačeno, že vzhledem k funkčnímu zařazení by bylo přece jen vhodnější „něco se zvířetem“. Bílý lev může být v duchu zásad moderních zoo samozřejmě bez řetězu, zato ve vojenské skupině, protože získání slonice pro Prahu byla koneckonců složitá operace, na níž participovalo srílanské vojenské letectvo.
Vrchnímu chovateli slonů byla zase nabízena asistence nejvyšších míst při reklamaci hydraulických vrat u kotce sloního býka.
Co z toho zabralo, nevíme, ale slůně se narodilo ve správnou chvíli. A není divu, že již v prvním týdnu mu přišla poklízet pražská primátorka Adriana Krnáčová v doprovodu svého šéfa, mocného ministra financí Andreje Babiše. Kydajíce hnůj, oba podkuřovali zhýčkaným pražským slonům, jak mohli. Krnda básnila něco o roztomilém chobůtku malého sloního samečka. Babiš velebil vůni sloních lejn, připomínající čerstvě posečenou louku u Čapího hnízda. Za jeho vznik ostatně vděčíme právě pražské zoo, neboť by asi bylo všechno jinak, kdyby AB svého času nemusel v zoo čekat ve frontě na kozičky.
