Jiřího malá domů Česká republika bude mít jednu novou zajímavost. Chystaný zákon o politických stranách oficiálně uzná stranické myšlenkové a debatní kroužky, anglicky zvané think tanky. Podle informací Odposlechu tohle opatření prosadil Jiří Dienstbier, ministr pro legislativu a lidská práva a nejméně populární člen ČSSD mezi svými kolegy.
Dienstbierův blahodárný počin má jednoduché vysvětlení. Zákon totiž počítá s tím, že instituty by měly mít nárok na deset procent z veškerých příspěvků na činnost, které náleží jejich mateřské straně. V reálu to znamená, že by například Masarykova demokratická akademie, think tank ČSSD, dostal od státu za rok 2014 celkem 14 milionů korun. No, a hádejte, kam by se chtěl nejméně populární člen ČSSD mezi svými kolegy uklidit, pokud by na něj snad příště nezbyla vládní funkce? Ano, správně. Nejlépe do nějaké takové organizace se zajištěnou dotací. Odposlech přeje Jiřímu Dienstbierovi vjeho snažení hodně úspěchů. Zákon pravděpodobně ve sněmovně uspěje. Své „mozkovny“ má přece nejedna partaj a díky ministrovi je tak ustláno i pro pár dalších neoblíbenců. Pořád to vyjde levněji než je odklízet do Bruselu.
Jarda Krtečkem
Bývalý ministr obrany za sociální demokraty Jaroslav Tvrdík je mistrem všech řemesel. Dosud zvládl podojit armádu, téměř nechat zkrachovat České aerolinie a pořádně provětrat čínsko-pražskou Slávii. Tvrdík je ale i něžná duše. Aktuálně začal prohlubovat vztahy s milovanou Čínou ještě sofistikovanějším způsobem než přes fotbal. Přes Krtečka. V srpnu se stal společníkem firmy Little Mole Cartoon dědičky animátora Zdeňka Milera - Karolíny Milerové. Ve firmě od počátku srpna vlastní čtvrtinu.
Hamletova vendeta
Bývá zvykem, že vysocí vojenští velitelé odcházejí po skončení služby do zahraničí. Počítal s tím i Libor Štefánik, který až do července velel českému letectvu. Od září se měl stát vojenským přidělencem na české ambasádě ve Stockholmu a s rodinou si užívat krás Švédska. Jenže ministr obrany Martin Stropnický mu zatím nedal souhlas. A těžko říct, jestli vůbec někdy dá. Se Štefánikem má problém od chvíle, kdy se uvnitř resortu finalizovala novela zákona o vojácích z povolání, jíž Stropnický velmi věří a staví na ní své ministrování.
Nová pravidla se příliš nelíbila letcům - ti jsou ovšem s novinkami nespokojeni téměř vždy - a Stropnický si jejich revoltu spojil právě se Štefánikem. Štefánik se navíc - stejně jako dva další generálové Ján Gurník a František Malenínský -počátkem léta vzepřel politickému úkolu hlasovat ve správní radě Vojenské oborové zdravotní pojišťovny (jejímž jsou členy) pro odvolání stávajícího generálního ředitele Karla Šteina. Gurník měl jít dělat přidělence obrany do Bratislavy a zřejmě opravdu odjede, protože příprava dospěla už příliš daleko, ale generál to měl jen o chloupek. František Malenínský měl nastoupit do Bruselu, jeho už však spravedlivá odveta nadřízeného nemine. Holt i generál má poslouchat ministra, i když je to třeba zrovna Hamlet.
Prachy, nebo šiml?
Kluka mi srazil na Letné šílenec na segwayi, musel jsem se dost krotit, abych ho z toho krámu neskopnul, vyprávěl historku z víkendu kolega. Co tam ale vlastně dělal, když jsou segwaye zakázané? divil se. Je to jednoduché: vozítka sice zakázaná jsou od začátku srpna (k čemuž pražská radnice slavně uspořádala tiskovou konferenci), v praxi se ovšem nic neděje.
Chybějí značky a bez nich policajt nic nezmůže. Ani samy půjčovny nevědí, jak své klienty instruovat, kam tedy mohou a kam ne. Pražská technická správa komunikací minulý týden oznámila, že ona tedy žádný pokyn z radnice, aby nechala vyrobit a rozmístit značky, nedostala, takže na světě není ještě ani jedna. A protože jsme v Praze, už kolují zaručené zvěsti, že si jedna nejmenovaná ruská firma půjčující segwaye vylobbovala, aby zákaz „politicky“ platil, ale fakticky se nic nedělo a segwayáři mohli vesele svištět, kde je napadne.
Spikleneckou teorii vyvracejí jiní, podle nichž je to jen další projev „bordelu“ na nikým neřízené radnici. Odposlech se přiklání k názoru, že v tom nejspíš jede ruský bordel.
