Odposlech

Vrátíme pardála do Zambie Marian Jurečka, mnohodětný táta všech zemědělců, je proslulý svojí zálibou v cestování. Se zaujetím někdejších misionářů proniká ministr do (staro)nových teritorií, a kam jeho noha došlápne, tam jeho oko vidí příležitosti pro obchod a investice. Tuhle v Zambii setrval v delší přátelské konverzaci s česky hovořícím kolegou a ani ne za rok se tu rýsuje investiční projekt ministerského formátu. Kdo by mohl spát na vavřínech, když celý náš vývoz spočíval v inseminačních dávkách spermatu, ještě k tomu býčího. Důstojnou alternativou by se mělo stát… pivo, navíc vařené jediným českým národním podnikem Budějovický Budvar. Ten samozřejmě nemůže v zahraničí vařit dvanáctistupňový stejnojmenný ležák, který požívá geografické ochrany původu, ale co takhle desítku Pardál nebo snad jedenáctku Pardál Echt? Vzhledem k tomu, že ministr zemědělství momentálně hledá pro Budvar nového ředitele, berte to jako echt zaručený tip: nepříliš úspěšného pardála vrátit tam, kam patří. Je to sice hodně exotický nápad, ale protože je jeho vlastní, bude se panu ministrovi líbit.

Praha hledá radního pro zázraky

Když soud rozhodl, že v ulici V Holešovičkách musí Praha snížit hluk a emise, psali vyděšení úředníci radnímu pro dopravu Petru Dolínkovi: Co budeme dělat? Dostali odpověď: Obraťte se na radního pro zázraky! Dolínek, který jinak mluví rychle a hodně, tentokrát zareagoval sice rychle, ovšem dost stručně. A především trefně. Že hlukové limity v oné ulici nemohly vyjít, se ví hodně dlouho – patrně už od dob, kdy se začal stavět navazující tunel Blanka. Stejně dlouho se také ví, že tunel se nedá zkolaudovat, dokud nebude postavena severní část Pražského okruhu (takže patrně nikdy…), proto překročené limity nikoho moc nepálily. Těžko teď chtít po Dolínkovi, aby do roka – jak rozhodl soud – problém vyřešil, když to nedokázal za ty roky nikdo před ním. Studií na zahloubení ulice vzniklo nespočet, což o to, výsledkem ale bylo technicky náročné řešení bratru za několik miliard. To by snad bylo levnější těm lidem okolo koupit nové bydlení…

A stejně, za rok se nestihne ani studie dopadů na životní prostředí, natož něco postavit… A jelikož Dolínek na zázraky evidentně nevěří, proti rozsudku se město odvolá. Snad ta soudní přetahovaná vydrží nějaký ten rok. Při představě, jak přidušení občané před volbami exekučně vymáhají zavření výjezdu z Blanky, která bez Holešoviček nemá smysl, by ho asi jeho humor rychle přešel.

Příliš přičinlivá uklízečka

V Ústavu pro studium totalitních režimů mají zaděláno na pěkný malér.

Kvůli rekonstrukci budovy bývalého Prognostického ústavu, kde sídlí, se museli přestěhovat do náhradních prostor.

Jenže ouha. Když se vyklízela takzvaná badatelna, kde se studují historické dokumenty, došlo k nečekané události. Ukrajinská uklízečka dostala za úkol prostory pořádně uklidit, a tak je pořádně uklidila. V popelnicích před ústavem skončilo několik stovek citlivých archivních dokumentů. Respektive takzvaných badatelských listů, do kterých badatelé uvádějí své osobní údaje a je v nich napsáno, které svazky jim byly vydány. Za roky 2013 až 2015 se to například týká 2587 badatelů. Samy badatelské listy jsou přitom podle zákona archiválie, musejí se pečlivě evidovat a nepodléhají skartaci. Na tu ukrajinskou ovšem byly předpisy krátké.

Případem se bude muset zabývat archivní správa, náměstek ministra vnitra pro státní správu, Úřad pro ochranu osobních údajů a zřejmě i policie. Doufáme, že se neztratily a během stěhování neztratí i nějaké další materiály. Třeba k Andreji Babišovi či případným dalším vycházejícím politickým nadějím, které si zavdaly s komunistkou Státní bezpečností.

Uklízečku bychom za dobře odvedenou práci jistě vinit nemohli, ale někomu by se takový neočekávaný zásah shůry určitě hodil.