Najde se někdo takovej, kdo jim dá podpis libovej? „Transakce století", tedy prodej Škody Trasportation stoprocentní dceři největšího výrobce kolejových vozidel na světě, čínské CRRC Zhuzhou Electric Locomotive, je podle Odposlechu na spadnutí. Zbývají prý jen detaily - a jedno ujištění. Číňané údajně požadují, aby kompetentní české úřady vydaly písemné stanovisko, že okolnosti vzniku a dosavadní existence Škody Transportation jsou zcela v pořádku. Není to záruka ani právně vymahatelný závazek, ostatně české úřady nejsou prodávajícím, a nemají tak co vydávat ve prospěch kupujícího obvyklé „representations and warranties". Přesto je s vydáním potvrzení o bezinfekčnosti a neposkvrněném početí Škody Transportation trochu problém - nikdo totiž tenhle papír nechce podepsat, ale bez něj zas nechtějí nic podepsat ani tvrdohlaví Číňané. Vzhledem k tomu, že jde o obchod za desítky miliard korun, jsou tlaky na vydání vstřícného stanoviska podle zdrojů Odposlechu „mimořádně mimořádné".
Pět za Vitáskovou
Pětičlenná Rada Energetického regulačního úřadu, která nahradí současnou šéfku úřadu Alenu Vitáskovou, začne fungovat až za pět měsíců. O rozdělení míst v radě se však intenzivně vyjednává už teď. Podle informací Odposlechu se rýsuje možná dohoda: dvě křesla obsadí sociální demokraté, dvě babišovci a to poslední připadne nějaké obecně uznávané a politicky neutrální osobnosti.
Sociální demokracie se pokusí do pozice předsedy rady protlačit politického veterána Jiřího Bise. Bývalý ředitel Plzeňské energetiky, náměstek ministra průmyslu a později senátor za Plzeň-město se zdá vhodným kandidátem. Bis přiznává, že by o přijetí funkce uvažoval, ale sám upozorňuje, že limitujícím faktorem je jeho věk -75 let.
Každá z vládních stran je v jiné pozici.
Zatímco ČSSD se před předem prohranými volbami pokouší co nejvíce svých zasloužilých členů usadit do podobných funkcí, posilující ANO 2011 bojuje s nedostatkem kádrů. Šanci k návratu tak mohou dostat někteří z bývalých vedoucích pracovníků regulačního úřadu, které z práce vyštvala Vitásková.
Představa o dobře placeném místě (řádově 90 tisíc měsíčně pro člena a 150 tisíc pro předsedu rady) však může být poněkud zjednodušená. Po šestileté éře Aleny Vitáskové převezmou noví šéfové rozvrácený úřad, ze kterého většina odborníků odešla. Takže je namístě varování: Bude to dřina za všechny prachy!
Nápad myslitele Špidly
Díky sociální demokracii jsme se nedávno konečně dozvěděli, jaká je v Česku hranice bohatství. Pětatřicet tisíc čistého je částka, od níž je nutné zpychlé zbohatlíky přidusit vyššími daněmi. Tato hranice vznikla při důkladném brainstormingu v nejbližším okolí předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Jak zjistil Odposlech, hlavní slovo měl při jejím určování člověk, o němž se v této souvislosti zatím vůbec nemluvilo.
Podobu čistě ekonomického tématu výrazně ovlivňoval vystudovaný historik a bývalý premiér Vladimír Špidla. Ačkoli je Špidla hlavním autorem socialistické daňové revoluce, veřejně ve spojitosti s ní nijak nevystupuje. Tuto roli přenechal mladému ekonomickému specialistovi ČSSD Michalu Píclovi, s jehož rozpačitou prezentací celé věci však v Lidovém domě nepanuje spokojenost. Starý lišák Špidla si zatím užívá klidu a svého silně nesocialistického konta napakovaného nedaněnou bruselskou výslužkou a přemýšlí o dalších svěžích levicových nápadech.
Mladí vpřed a staří na svá místa
Zbrojař Jaroslav Strnad do byznysu stále víc zapojuje svou rodinu. Hlavně tedy staršího syna Michala. Na konci loňského léta se nejdřív dostal k jihočeské společnosti Kovosvit MAS, v minulých týdnech s ním zase měla tu čest armáda. A nedopadlo to nejlíp. Když generálové obdrželi cenové kalkulace na nová obrněná vozidla Titus, nestačili se divit. Cena, kterou nabídl Michal Strnad, byla o několik desítek milionů vyšší, než se plánovalo. Vojsko pak dalo jasně najevo, že o nákupu titusů ještě nikdo nerozhodl a klidně by se mohlo stát, že se nakonec koupí jiné obrněnce. Do hrozící rozepře tak musel jako správný otec vstoupit pan Jaroslav. Synovi dal za vyučenou a vojákům slíbil, že nabídku přepracuje a pošle znovu. •
