O zemědělci, vidlích a Počeradech Hrůza, zločin, běs. Pozor, to není komentář k posledním teroristickým útokům, ale zhodnocení plánu ČEZ prodat svoji elektrárnu Počerady miliardáři Pavlu Tykačovi. Pochází z dílny ministra zemědělství Mariana Jurečky, který ho přednesl dle přítomných svědků na jednání vlády. Poté následovalo rozhodování dozorčí rady ČEZ, zda transakci schválit, či nikoli. Dozorčí rada ji nakonec neodsouhlasila. Navzdory žádosti představenstva firmy a posudkům dokazujícím její výhodnost a hrozící ztrátu, pokud nebude prodej realizován.
Dle některých přítomných ministrů zavládlo po Jurečkově projevu v plénu poněkud překvapení nad tím, že si znalec venkova, živočišné i rostlinné výroby a problematiky početných rodin opět rozšířil svůj záběr o obor ekonomika energetické výroby. Jenže záhy se ukázalo, že se nemusíme bát zrodu nového Františka Křižíka. Vše je mnohem jednodušší. Jurečkův náměstek Adamec spolu se svojí sestrou udržují velmi dobré osobní vztahy s Ivo Hlaváčem, který byl před časem vymeten z představenstva ČEZ. Takže ne vzdělanější ministr, to jen rodina je pro lidovce vším a na korunu pak nehledí.
Slušné výpalné za nový byt
Tak zvaný NIMBY efekt („ne na mém dvorku“) dostává v Praze trochu absurdní rozměr. Efekt to bývá obvyklý u starousedlíků, kteří si nepřejí jakékoli změny ve svém okolí, ledaže by jejich čerstvě založené sdružení inkasovalo tučné výpalné. Nyní zmutoval v to, že starousedlíkem se cítí obyvatelé nových komplexů hned po nastěhování.
Ti byty kupovali už stím, že jim za okny vyroste další etapa projektu, přesto jim to najednou začne vadit a proti pokračující výstavbě začnou urputně bojovat.
A přestože už si nových poměrů znalí developeři dávají do prodejních smluv, že kupci musejí nahradit škodu, kterou svým odvoláváním u stavebních úřadů způsobí, jejich klienti se nebojí.
Ti slušnější pak milému developerovi navrhnou částku v desetitisících, za kterou se svého práva účastnit se stavebního řízení vzdají. To méně slušní chtějí statisíce. A developeři s vidinou, že se jim projekt protáhne o dva tři roky, občas raději zaplatí. Novodobé věrozvěsty NIMBY pak možná hřeje pocit, že se na tom předraženém bytu alespoň trochu zahojili. A Česko zase v žebříčcích srovnávajících podnikatelské prostředí nabírá další negativní body.
Stávkující pošťák na dlažbě
Organizovat stávku ve státním podniku, i když jste šéfem odborů, se nevyplácí.
Přesvědčil se o tom Filip Janovský, předák Nezávislého odborového sdružení České pošty, který byl jednou z hlavních tváří poslední (neúspěšné) stávky doručovatelů a spol. kvůli požadovanému růstu mezd. Devětadvacetiletý odborář dostal před pár měsíci od svých nadřízených výpověď, a to přesto, že vedení státního podniku v průběhu prosincového štrajku všechny ujišťovalo, že hrozba výpovědí či krácení odměn je jen lživou pomluvou.
Janovský, který kroutí poslední dny výpovědní lhůty, to vidí jinak. Každopádně příběh vyhozeného místopředsedy stávkového výboru ukazuje, jak dokážou být manažeři České pošty pružní a nápadití.
Janovského sice vyhodili pro nadbytečnost, s odůvodněním zrušení pracovní pozice dispečera v malešickém sběrném přepravním uzlu, aby však náhodou nedošlo k nežádoucí záměně, obsahoval příkaz „shora“ i přesnou specifikaci, které konkrétní místo zrušit - včetně osobního pracovního čísla. A
to bylo, čistě náhodou, Filipa Janovského. •
