Návštěva z minulosti Doba družby se sovětskými soudruhy, kteří přijeli, vypili a rozbili, co šlo, je už sice pryč, některé její znaky ale ožívají. Jak se Česko díky hradní byznysové klice přátelí s komunistickou Čínou, začínají jezdit návštěvy zase odtud. Protože civilizace pokročila, mají už oficiální nádech a sem tam nějaké to smysluplné poselství. Například spolupráce na poli vědy, výzkumu nebo zdravotnictví.
Jedna taková návštěva přijela před časem. Dotčená česká instituce očekávala, že slovutní čínští odborníci budou několik týdnů své stáže věnovat výměně vědeckých zkušeností a česko-čínské přátelství bude patřičně stmeleno. Jenže omyl. Místo několika týdnů pobyla delegace zhruba dvě hodiny ajejí členy už nikdo nikdy neviděl. Méně odvážní znalci poměrů tvrdí, že pobyt v Česku využila na nákupy a na procházku mezi památkami, odvážní tvrdí, že rovnou emigrovala na Západ.
Existuje také varianta, že to nebyli žádní experti, ale pouze režimní prominenti, kteří se pod rouškou vědecké spolupráce dostali na dovolenou na Západ. Pravdu se už asi nikdo nedozví, ale je to zcela vypovídající příklad toho, jaká je spolupráce s Čínou nakašírovaná fraška. Přiléhavě se k tomu hodí jedna básnička z českého filmu: Máme tu furt stranické návštěvy, a teď jste z jurt vylezli ještě vy.
Neodbytný princ Matěj
Šéf Zelených a zlobivý princ české politiky Matěj Stropnický chtěl před několika dny nahradit lidovce ve společné koalici se Starosty a nezávislými. Jakmile společný projekt „třetí síly“ zkolaboval, Matěj neváhal zvednout své žižkovské telefonní sluchátko a dovolal se volebnímu lídrovi a poslanci Janu Farskému, posléze i Stanislavu Polčákovi, poslanci Evropského parlamentu za Starosty.
Nabídl jim něco, co se neodmítá - novou koalici se Zelenými. A to dokonce za velmi výhodných podmínek pro Starosty. Přesto se ale dočkal rázného odmítnutí. „Pokud by byly známy podmínky té nabídky, tak myslím, že by to bylo trochu devalvační pro Zelené. Někteří jejich členové by byli hodně překvapeni“ nechal se slyšet Stanislav Polčák, který se se Stropnickým kvůli nabídce sešel. Neodbytný princ Matěj se tak snažil vnutit do přízně atraktivní nevěsty, až skoro zapomněl, že je zelený. To se mu ale stává docela často, jak připomínají někteří Starostové. Matěj je podle nich zelený jen na povrchu, uvnitř zůstává stále rudý.
Křetínský socialistou
Šéf lužických dolů a elektráren holdingu EPH Helmar Rendez věří v budoucnost bez jádra i bez uhlí. To v německém kontextu není až tak překvapivé. Mnohem zajímavější je, že vysoce postavený manažer Daniela Křetínského se o názory podělil se „socialistickým deníkem“ Neues Deutschland, trochu umírněnější německou obdobou Haló novin. Pokud ale podnikáte na východě Německa, kde postkomunisté z Die Linke stále drží silné pozice, mohou se vám dobré vztahy s místními politiky zjevně velmi hodit.
Libo-li Liglass?
Kolem projektu financování a výstavby dvou kyrgyzských elektráren, v němž za neznámou českou firmu Liglass Trading lobboval hradní kancléř Vratislav Mynář, se objevuje čím dál víc zajímavých informací. Stopy se stáčejí do Ruska.
Liglass Trading tvrdí, že má zajištěné prostředky na financování výstavby a provozu ve výši až 700 milionů dolarů. Jenže existují velké pochybnosti, jestli společnost, která podle posledních údajů z roku 2014 vykázala tržby pouhých 345 tisíc korun, projekt dokáže zrealizovat.
O podezřelou zakázku se už začaly zajímat úřady v Kyrgyzstánu. Kolem statutárů firmy se objevují bizarní jména, například notorického hledače štěchovického pokladu Helmuta Gänsela. Právě on figuruje v několika firmách spolu s jednatelem Liglassu Michaelem Smelíkem.
Ještě zajímavější je potom model financování celého náročného projektu.
Jeho klíčovou postavou je výkonný ředitel Liglassu Jiří Vojtěchovský, v jehož obchodních vztazích lze nalézt vazby na britskou společnost, která má velmi blízko k petrohradské finanční skupině se silnými kontakty na ruským státem kontrolované strategické společnosti Gazprom a Sibur. Otevřené zdroje na internetu napoví i další zajímavé obchodní vazby lidí kolem Liglassu. Od správců zmiňované britské firmy vede stopa k dalším českým podnikatelům v energetice a od nich pak až k šéfovi české afilace ruského energetického hegemona Gazprom Vladimiru Ermakovovi. A Ermakov má více než přátelské vazby na pražský Hrad, kde působí jako klíčový poradce někdejší prodloužená ruka ruského petrochemického gigantu Lukoil Martin Nejedlý. Kdo by si v téhle pavučině nezalobboval? •
