PORADNA* V objektu mého zaměstnavatele mi byla vykradena skříňka v šatně, v níž jsem měl peněženku s doklady a finanční hotovost 4500 korun. Žádal jsem proto zaměstnavatele o odškodnění, ale ten prohlásil, že v tomto případě na ně nemám nárok. Také zdejší právnička potvrdila vyjádření mého zaměstnavatele.
PORADNA
V objektu mého zaměstnavatele mi byla vykradena skříňka v šatně, v níž jsem měl peněženku s doklady a finanční hotovost 4500 korun. Žádal jsem proto zaměstnavatele o odškodnění, ale ten prohlásil, že v tomto případě na ně nemám nárok. Také zdejší právnička potvrdila vyjádření mého zaměstnavatele. Začal jsem tedy pročítat zákony a myslím, že na odškodnění mám určitě nárok… Martin Hladík
Zaměstnavatel, u něhož je zaměstnanec v pracovním poměru, odpovídá za škodu na věcech, které u něj zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají. Za věci, které do zaměstnání obvykle zaměstnanci nenosí (větší částky peněz, klenoty a jiné cennosti) a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel jen do částky 5000 korun. Zjistíli se však, že škoda na těchto věcech byla způsobena jiným zaměstnancem zaměstnavatele, nebo převzal-li za městnavatel tyto věci do zvláštní úschovy, hradí zaměstnavatel škodu bez omezení. Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže zaměstnanec o ní neuvědomil zaměstnavatele bez zbytečného odkladu nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl (tuto podmínku tedy tazatel splnil).
Problém je, zda u zaměstnavatele lze považovat skříňku za místo, kam se obvykle peněžní hotovost odkládá. Pokud má zaměstnanec možnost uložit si peníze například do trezoru zaměstnavatele, nemá tazatel na odškodnění nárok. (Taková praxe, aby zaměstnanci obvyklé částky peněžní hotovosti dávali do úschovy, však nebývá obvyklá.) Pokud takovou možnost zaměstnanec nemá, lze se přiklonit k názoru, že nárok na odškodnění má. Tazatel tedy může svůj nárok na náhradu škody vymáhat soudně.
Podrobněji jsme o odpovědnosti firem za odložené věci psali v Profitu č. 24/2005.
