Schillerová z požadovaných dvaceti miliard už několik pustila a dalších pár ještě přihodí. Náhle se najdou další zdroje. Jako obvykle po aktualizaci očekávaných daňových výnosů a předpokladů čerpání evropských fondů budou takřka na korunu odpovídat tomu, co se nyní přidává. Ministerstvo financí si vždy nechává něco v šuplíku, protože ví, že nakonec bude muset pustit chlup.
A na těch očekávaných příjmech lze také leccos dotáhnout. Tentokrát to můžeme tipovat na vyšší výnosy daně z příjmu fyzických osob a důchodového pojištění, které trhají rekordy i letos. Platy rostou více, než se očekávalo, a jejich brždění je i přes ochlazování ekonomiky velmi opatrné. V situaci, kdy ekonomice hrozí citelné zpomalení a v Evropě se objevují první příznaky recese, by se Babišově vládě nedal ani moc vyčítat 40miliardový schodek. Tedy, kdyby jeho příčinou byly rostoucí investice.
Ty se sice meziročně zvedají asi o deset procent, ale stále nedosahují ani investiční aktivity státu v době krize, kdy ten zlý Kalousek škrtal, co mohl. Schopnost státu stavět je stále mizerná a nesnese srovnání s dobou nedávno minulou. Zato nám vláda sepsala pěkný dopis Ježíškovi, kterému se říká Národní investiční plán.
Poslední zhasne. Kdysi hrdá značka „socdem“ je v troskách
Veřejnosti ho ale raději nepředstaví. Ono by zřejmě mohlo pár lidí puknout smíchy. A to je jen jeden z výsledků vládnutí této levicové sestavy v posledních šesti letech. Na rozpočet také v příštím roce dolehne tíha nadstandardních valorizací v kombinaci se zrušením automatického systému zvyšování důchodového věku, a tak se už začíná mluvit o tom, že by se měl věk zase o kousek posunout, aby to odpovídalo průměrnému dožití. Takže co jsme předloni zrušili, zase zavedeme. Je prostě vidět, že náš premiér má vizi a při svém vládnutí ji naplňuje.
Podobný příběh se odehrává ve zdravotnictví. Tam bylo jediným „systémovým“ krokem zrušení všech poplatků a masivní a pravidelné navyšování plateb za státní pojištěnce. Dnes nám zdravotníci zase brečí, že když nedostanou další desítky miliard, zdravotnictví se zhroutí. Kde jsou úhrady podle diagnózy, které by narovnaly hospodaření nemocnic a vedly k mnohem efektivnějšímu využití přístrojového vybavení i personálu?
Kde jsou placené nadstandardy kryté třeba komerčním připojištěním jako další a nezbytné zdroje financí pro zdravotnictví? Prostě na hospodaření státu odpracováno nula nula nic. A lepší to hned tak nebude.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
