Diag Human zvýšil odhad škody na dvanáct a půl miliardy korun
Mediálně frekventované obvinění exministryně zdravotnictví Marie Součkové z porušení zákona při uzavírání smlouvy o zastupování státu v kauze Diag Human zastínilo kauzu samou. Ta přitom v současné době patrně spěje k rozuzlení. Do patnáctého května měly soupeřící strany - společnost Diag Human, respektive její majitel Josef Šťáva a český stát zastupovaný Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) – předložit důležitá souhrnná stanoviska. Do třicátého května má rozhodčí senát rozhodnout o dalším postupu nebo možná vydat konečné rozhodnutí. Státu přitom hoří půda pod nohama. Diag Human viní českou stranu z obstrukcí a varuje, že by mohl uplatňovat maximální výši škody. Josef Šťáva tvrdí, že činí k dnešnímu dni včetně úroků dvanáct a půl miliardy korun. Ne deset miliard, jak se dosud uvádělo.
Dopis do Dánska.
Kořeny kauzy sahají do let 1990 až 1992, kdy Josef Šťáva pracoval prostřednictvím společnosti Conneco (později Diag Human – pozn. redakce) na tom, aby se stal exkluzivním partnerem českých transfuzních stanic při zpracování krevní plazmy. Jeho úsilí údajně zmařil dopis, který tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar poslal v březnu 1992 viceprezidentovi dánské společnosti Novo Nordisk, partnera společnosti Conneco pro zpracování české krevní plazmy. Exministr v něm vyjádřil „pochybnosti o solidnosti Conneco, a. s.“ a očekávání, že vedení firmy Novo Nordisk z toho vyvodí „příslušné závěry nejen pro příští spolupráci s Conneco, a. s., ale také při jednání se všemi nezodpovědnými dodavateli plazmy“. Novo Nordisk poté přerušil spolupráci se společností Conneco a český trh s krevní plazmou obsadily konkurenční společnosti Immuno (Švýcarsko) a Instituto Grifols (Španělsko).
K arbitráži.
Josef Šťáva nejdříve v roce 1996 uplatňoval u soudu náhradu přímé škody ve výši 197 milionů korun. Na návrh tehdejšího ministra zdravotnictví Jana Stráského byla záležitost v témže roce přenesena k rozhodčímu senátu při české Hospodářské komoře a Agrární komoře. Rozhodci posléze kvůli promlčení odmítli většinu nároků na náhradu přímé škody i škody z poškození obchodního jména, ale v roce 1998 s konečnou platností rozhodli o oprávněnosti nároku společnosti Diag Human na náhradu škody za ušlý zisk. Od té doby se jedná o výši kompenzaci.
Odklad.
Zuzana Roithová, ministryně zdravotnictví v lednu až červenci 1998, se pokusila zvrátit průběh rozhodčího řízení několika soudními žalobami. Ty nebyly úspěšné, nicméně rozhodčí řízení na dva roky zablokovaly. Vláda Miloše Zemana nakonec na základě stanovisek expertních pracovišť rozhodla o zahájení jednání se společností Diag Human o urychleném dosažení kompromisní dohody. Tento zájem vyjádřila ve dvou usneseních z listopadu 2000 a prosince 2001.
Hrozná suma.
V průběhu roku 2001 obě strany spolupracovaly na přípravě podkladů pro vypracování konsenzuálního odhadu škody. Ten v roce 2001 na návrh Fondu národního majetku vypracovala dvojice soudních znalců Kochánek-Luňák. Dospěla k výši škody 3,8 miliardy korun plus úroky z prodlení. To bylo nedlouho před volbami strašné číslo. Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer to vyhodnotil jako neúměrnou sumu a na radu tehdejšího právního zástupce státu Pavla Blažka zadal nový posudek brněnské znalecké dvojici Horský-Svoboda. Ta dospěla k řádově nižšímu odhadu škody – 327 milionů korun. Diag Human odmítl tento posudek jako nekvalifikovaný s řadou zásadních chyb. Rozhodčí senát však rozhodl, že tato částka bude považována za nesporné minimum škody s tím, že o konečné výši odškodnění se bude dál jednat. V prosinci 2002, poté, co tento částečný rozhodčí nález vešel v platnost, český stát zaplatil 326,6 milionu korun, aniž o tom byla veřejnost informována.
Eso v rukávu.
V té době již byla ministryní zdravotnictví Marie Součková, která se podle vlastních slov rozhodla dosáhnout zvratu v průběhu rozhodčího řízení. Za tímto účelem uzavřela bez výběrového řízení smlouvu s advokátem Zdeňkem Nováčkem. Ta stanovila odměnu deset milionů za zastupování plus 170 milionů, pokud spor vyhraje. Stalo se to v době, kdy již bylo rozhodnuto, že stát bude v rozhodčím řízení zastupovat ÚZSVM. Ten se marně domáhal, aby mu ministerstvo zdravotnictví předalo kompletní dokumentaci. Marie Součková už čtvrtý rok tvrdí, že zvrat v procesu je na dohled, protože budou předloženy dokumenty, které zásadně změní poměr sil. Jediným výsledkem však zatím bylo to, že průběh rozhodčího řízení dále zdržela.
Vážná hrozba.
Po vypracování posudku znalecké dvojice Horský–Svoboda si tentokrát Diag Human vybral svého znalce. Stal se jím znalecký ústav Novota, který vypočítal škodu zhruba v intencích posudku Kochánek-Luňák, tedy ve výši 4,6 miliardy korun bez příslušenství. Rozhodčí senát, který pracuje ve složení Květoslav Růžička (předseda), Monika Pauknerová (delegovaná žalobcem) a Zdeněk Rusek (delegovaný stranou žalovanou) poté hledal dalšího, takzvaného revizního znalce. Po dohodě s oběma účastníky sporu ho našel ve společnosti Ernst & Young Valuations. Ta v roce 2005 zpracovala posudek, v němž dospěla k odhadu škody ve výši 2,5 až 4,6 miliardy korun. S příslušenstvím by se konečná částka přiblížila k deseti miliardám.
Zvrat, nebo konec.
Stát se snaží čelit této hrozbě jednak tím, že si najal advokáta Tomáše Sokola, jednak tím, že si zadal oponentní analýzu u renomované firmy Deloitte Czech Republic. Ta nestanovovala výši škody, ale na základě veřejně dostupných dokumentů se snaží zpochybnit nároky společnosti Diag Human na ušlý zisk. K posudku Ernst & Young a k oponentní analýze, se vyjádřily obě strany sporu, stejně tak ke druhému stanovisku Ernst & Young, které pro změnu reaguje na analýzu Deloitte. Tuto bohatou zásobu písemností nyní arbitři zpracovávají. V úvahu připadají dvě varianty dalšího vývoje: buď řízení neodvratně zamíří k ukončení, nebo se opravdu objeví natolik závažný důkaz nebo argument, který by přinesl zvrat. To však po deseti letech není příliš pravděpodobné.
Nic nevyhazovat.
Stát v současné době zvolil taktiku zpochybnění samotné způsobilosti společnosti Diag Human úspěšně podnikat na trhu s krevní plazmou. Dále se pokouší zpochybnit statistické údaje, na jejichž základě znalci odhadovali výši způsobené škody. Je to fakticky pokus vrátit rozhodčí řízení na počátek. Je však otázka, zda najde pochopení u rozhodců, protože zástupci státu u nich v minulosti nezískali silné renomé. I v kauze Diag Human se ukazuje, že těžkopádný státní aparát se v arbitrážním řízení pohybuje hůře než pružná soukromá firma. Tím spíše, disponuje-li dobře vedeným a bohatým archivem jako Diag Human. Josef Šťáva tvrdí: „Papíry nevyhazuji, člověk neví, kdy se mu mohou hodit.“
Reálná data.
Do současného dějství sporu jde Diag Human, respektive jeho právní zástupce, advokátní kancelář Jana Kalvody (v letech 1992 až 1996 místopředsedy české vlády) vybavena novým posudkem, takzvaným dodatkem, znaleckého ústavu Novota. Ten podle Šťávy operuje jak s reálnými údaji o trhu s krevní plazmou (ty, z nichž vycházel posudek Kochánka a Luňáka i firmy Ernst & Young byly podle něj po dohodě obou stran sníženy – pozn. redakce) a v maximální variantě vypočítává ušlý zisk Diag Human na šest miliard korun. Po započtení úroků to má být asi dvanáct a půl miliardy.
Státní podpora?
Pokud jde o výchozí data, žalobce zařadil do spisu také vyjádření vlastníka společnosti Instituto Grifols Victora Grifolse, který letos v březnu na pražském Mezinárodním kongresu o krevních derivátech přiznal, že jeho firma v devadesátých letech dosahovala minimálně dvojnásobné výtěžnosti oproti smlouvám schváleným českým ministerstvem zdravotnictví. Josef Šťáva z toho vyvozuje, že stát poskytoval soukromé zahraniční firmě, která nahradila Diag Human na českém trhu, skrytou dotaci ve výši nejméně sto milionů korun ročně.
Veškeré prostředky.
O strategii ÚZSVM v patrně závěrečné etapě sporu s DiagHuman se týdeníku EURO nepodařilo nic zjistit. Tomáš Sokol se odvolal na závazek mlčenlivosti, který uzavřel při zahájení spolupráce s úřadem. Generální ředitel ÚZSVM Miloslav Vaněk na žádost týdeníku EURO o schůzku a seznámení se s některými dokumenty (český stát přistoupil na návrh Diag Human o zrušení závazku mlčenlivosti – pozn. redakce) odpověděl prostřednictvím referenta oddělení komunikace Adama Halmošiho takto: „Výsledky auditu potvrzují právní názor, který ÚZSVM v případu Diag Human zaujal bezprostředně po jeho převzetí Ministerstvem zdravotnictví ČR, když po celou dobu ÚZSVM jednoznačně tvrdí a přináší k takovému tvrzení řadu důkazů, že žádné další nároky společnosti neexistují, respektive nejsou oprávněné. Znalecký posudek je součástí spisu v rozhodčím řízení a ÚZSVM je vázán mlčenlivostí, pokud jde o jeho obsah. Právní zástupci státu hodlají v případu Diag Human provést veškeré právní prostředky obrany ve prospěch státu.“ Doufejme, že se tyto „veškeré právní prostředky obrany“ prováděly po celých deset let, co spor probíhá. Fakt je, že výše odškodného požadovaného společností Diag Human zatím utěšeně roste.
Josef Šťáva Nemám kam spěchat Bylo by ideální, kdyby český stát věc dál protahoval, tvrdí majitel Diag Human
EURO: Máte informace, kdy by mohl rozhodčí senát vynést konečné rozhodnutí ve vašem sporu s českým státem? ŠŤÁVA: Ne, ale připadá mi, že už to není daleko. I když z naší strany by bylo ideální, pokud by stát řízení dál zdržoval. Nic nepotřebuji, všechno mám a ještě mi každý den nabíhá na úrocích 1,6 milionu korun.
EURO: Z čeho vyvozujete, že je to 1,6 milionu? ŠŤÁVA: Například ze znaleckého posudku pánů Kochánka a Luňáka, kteří už v roce 2001 dospěli k závěru, že firmě Diag Human byla vytěsněním z českého trhu způsobena škoda 3,8 miliardy korun. Ten posudek si, mimochodem, objednalo české ministerstvo zdravotnictví.
EURO: Ministerstvo zdravotnictví si ale potom objednalo další posudek pánů Horského a Svobody, a ti dospěli k částce přibližně desetkrát nižší. ŠŤÁVA: Ano, v neuvěřitelně krátké době a s neospravedlnitelnými odbornými prohřešky. Proto rozhodčí senát uložil společnosti Ernst & Young Valuations, aby jako revizní znalec vypracoval svůj posudek. Ten zní na částku 2,7 až 4,6 miliardy korun bez úroků. V případě, že by společnost Sevac Bohumil byla, jak říká ministerstvo zdravotnictví, v devadesátých letech plnohodnotným frakcionátorem, bylo by to 2,7 miliardy. Ale my říkáme: podívejte se na podklady od ministerstva, vždyť jsou zfalšované. Policie vyšetřuje, zda Diag Human nedal rozhodcům zfalšované materiály, ale ono to dělá ministerstvo, ne my. Oni jsou například schopni tvrdit, že Sevac Bohumil byl v devadesátých letech plnohodnotným zpracovatelem plazmy, a my víme, že nikdy nic nevyrobil a nebyl na trhu.
EURO: Původně jste v roce 1995 Českou republiku zažaloval u soudu o náhradu škody ve výši 197 milionů korun. Znamená to, že kdyby tehdy ministr zdravotnictví Jan Stráský nepřišel s návrhem na arbitráž, vzal byste tuto částku a byl by klid? ŠŤÁVA: Ne. Ta suma se týkala náhrady přímé škody. Především na vybavení, které jsme dodali transfuzním stanicím. Určitě bychom se domáhali i ušlého zisku. To je to, oč jde nyní.
EURO: Proč jste se rozhodl podnikat v Česku? ŠŤÁVA: Měl jsem projekty, které v osmdesátých letech běžely v jiných zemích východního bloku – NDR, Polsku, Jugoslávii, částečně v Maďarsku. Od roku 1985 jsem se ale snažil dostat se v ČSSR do obchodů s krevní plazmou, protože jsem viděl, že je to tady po této stránce velmi zaostalé.
EURO: Byl tady Ústav sér a očkovacích látek, předchůdce Sevacu. ŠŤÁVA: Jenže ten byl zaměřen na alergeny, musím říct, že dobré alergeny, a na výrobu protilátek ze zvířat. To ale není žádný kšeft. S plazmou se dělá v ohromných objemech za velké peníze, a v celém východním bloku nebyla moderní technologie. Z jara 1989 už mám poznámky, že na ministerstvu zdravotnictví četli zprávu, kde stálo: Byli jsme u Immuna, byli jsme u Červeného kříže ve Švýcarsku a ve Finsku, byli jsme ve Frankfurtu u Biotestu, ale nejvíc se nám líbí projekt Conneco. A v říjnu už existovala smlouva o spolupráci mezi Diag Human Curych a ministerstvem zdravotnictví. V letech 1990 až 1991 jsme začali uskutečňovat náš projekt modernizace české transfuzní služby a vybavovat transfuzní stanice krevními vaky a dalším materiálem. V té době jsme byli jediní, kdo byl schopen zahájit obchodování s českou krevní plazmou.
EURO: Zahájili jste ho? ŠŤÁVA: Na podzim 1991 jsme rozjeli běžný režim obchodování, do března 1992, než jsme byli vypuzeni z trhu, jsme uskutečnili tři vývozy české krevní plazmy ke zpracování do zahraničí.
EURO: To jste schopni prokázat? ŠŤÁVA: To jsme dávno nezvratně prokázali.
EURO: Čím si vysvětlujete, že vás někdo chtěl, jak říkáte, v Česku vyhodit ze sedla? ŠŤÁVA: Byl to důsledek konkurenčního boje vedeného podpásovými metodami. Představitelé českého státu na to šli a výsledkem je, že Česko prodávalo krevní plazmu za horších podmínek, než jsme nabízeli my. Neříkám, že všichni státní úředníci vědomě šli do unfair věcí, ale určitě takoví byli. Nemyslím si například, že ministr Martin Bojar nám chtěl záměrně škodit, ale objektivně to udělal. Sám nakonec přiznal, že měl špatné informace. Asi není náhoda, že v jeho velmi těsné blízkosti se tehdy pohybovala paní z vrcholného rakouského vedení společnosti Immuno. Ta je spolu se španělskou firmou Instituto Grifols největším hráčem na českém trhu s krevní plazmou. Grifols byla na začátku devadesátých let neznámá španělská firma, dnes patří mezi největší světové zpracovatele plazmy. Na úkor společnosti Novo Nordisk, která mohla být na stejné pozici, kdyby poté, co nás vytěsnili z českého trhu, nepřestala v tomto odvětví podnikat.
EURO: Vy osobně jste ještě v branži? ŠŤÁVA: V roce 1996 jsme se s partnerem dohodli, že dohrajeme určité věci a přestaneme spolupracovat. Já jsem měl ve firmě osmdesát procent, on dvacet. Dojel jsem tedy obchody, které měly dojet, a aktivně jsem pak dělal jenom Polsko, Maďarsko a Jugoslávii, dokud to šlo, občas Střední a Dálný východ. Partner si nechal frankofonní země a dělá dál, já už jen na vedlejší koleji.
EURO: Jak to bylo s vaším trestním stíháním v Německu? ŠŤÁVA: Nebyl jsem v Německu trestně stíhán. Byl na mě vydán zatykač - žádný mezinárodní, jak se v Česku psalo, ale bavorský - protože jsem se jako svědek nedostavil k výpovědi. To se vám stane, když překročíte rychlost o třicet kilometrů a nezaplatíte. Šlo o to, že dva lidé z bavorského Červeného kříže si řekli o konzultantské smlouvy za to, že budeme moci od nich odebírat krevní plazmu. Informoval jsem se ve Švýcarsku na finančním úřadě, za jakých podmínek to mohu udělat, a všechno běželo až do roku 1997, kdy v Německu přijali zákon, který podobnou praxi zakazoval, a ve volbách vyhrála SPD. Ti lidé z Červeného kříže byli z CSU a ukázalo se, že tyto své příjmy nezdanili. Platily jim všechny firmy, které s bavorským Červeným křížem obchodovaly, a když viděly, že to hoří, vyrovnaly se s Červeným křížem, aby byl klid. Já jsem řekl: nic platit nebudu, z mé strany bylo všechno v pořádku. Byl jsem v té kauze jediný cizinec, ještě k tomu Čech, soudcem byl Němec ze Sudet. Proto jsem řekl ano, budu svědčit, ale jenom ve Švýcarsku.
Texty k fotografiím
Nechtěl jsem. Ministerský dopis z března 1992 vzal Martin Bojar v červnu 1993 zpět. V dopise adresovaném Josefu Šťávovi a zaslaném na vědomí firmě Novo Nordisk mimo jiné napsal: „Došel jsem k závěru, že firma Diag Human jednala v letech 1991 a 1992 bona fide. Dokumenty, s nimiž jsem se dnes seznámil, mě přesvědčily o tom, že jste byl odůvodněně přesvědčen o tom, že vývoz krevní plazmy a dovoz krevních derivátů byl prováděn firmou Conneco v souladu s tehdy platnými předpisy a na základě platného dovozního povolení. Nechtěl jsem jako tehdejší ministr zdravotnictví v žádném případě poškodit dobré jméno firmy Diag Human nebo firmy Novo Nordisk, když se jednalo o prevenci nepovoleného obchodování s krevní plazmou v České republice.“
Záhadný Sevac. V roce 1995 vláda rozhodla, že se společnost Sevac, nástupce státního Ústavu sér a očkovacích látek, stane národním zpracovatelem krevní plazmy. Nákladem tři čtvrtě miliardy korun byla postavena továrna v obci Bohumil, součásti Jevan. Nikdy ovšem nezačala plazmu zpracovávat. Z toho vychází Diag Human ve své argumentaci, že Sevac nikdy nebyl plnohodnotným účastníkem trhu. Česká strana naopak tvrdí, že Sevac byl účastníkem trhu už tím, že jeden čas odebíral plazmu z transfuzních stanic
V trezoru. Marie Součková přichází 11. května s právním zástupcem k soudnímu přelíčení. Po jednání uvedla, že na ministerstvu zdravotnictví jsou nadále důležité materiály, které by mohly přinést zvrat v arbitrážním řízení. Ministerstvo sdělilo, že David Rath okamžitě poté, co byl o tvrzení exministryně informován, nařídil, aby byly veškeré materiály ministerstva související nějak s případem Diag Human shromážděny. Zda bylo objeveno něco zásadního, mluvčí ministerstva Jana Kocová nesdělila s tím, že se pořizuje soupis materiálů a poté budou předány ÚZSVM. Josef Šťáva se domnívá, že na ministerstvu by snad mohla být důvodová zpráva k vládnímu usnesení z roku 2001. Ta byla v březnu vládním usnesením vyjmuta z režimu utajení. Podle Josefa Šťávy obsahuje řadu postulátů, které se nyní ÚZSVM snaží zpochybnit.
Na dosah. Nejblíže k ukončení měl spor za ministra zdravotnictví Bohumila Fišera. Koncem roku 2001 připravilo ministerstvo zdravotnictví návrh vládního usnesení o urychleném uzavření sporu, které mělo proběhnout prostřednictvím podpisu utajené Smlouvy o společném postupu ve sporu o náhradu škody. Ta má obsahovat jednak závazek státu uhradit škodu ve výši, ke které dospěje posudek znalců, na nichž se obě strany shodnou, jednak závazek Diag Human odpustit státu příslušenství. Smlouva byla dle slov Bohumila Fišera sice podepsána, ovšem s jednostranným prohlášením, že ministr zdravotnictví nesouhlasí s posudkem znalecké dvojice Kochánek–Luňák (škoda 3,8 miliardy korun bez úroků – pozn. redakce), protože byl pořízen na základě materiálů ministerstva zdravotnictví, které neautorizoval. „Zeptal jsem se členky vedení firmy pana Šťávy, s jakým ziskem počítají. Kuloárně mi řekla, že je to deset procent. Podíval jsem se, že jsou tři firmy na trhu, takže bych očekával, že budou mít třetinový podíl. To mi za ty roky vyšlo na asi tři miliardy korun. Vypočetl jsem si z toho deset procent a vyšlo mi tři sta milionů,“ říká Bohumil Fišer. Obě strany měly dál hledat řešení, a pokud ho nenajdou, předat případ zpět rozhodcům. To se také po čase stalo.
