Nedostatečné reformy povedou k sociálním problémům
Z české penze se opravdu nežije snadno. A že to po deregulaci nájmů bude horší, musí být jasné každému. Pokud nedojde k nějakým sociálním kompenzacím, tak v Praze tisíce důchodců budou mít vážné existenční potíže. Mnoho let tenhle argument sloužil k odsouvání nutného kroku k uvolnění trhu s nájemním bydlením. Ale současný stav, kdy se činže stávají vážným sociálním problémem ve velkých městech je ve skutečnosti možné považovat za důkaz toho, jak oddalování restitucí nakonec v důsledku vedlo k prohloubení sociálních dopadů kroku, který stejně přijít musel.
Dlouhodobá regulace činží vedla k silnému růstu nájmů na neregulovaném trhu, protože bytů byl poměrně značný nedostatek. Následně také k tomu, že lidé začali dávat přednost vlastnickému bydlení i v případech, kdy by bylo rozumnější bydlení nájemní. A s rostoucí kupní silou obyvatelstva, zejména ve velkých městech rostly i ceny bytů. Čím déle tenhle stav trval, tím větší je nyní rozdíl mezi potřebou malých levných bytů pro seniory a jejich dnešní dostupností. Nemožnost přestěhovat seniory do levnějšího bydlení bude nutné, jako obvykle, řešit sociální kompenzací v podobě příspěvku na bydlení a stařečci budou nadále bydlet v jednom pokoji pětipokojového bytu, který vlastně nepotřebují, a budou čerpat podporu, která by za normálních okolností vůbec nemusela být poskytována. Navíc ten příspěvek nepochybně nebude moci být příliš velkorysý a ti lidé si rozhodně ve své situaci moc vyskakovat nebudou.
Důsledky deregulace jsou docela příhodnou paralelou k české penzijní reformě, jež léta připomínala sněžného muže yettiho, o němž sice všichni mluvili, ale nikdo ho nikdy neviděl. Nyní, když ji už vidíme, tak nás napadne úsloví o komáru a velbloudovi. Na první pohled velbloudí změny systému totiž budou mít jen komáří dopady na stabilitu a robustnost financování penzí v dlouhém časovém horizontu. Spořit na stáří si začne vzhledem ke zvolenému modelu reformy jen menší část populace a bude si spořit poměrně málo významnou částku. Ke státní penzi přibude jen velmi málo a stabilita systému se zachovává vlastně jen poměrně brutálním prodlužováním věku pro odchod do penze. Tím dosáhneme jen toho, že za nějakých padesát let lidé nebudou třít bídu s nouzí déle než dosud. A toho, že naroste rozdíl ve výši vyplácených penzí a dnešní brutální nivelizace bude o něco málo omezena. To je ale vše.
Kolega Mirek Zámečník ve své eseji, kterou přinášíme v tomto čísle (str. 32), upozorňuje, že česká averze k investicím do zabezpečení na stáří má svou historii a autoři reforem s touto historií jaksi nepočítají. Naopak tato averze je krátkozrace posilována nekonstruktivní a demagogickou argumentací levicové opozice.
Přitom by všichni měli svorně upozorňovat na nutnost odkládat větší část své spotřeby do úspor, protože průběžný systém penzisty od drastického propadu životní úrovně rozhodně nezachrání a ani ta nejlevicovější vláda z něho víc nevyrazí.
Špatně založený a nedostatečně reformovaný penzijní systém je jako ta odkládaná deregulace nájmů. Prostě jednou ti penzisté přijdou a řeknou, že z té penze se opravdu nedá žít a budou vymáhat další dávku, kterou asi dostanou, protože už budou tak silnou voličskou skupinou, že je nebude možné ignorovat. Podobně jako nyní si penzisté vymohou nějaké sociální kompenzace deregulací.
Kam však potom povede svlékání mladé, produktivní generace z poslední košile navyšováním daní a odvodů, je více než zřejmé. K odchodu lépe kvalifikovaných lidí do zemí, kde mají fungující penzijní systém a přijatelné daně. Nemůže to pak skončit jinak než celkovým úpadkem české ekonomiky.
Snad není všem dnům konec a časem politické elity a rozumnější část populace pochopí, že je prostě nutné do penzijní kasičky sypat mnohem více než dosud, že to nemůže být zcela dobrovolná záležitost a že se na tom musejí podílet všechny generace. Ta produktivní si musí odříci další část svých příjmů a ta poproduktivní se asi musí smířit s pomalejšími valorizacemi penzí, s tím, že jim bude kompenzováno jen navyšování životních nákladů, ale nebudou tak jako dosud participovat na růstu průměrných mezd. Jinak vyhlídka na penzi bude až příliš připomínat obálku tohoto čísla našeho týdeníku.
