Hlasy střední třídy leží na ulici, příznivci Unie svobody nemají koho volit Volba nového předsedy a místopředsedů strany může rozhodnout o tom, zda se nejsilnější opoziční straně podaří překročit hranici třicetiprocentní úspěšnosti ve volbách a vyhrát je.
Hlasy střední třídy leží na ulici, příznivci Unie svobody nemají koho volit
Volba nového předsedy a místopředsedů strany může rozhodnout o tom, zda se nejsilnější opoziční straně podaří překročit hranici třicetiprocentní úspěšnosti ve volbách a vyhrát je.
Občanskou demokratickou stranu, ale i domácí politiku, čeká významná událost - kongres ODS, který se uskuteční o víkendu v Mariánských Lázních. Nové vedení by mohlo ODS vyvést z izolace a zvýšit její koaliční potenciál natolik, aby jako případný volební vítěz dokázala sestavit vládu. To by měl být pro občanské demokraty cíl stejně významný jako volby vyhrát. Strana, která vyhrává volby, ale přesto není schopna převzít moc nebo se na ní významně podílet, začne za relativně krátkou dobu ztrácet pro členy smysl a upadat.
Zklamaní živnostníci
Řádově deset procent volební přízně, které ODS schází k úspěchu ve volbách, by tato strana mohla získat v takzvané střední třídě, která jí ve značné míře dopomohla k moci počátkem devadesátých let a poté ji v polovině devadesátých let začala opouštět. Zjednodušeně, drobní podnikatelé a živnostníci byli zklamáni daňovou politikou, pomalu postupující liberalizací, nedostupností úvěrů, zdlouhavostí vymáhání finančních pohledávek soudní cestou, pokračující korupcí a podobně. Sympatie, které občanští demokraté získali díky malé privatizaci, se rychle vytrácely. Zájem ODS se v té době upíral především k velkým podnikům, k privatizaci kuponové, k odstátnění „českou cestou“. Předsedu ODS Václava Klause tehdy příslušníci „staré“ střední třídy vídali na fotografiích v novinách s generálním ředitelem Chemapolu Václavem Junkem, šéfem plzeňské Škody Lubomírem Soudkem a čím dál tím více skřípali zuby. „Věrni“ ODS zůstali zejména ti živnostníci, kteří měli dost zkušeností s černým podnikáním za komunizmu a rychle pochopili, že ani „za Klause“ se podmínky o mnoho nezměnily. Zkrátka uměli v tom chodit, poradili si, a proto byli úspěšní. Pochopitelně úspěchu dosáhli i ti, kteří poctivě do posledního haléře platili daně, dodržovali předpisy, platili své pohledávky, neupláceli úředníky, ale bylo to dosti obtížné.
Otrávení odborníci
Palce ODS držela počátkem devadesátých let také „nová“ střední třída. Vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří začali věřit ve svou budoucnost, těšili se na diferenciaci odměn podle dosaženého stupně kvalifikace, na nové pracovní příležitosti s odpovídajícím platem a podobně. Jenže kromě politické sféry, pro niž byla aktivní politická minulost diskvalifikující, obsadila řadu důležitých míst bývalá komunistická nomenklatura. Navíc poptávka po vzdělaných odbornících nebyla velká. Nejlépe placená místa u zahraničních firem získávali především středoškoláci s dobrým jazykovým vybavením. Hospodářská stagnace pak omezila finanční podporu státu školám, vývoji, výzkumu a vědě, jejichž pracovníci měli a mají na mínění příslušníků „nové“ střední třídy značný vliv. Přízeň ODS zachovala opět hlavně skupinka úspěšných, kteří se uplatnili v zahraničí nebo u cizích společností.
Politická deziluze
Střední třída zklamaná zpomalením transformace a ekonomického růstu v druhé polovině devadesátých let buď na politiku rezignovala zcela, nebo, i když v menšině, začala spíše z protestních důvodů přesouvat své sympatie k levici. Toto zklamání média dobře reflektovala, ale ODS taková sdělení nedokázala nebo nechtěla dešifrovat. Ačkoli k odštěpení části občanských demokratů a k založení nové strany Unie svobody byla řada důvodů, jedním ze závažných z nich byla i rezignace ODS na zájmy střední třídy. Strategie US byla do značné míry formulována sociology ze Sociologického ústavu A V ČR a program unie si kladl za cíl oslovit zejména tuto skupinu obyvatelstva a mladé lidi, kteří měli perspektivu se do ní začlenit. Strmý růst volebních preferencí US po jejím vzniku správnost této strategie potvrdil. Bohužel, politicky neobratné a nezkušené vedení strany tento kapitál postupně promrhalo. Nicméně ztracená přízeň k unii nyní, obrazně řečeno, leží na ulici. Alespoň v Praze se jí například podařilo kromě ČSSD zvednout při letošních komunálních volbách Kaslovým Evropským demokratům. ODS svým nezájmem o střední třídu ztratila téměř úplně podporu mezi intelektuály, kteří výrazně ovlivňují veřejné mínění. Ačkoli je to jen jedna z mnoha příčin její politické izolace, je to příčina nepřehlédnutelná. Občanští demokraté by neměli být jen stranou úspěšných, ale měli by být stranou lidí, kteří cítí, že jim ODS dokáže pro úspěch vytvořit podmínky.
Ne rozkročit, ale shýbnout se a zvednout
Široké rozkročení strany napříč sociálním rozvrstvením voličů, pokud to tak skutečně kdysi Josef Zieleniec myslel, asi není v souladu s ideovým ukotvením ODS, ale prosazování zájmů střední třídy s ním v souladu určitě je. Čeští živnostníci a drobní podnikatelé i kvalifikovaní odborníci dnes, pokud vůbec volí, volí spíše sociální demokraty - ovšem z nouze. Svou povahou je ČSSD zatím spíše stranou dělnickou než partají středních vrstev. Nejméně deset procent hlasů voličů tedy leží na ulici. Kongres ODS může rozhodnout jestli „poklausovská“ občanská demokracie zvolí takové vedení, které dokáže hlasy ležící ladem zvednout, vrátit se k svému původnímu programu a s ním opět do Strakovy akademie.
