Kampaň řídili distributoři akčních filmů
Sportovně založený Václav Klaus dobře ví, že po prohraných turnajích trenéři týmů obvykle mlčky pokládají funkce a že je to správné, i když tím přímo ničemu neprospějí. ODS volební turnaj jasně prohrála, a přece se její vedení k rychlému odchodu nemá. Václav Klaus nejdříve mlčel, až minulou středu v rozhovoru pro BBC připustil, že je na příštím kongresu připraven dát svou funkci k dispozici – což chtějí udělat i další z jeho týmu – a nakonec ve čtvrtek svolal na prosinec mimořádný volební kongres. Udělal to o své vůli, aniž jej k tomu formálně vyzvala výkonná rada: na jejím zasedání minulé pondělí naopak zástupci regionů volající po brzkém kongresu pohořeli. Hra o čas má více příčin: špičky ODS se jen pomalu smiřují s realitou, že vláda Vladimíra Špidly s nimi do mocenského holportu opravdu nepůjde. Zároveň vyčkávají, jak velké bouři uvnitř strany budou muset po prohrané bitvě čelit a zda nespokojencům mezitím nevychladnou hlavy. Klaus nakonec uhrál, že o osudu jeho týmu rozhodne vlastně teprve výsledek podzimních senátních a komunálních voleb. Dal si poslední šanci.
Stále nedotknutelný.
Kličkovací tón Klaus nastolil hned po vyhlášení výsledků voleb, když si vyhradil čas na důkladné zamyšlení co dál. Místopředseda Jan Zahradil dokonce varoval stranické kolegy před ukvapenými činy. Povolební jednání výkonné rady bylo sice bouřlivé, ale Klause při něm k odchodu nikdo nevyzval. Nejsmělejší návrh svolat kongres už na září přednesl senátor Přemysl Sobotka a neuspěl. Osamocen Sobotka zůstal i ve své následné rezignaci na členství ve výkonné radě, přestože zrovna v jeho Libereckém kraji ODS volby vyhrála.
Místo ke stínání hlav stočila výkonná rada kritiku ke způsobu předvolební prezentace. Nevoli sklízí hlavně nápad s telefonáty Václava Klause do domácností a vůbec horká, závěrečná fáze kampaně, což by mohl nakonec odnést její šéf Miroslav Beneš.
Obětní beránci.
To je však falešná stopa. I za kampaň nese odpovědnost Václav Klaus. Nejen jako hlavní hrdina show, ale i jako ten, kdo v grémiu prosadil agenturu Davida Matouše a Kláry Beverly, zabývající se distribucí akčních filmů. O vedení kampaně se totiž původně ucházel i místopředseda Ivan Langer. Ten dnes nechce být generálem po bitvě a netroufá si tvrdit, jestli by jeho projekt dopadl lépe, ale připomíná, že navrhoval jiné, pozitivně mobilizující finále. Podrobnosti odmítl sdělit, ale z materiálů, které má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že v popředí měla být hrdost na Českou republiku, aniž by bylo používáno slovo národ. Zcela pak měla chybět konfrontace se socialisty.
Sám Langer by však mohl být druhým obětním beránkem za svůj výsledek v Olomouckém kraji, kde ODS skončila až třetí za komunisty.
Král je a není mrtev.
Jestliže předseda ODS i místopředsedové nahlas vyjadřují ochotu dát funkce k dispozici, nikdo z nich dosud neřekl, zda by měl v úmyslu znovu kandidovat. V případě Václava Klause se však zdá, že jeho pozice je pořád natolik silná, že by při prosincové volbě partajního šéfa nejspíše znovu uspěl. Navíc Klaus je typem politika, který spí na vavřínech, když ho nikdo neohrožuje, zatímco v krizích ožívá. Nejspíš znovu půjde do boje. Nenormální na tom je, že Klaus svou odhodlanost vést stranu obvykle vysvětluje podporou grémia, které naopak dává Klausovi volnou ruku. „Máme stále svého předsedu a tyto úvahy se vedou teprve v okamžiku, kdy ten dá jasně sám najevo, že nechce dál kandidovat nebo… tečka,“ říká opatrně Ivan Langer na otázku, zda v ODS vidí Klausova nástupce. Neboli: dokud bude chtít být Klaus předsedou, nesluší se uvažovat o následnictví. Ani odchod ODS do opozice neotřásl jedenáctiletým dominantním postavením zakladatele strany.
Hledá se král.
Je pro občanské demokraty výhodné jít do podzimních senátních a komunálních voleb s Václavem Klausem v čele? Složité dilema. Jeho osobnost před týdnem přilákala, respektive neodradila 1,2 milionu voličů (ovšem třeba jen necelou polovinu podnikatelů), což je nezanedbatelná jistota. Jisté však také je, že to nestačí k vítězství, že tento výsledek je maximem možného: masivnější kampaň už ODS těžko kdy předvede a větší přízeň z voličů prostě nevyždíme. Protože strana prohrála skoro všude v republice, spoléhat na úspěch alespoň v některých regionech, aniž by došlo ke změně strategie, nelze. S Václavem Klausem zpívá ODS stále starou transformační, protilevicovou písničku, pouze přidává na intenzitě zvuku. Změna tóniny nebo zpěváka je časem nevyhnutelná, chce-li tato pravicová strana oslovit nové voliče, nechce-li jen ohlušovat.
Dobrá zkušenost ČSSD s přepřáháním předsedy strany za jízdy pouhý rok před volbami může lidi v ODS přesvědčit, že se není čeho bát, pokud se najde vhodný Špidla. Pohled na generalitu občanských demokratů, vyrůstající pod bedlivým dozorem Václava Klause, dává tušit, že právě tohle bude největším problémem. V tomto kontextu je pro ODS přechod do opozice požehnáním: do prosincového kongresu mnozí její mocní přijdou o aureolu a jiným narostou křídla. Republikou už to neotřese.
