V tuto chvíli je Jiřina Kaplanová jedinou uvězněnou osobou v kauze Františka Chvalovského. Franta, jak se v českých podnikatelských kruzích bývalému předsedovi Českomoravského fotbalového svazu říká, byl loni po osmi měsících - těsně před Vánoci - z vazby propuštěn na patnáctimilionovou kauci. Kaplanová tráví za mřížemi již pátý měsíc. Její jméno není spojováno pouze s úvěrovými operacemi Františka Chvalovského, ale i s více než sedmimiliardovou ztrátou Komerční banky z obchodů s rakouskou firmou B. C. L. Trading podnikatele Baraka Alona.
Zatímco spis s pracovním názvem Barak Alon je stále v rovině Alonových žalob na Komerční banku, u Chvalovského vyšetřování běželo o poznání rychleji. Vrchní státní zastupitelství ho již obžalovalo z úvěrového podvodu a 22. dubna předalo žalobu i trestní spis soudu. V kauze podvodných úvěrů za více než dvě miliardy korun pro firmy ČAS a Satrapa byl obviněn Chvalovský, jeho pět společníků a sedm lidí z banky. Kaplanová jako ředitelka odboru akreditivních obchodů, její tehdejší podřízení a také někteří bývalí členové úvěrové komise banky. Kaplanová je nejvýše postaveným pracovníkem banky, který byl obviněn.
Bez padáku.
Kaplanové je 61 let a z Komerční banky byla na hodinu vyhozena před dvěma roky. Na rozdíl od tehdejších šéfů banky Richarda Salzmanna i Jana Kollerta odešla bez koruny odstupného. Zlatý padák se v případě Kollerta odhaduje na pět milionů korun.
Po třiceti letech v Československé obchodní bance, kde pracovala v úseku obchodu se Západem, a necelých deseti v Komerční bance, to dotáhla až na ředitelku odboru akreditivních obchodů. Platila za bezchybnou profesionálku, alespoň to vyplývá z písemných pochval, které rok co rok od vedení banky dostávala. Elegantní dáma, chráněnkyně Richarda Salzmanna, která se odvážně oblékala a její příjem se pohyboval kolem milionu korun ročně. Patřila k takzvaným „top dvaceti“ nejdůležitějším lidem v bance.
Nyní ji policie viní z falšování dokladů, na jejichž základě byly financovány některé Chvalovského obchody. V modelu takzvaných importních a exportních dokumentárních akreditivů měl fotbalový boss simulovat obchody s chmelem a masem. Policejní verze uvádí, že Kaplanová mu na smyšlené transakce ochotně půjčovala peníze. Úroky si prý nechávala při poskytnutí úvěru vyplatit téměř vždy dopředu, a její odbor tak vykazoval okamžitý zisk. Policie říká, že uváděla fiktivní ručení, na úvěry nebyly vytvářeny rezervy, a tak úvěry, které Chvalovský získával, nebyly nijak kryté. Pochybnosti panují i nad výší úroků, které se v té době běžně pohybovaly okolo deseti procent, ale v případě Chvalovského činily pouhých osm nebo i šest procent.
Absolutní riziko.
Policie ovšem tvrdí, že Chvalovský se obchody s chmelem vůbec neobtěžoval a prasečí půlky vyvezl pouze v jednom případě. I tehdy jich bylo žalostně málo, přibližně desetina z množství, na které zněl úvěr. Hybnou silou těchto obchodů v bance měla být právě Kaplanová. Pro jeden obchod disponovala podpisovým právem až do výše 400 milionů korun.
František Fíla z Vrchního státního zastupitelství v Praze tehdejší praxi v Komerční bance popisuje jako absolutní riziko pro banku a minimální pro klienta. A v obvinění se navíc říká: „Analýza finančních toků svědčí pro závěr, že významná část úvěrových peněžních prostředků, které byly brutálně a protiprávně vyvedeny z Komerční banky, skončila na zahraničních účtech nebo byla investována do zahraničí.“
Otevřené dveře.
František Chvalovský patřil od začátku devadesátých let k takzvaným V. I. P. klientům Komerční banky. Od roku 1998, po nástupu Jana Kollerta, který ve funkci předsedy představenstva nahradil Richarda Salzmanna, měl údajně i přímý přístup do představenstva. S Kollertem se znal ještě z dob „státní služby“ v podnicích zahraničního obchodu - Chvalovský v Koospolu a Kollert v Transaktě. Koncem devadesátých let se oba přátelé, kteří si tykají, nepotkávali jenom při utkání Kollertem zbožňované a jeho bankou sponzorované Slávie, ale i při příležitostech, kdy Chvalovský coby šéf fotbalového svazu Komerční bance každoročně děkoval za finanční podporu celému našemu fotbalu.
Týdeník Respekt uvedl, že si Chvalovský peníze u Kollerta „objednával“ v některých případech pouze prostřednictvím faxu. V bance se prý tehdy tradovala věta: „Zajdi za Kaplanovou, ona to vyřídí.“ Ostatně Kollertovo „schvaluji“ se stejně jako podpis jeho náměstka Vladimíra Šulce objevilo i na některých žádostech Chvalovského, kterými se nyní zabývá policie. „Chvalovského obchody schvalovala buď ona, nebo představenstvo,“ dokresluje tehdejší poměry v bance František Fíla.
Bez obrany?
Výhodnost a krytí obchodů tehdy posuzovaly pobočky banky, obchodní centrum, úvěrová komise a někdy i představenstvo. U Kaplanové jako ředitelky odboru - jehož název se často měnil, ale mezi bankéři se mu obvykle říká „trade finance“ - se scházela všechna doporučení, právě ona byla člověkem, který obchody dotahoval do konce. Kaplanová a její lidé ročně uzavřeli desítky obchodů do zahraničí. Roční obrat jejího odboru prý dosahoval 60 až 65 miliard korun. „Znovu opakuji: každý případ byl jiný a každý byl řešen odlišně. Ze třinácti případů uvedených v obvinění jich bylo šest schváleno v mé kompetenci, ale po doporučení pobočky, obchodního centra a úvěrové komise,“ píše Kaplanová ve své výpovědi, kterou uzavírá slovy: „policie má neomezenou moc, obviněný nemůže najít žádnou obranu.“
„Kaplanová lže,“ odmítá jakékoli nařčení státní zástupce František Fíla. „Pobočky nikdy Chvalovského nedoporučovaly, právě ony upozornily na to, že peníze užívá v rozporu se sjednanými podmínkami. A pokud jej doporučila úvěrová komise, podváděla stejně jako Kaplanová,“ říká Fíla s odkazem na to, že někteří členové komise jsou obviněni také. Přesto připouští i jiný výklad, než jaký vyplývá ze strohých spisů policie: „Dobře víme, že Kaplanová sama by ty obchody nikdy realizovat nemohla, nedokázala by je ani vymyslet, ale na lidi nad ní bohužel důkazy nemáme.“
Taková byla doba.
V souvislosti s tímto výrokem je zajímavé i jedno z dřívějších vyjádření Jana Kollerta pro tisk: „Trade finance je těžký produkt a málokdo v této zemi ho dokonale ovládá. Dokud se neprokáže, že moji podřízení skutečně podváděli, budu předpokládat opak, že jednali v dobré víře.“
Podle logiky policie a státního zastupitelství ovšem v dobré víře jednalo pouze vedení banky, a to i přestože o pochybně nastavených úvěrech pro Chvalovského věděl jak předseda představenstva Jan Kollert, tak jeho náměstci a informována o nich byla i dozorčí rada. Jedinou chybou vedení prý bylo, že se nechalo Kaplanovou a jejími podřízenými klamat podklady, které údajně vytvářely z Chvalovského podnikatelskou superhvězdu. To ostatně nepřímo potvrzuje i výpověď Kaplanové: „Polostátní banka musela financovat Škodu Plzeň, Tatru Kopřivnice, Chemapol, Poldi a také Chvalovského. Nicméně přiznávám, že rizika, která jsem na sebe brala jako ředitelka odboru, byla často nad moje síly. Jenomže taková byla tehdy doba.“
Kauce.
Kaplanové byl 31. října 1999 odepřen vstup do kanceláře a od té doby je stíhána. Odešla do důchodu a po více než dvou letech stíhání byla tři dny před propuštěním Chvalovského z vazby a čtyři dny před Štědrým dnem převezena do vazební věznice na Ruzyni. Policie se obává, že by mohla uprchnout do zahraničí. Zvláště, když jejím manželem je Jiří Kaplan, prezident letecké společnosti Travel Servis. Prozatím neúspěšně skončily všechny pokusy rodiny dostat Kaplanovou z vazby na kauci. Prvních sto tisíc korun se zdálo jak státnímu zástupci Fílovi, tak soudci Pavlu Sedláčkovi, kterému se u policie neřekne jinak než „ubytovatel“, příliš málo. Milion korun, které manžel Kaplanové nabízí za propuštění své ženy nyní, prozatím Fílu a Sedláčka také nepřesvědčil.
Chvalovský je již obžalován z úvěrových machinací. Místo na obchody si peníze půjčoval na úhradu svých předcházejících dluhů. Kaplanová a jejích šest podřízených jsou prozatím jenom obviněni. Státní zástupce to považuje za úspěch, ale forenzní audit ze začátku roku 2000, jak uvádí mluvčí banky Marie Růžičková, hovoří celkem o patnácti osobách, kteří nesou za Chvalovského podvodné obchody odpovědnost. Týká se to i vedení banky. Nikdo z vedení však v kauze Chvalovského obvinění neobdržel. V médiích politici přesto uvádějí, že vedení banky obviněno bylo - to se ovšem týká pouze obchodů s firmou B. C. L. Trading, u nichž se policie ani státní zástupce ale nedopracovali ani k obžalobám.
Dokumenty mizí.
V případě Chvalovského se prostřídali vyšetřovatelé. Oldřich Šulák odešel od policie k Deloitte & Touche a případ převzal Jaroslav Šimák, který kauzu společně se státním zástupce Fílou dotlačil až do nynější podoby. Nejenom on si stěžuje, že za dva roky, po které se případ táhne, zmizelo z banky množství dokumentů, které by mohly nejasnosti ohledně úvěrů Chvalovského více osvětlit. To by prý mohla udělat sama Kaplanová, ta ale trvá na své nevině a policie tvrdí, že odmítá více spolupracovat. Svědčí o tom i pětihodinové výslechy, jejichž jediným výsledkem je popsání obchodů. „Chtějí po mně jména, jinak mě prý už nikdy nepustí. Ale jaká jména? Vždyť já jsem všechno řekla, mojí prací bylo, aby se obchod technicky uskutečnil,“ vzkazuje z vazby po svém právníkovi Štěpánu Romanovi.
Kollert o této věci odmítá komunikovat. Chvalovský, který pendluje mezi Švýcarskem a Českou republiku kvůli mezinárodní arbitráži, v níž bojuje o výtěžek z obchodů s Jihočeskými pivovary, je také skoupý na slovo. Přesto se nechává slyšet, že pokud vyhraje, uhradí dluh u Komerční banky. Výsledek arbitráže je ale nejistý a Fíla tvrdí, že žaloba na Chvalovského je už hotová. Totéž se očekává i v případě Kaplanové. Jediní, kdo v tuto chvíli upozorňují na fakt, že v souvislosti s podvody v Komerční bance zřejmě nebudou potrestáni všichni, jsou její podřízení. Bojí se ale uvést své jméno, protože jim stejně jako Kaplanové hrozí pět až dvanáct let za mřížemi. „Plnila něčí pokyny. Je její škoda, že nechce říci více, odskáče to sama,“ říká státní zástupce František Fíla.
