Česká ekonomika je s tou německou osudově spojena. A v partnerství dvou typově podobných ekonomik se drží dobře. Loni české firmy vyvezly na náročný trh zboží a služby za rekordních 819 miliard korun. Dosáhly i historicky nejvyššího přebytku obchodní bilance. Další pomyslnou hvězdičku přidalo letos Německu plné otevření tamějšího pracovního trhu a také příslib nových masivních investic do alternativní energetiky.
Foto: Profimedia.cz
Otevřená ekonomika, jejíž bohatství pramení hlavně z vývozu. Jejím klíčovým oborem je moderní strojírenství, z něj na prvním místě výroba automobilů. Země, která je pověstná svou průmyslovou tradicí, početnou technickou inteligencí a rekordní produkcí i konzumací piva. Ovšem také země, již orientace na vývoz stáhla během krize do útlumu, přestože měla uvnitř stále celkem zdravé jádro.
Mluvíme o Německu, nebo o České republice? Je až překvapivé, jak moc jsou si vlastně obě země hospodářským profilem podobné. Ne náhodou se na arabských trzích říká, že český výrobek je německá kvalita za českou (nižší) cenu.
Samozřejmě, v případě Německa je potřeba všechno vynásobit do makroměřítek a k dobru supervyspělé země přičíst také 40 let náskoku ve svobodném rozvoji. Ale podobné zaměření obou ekonomik je jedním z důvodů, které Česko v dobrém slova smyslu odsuzuje ke spolupráci se svým větším sousedem v dobrých i zlých časech.
Provázanost s Německem je stále enormní, když loni tam šlo stále ještě přes 32 procent českého exportu. To samozřejmě z Německa dělá suverénně nejdůležitějšího obchodního partnera České republiky. Vyjádřeno v penězích to představovalo zboží a služby za rekordních 819 miliard korun. Navíc jsou potěšitelné dvě věci. Především fakt, že v obchodu i s tímto vyspělým trhem Česko dlouhodobě drží vysoce aktivní bilanci. Zlomovým byl už rok 1999. Tehdy se poprvé podařilo Česku zakončit sezónu ve výraznějším převisu bilance. A loni byl český vývoz do Německa oproti dovozu vyšší už o rekordních 205 miliard korun.
Druhou dobrou zprávou je také to, že i přes uspokojivý růst obchodu se podíl Německa na celkovém českém vývozu rok od roku zvolna snižuje. A právě rozdělení obchodu do více směrů je zejména po krizi a v době evropské nejistoty považováno za kýženou bezpečnostní pojistku proti náhlým poryvům ekonomiky.
Bez Bavorů končíme
Přesnou strukturu mnohovrstevného propojení české ekonomiky s německým parostrojem lze jen těžko do detailu rozklíčovat. Stovky českých firem jsou přímými subdodavateli německého průmyslu, další podniky spadají pod české větve německých koncernů. Část českého vývozu v Německu nekončí, ale je reexportována dál. A jakýže objem mají tyto reexporty, to žádná statistika podchytit přesně nedokáže.
Je ale čím dál patrnější – a to lze vidět ještě jako výzvu pro české podniky do budoucna –, že Německo je pro český byznys také partnerem pro společné dobývání dalších trhů. Osudové partnerství lakonicky shrnul Zdeněk Mužík z Hospodářské komory Plzeňského kraje na nedávném Podnikatelském semináři v Plzni, když na jednom grafu ukazoval dodavatelské vazby západočeských podniků ke strojírenským firmám v Bavorsku: „Kdyby Bavoři přestali vyrábět, prostě končíme. A tím nemyslím jen západní Čechy.“
Ostatně právě největší spolková země Bavorsko obepínající českou jihozápadní hranici je hlavním cílem vývozců, když tam směřuje 31 procent celkového českého vývozu do SRN. Dalším důležitým odbytištěm jsou průmyslové oblasti v povodí Rýnu a také Sasko při severní hranici ČR, které má ovšem coby bývalá součást NDR přece jen stále menší hospodářskou sílu.
Co se týče struktury vývozu do Německa, dominují jasně stroje a dopravní prostředky, které loni představovaly 57 procent exportu. Na druhém místě pak byly tržní výrobky (18 procent)a třetí bylo průmyslové spotřební zboží (12 procent). Dalším impulzem pro české podnikatele k zacílení na Německo bylo letos v květnu úplné otevření tamějšího pracovního trhu, které ulehčí situaci hlavně drobnějším podnikatelům.
České firmy už dokázaly mnohokrát vstoupit na německý trh ovšem také v pozici velkého investora. „Mezi nejznámější investice patří pravděpodobně podíl holdingu EPH v německé těžební společnosti Mibrag. Svůj podíl v Mibragu navíc EPH nedávno navýšil odkupem podílu od společnosti ČEZ. Další významnou investicí je podíl společnosti Agrofert v podniku SKW Stickstoffwerke Piesteritz. Jako příklady dalších investic lze uvést i podniky Pilsner Urquell Deutschland Sitel Passau, Triton Chemnitz, LCS International, Joalis Deutschland, Grund Deutschland či Czech Business Center Regensburg,“ připomíná Petr Švorc z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Příliš rychlá gesta po Fukušimě
Krokem, který v mnoha směrech ovlivní nejvyspělejší evropskou ekonomiku a který může znamenat případně i šanci pro české exportéry, je rozhodnutí postupně vypnout všechny jaderné elektrárny. K tomu se letos Německo odhodlalo jako vůbec první země světa. Je otázkou, zda toto rozhodnutí ovlivnila jen hysterie po problémech japonské elektrárny Fukušima, snaha stát se průkopníkem ekologického rozvoje, nebo zda v něm hrají roli i jiné důvody. Každopádně rozhodnutí zaznělo rázně a přesvědčivě.
Nakolik tedy bude likvidace starých elektráren a stavba nových dodavatelskou šancí pro české firmy? „Dá se předpokládat, že Německo se bude snažit využít spíš svých vlastních firem k zabezpečení budování vodních, solárních či větrných elektráren na svém území. Reálnější šanci a příležitost pro naše podniky vidíme při posilování přenosové sítě v Německu,“ uvádí Petr Švorc. „Nedomníváme se, že by naše firmy byly vzhledem k české projaderné pozici z těchto zakázek předem vyloučeny. Záležet bude spíše na ceně a kvalitě,“ dodává.
Němci políčili na rozvojové trhy
Pokud se na německou ekonomiku těchto dní podíváme ještě znovu přes onu zjevnou podobnost s profilem českého hospodářství, stojí za to zamyslet se nad jedním trendem. Němci se poučili z poklesu poptávky ve vyspělých zemích během krize a svůj vývoz stále víc směřují do rychle rostoucích rozvojových zemí. Loni poprvé vystřídala Spojené státy v pozici největšího obchodního partnera Němců Čína. Budiž to inspirací i pro český vývoz, který stále ještě z 85 procent končí uvnitř evropského kontinentu.
