V oblasti výzkumu a vzdělávání chybí společenská objednávka, tvrdí...
Celý podtitul: V oblasti výzkumu a vzdělávání chybí společenská objednávka, tvrdí Vladimír Mařík z ČVUT
Celých 39 procent českého hrubého domácího produktu tvoří průmyslová výroba. Vyšší podíl průmyslu vykazuje z podobně vyspělých zemí již jen Jižní Korea. A do budoucna tomu zřejmě nebude jinak. „Jsme odsouzeni k průmyslu. Stále se mluví o terciární sféře, ale šance, že se nám podaří prorazit s exportem služeb, je malá. Jak může dopadnout země bez tradice snažící se vyvážet finanční služby, ukázal Island,“ tvrdí generální ředitel strojírenské skupiny Škoda Holding Tomáš Krsek a upozorňuje, že Česko je otevřenou ekonomikou a většina zdejší produkce je určena na vývoz. O tom, jak zajistit, aby české výrobky byly konkurenceschopné, se debatovalo na diskusním setkání EURO Business Brunch s názvem Efekty podpory českého průmyslu. Patronem akce uskutečněné 24. května v hotelu Mandarin Oriental Prague byla společnost Deloitte Česká republika, generálním partnerem společnost Ness Czech a mediálním partnerem Český rozhlas 1 Radiožurnál.
Vyšší přidaná hodnota
Česko se při budování svého silného průmyslového sektoru těšilo po roce 1989 velké výhodě. „Žili jsme z pověsti země s velmi kvalitní a levnou pracovní sílou. Věřím, že to první stále platí, ale náklady na pracovní sílu v posledních letech vrostly natolik, že nyní jsou čeští pracovníci nejdražší ve srovnatelných zemích střední Evropy,“ říká vedoucí partner společnosti Deloitte pro Českou republiku a Slovensko Michal Petrman. Dle něj nyní tuzemský průmysl stojí před zásadní výzvou – k zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti se musí více orientovat na výrobu s vyšší přidanou hodnotou. „Do budoucna Česku zajistí přední pozici mezi průmyslovými producenty jen schopnost inovace a investice do výzkumu a vývoje,“ věří Petrman. Souhlasí s ním i vedoucí katedry kybernetiky ČVUT Vladimír Mařík. „Přidaná hodnota je klíčová – zákazníky našeho pracoviště jsou velké firmy jako Toyota, Boeing, Honeywell, Hitachi či Volkswagen, které i v době krize zajímá především kvalitní výzkum, a ne cena. Tu si můžeme v podstatě diktovat, protože pokud nelze stejnou kvalitu, jakou nabízíme my, nakoupit jinde, jsou nadnárodní koncerny připraveny platit hodně,“ říká Mařík.
Chybí zacílení
Právě profesorem Maříkem vedená katedra kybernetiky je v českých podmínkách příkladem velmi úspěšné výzkumné instituce. „Naším krédem je provádět špičkový výzkum, jehož výsledky jsou prodejné nejen v Česku, ale i ve světě. Zakázky firem tvoří 82 procent rozpočtu katedry, jen 18 procent dostáváme od státu. Přitom je ale smutné, že přes 90 procent výzkumu děláme pro zahraniční partnery. To nás těší, ale i mrzí. S výjimkou dvou velkých firem působících v tuzemsku – Škody Auto a Škody Holding – o nás český průmysl velký zájem nemá,“ popisuje Mařík. Zároveň poukazuje na velký český nešvar tuzemského přístupu k vědě. „V Japonsku či v USA i státní instituce výzkum někam směřují a jdou za vytyčenými cíli. To v Česku zcela chybí, u nás ty peníze totiž jen do vědy nasypeme a nestaráme se, co se s nimi stane,“ říká Mařík a upozorňuje, že právě inovační schopnosti tuzemských inženýrů tvoří nové a ekonomicky zajímavé obory. „Například informační a komunikační technologie, které nejen podporují konkurenceschopnost tradičních výrob, ale rovněž se staly významným exportním artiklem. Dnes již produkty a služby z této oblasti tvoří patnáct procent českého vývozu,“ doplňuje. Mařík zdůrazňuje, že stát nemůže podporovat všechna odvětví výzkumu. „Musíme si vybrat. Není možné podporovat vše. Bohužel čeští politici se bojí udělat rozhodnutí, jaké budou priority českého výzkumu,“ tvrdí profesor z ČVUT. Na diskusním setkání týdeníku EURO se podařilo identifikovat obory, které by si zasloužily větší pozornost české vlády. „Během následujících deseti let se má ve světě postavit 325 jaderných reaktorů, to je obrovská šance pro české a slovenské odborníky v této oblasti,“ míní obchodní rada Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze Ladislav Bodnár. S ním souhlasí i Mařík. „Sice se o tom část politiků zdráhá mluvit, ale dnes již zcela jasně víme, že se bez jaderné energie v následujících 20 letech neobejdeme. Přesto chybí jasná společenská objednávka jak na úrovni výzkumu, tak na úrovni vysokoškolského vzdělání. Univerzity totiž dostávají na všechny studenty stejně, takže si pak logicky vybírají přípravu těch nejlevnějších absolventů, což určitě jaderní inženýři nejsou,“ konstatuje Mařík. V oblasti výzkumu je dle něj třeba se rozhodnout pro podporu omezenějšího počtu vědeckých týmů, a vytvořit tak špičková pracoviště: „Bez lídrů není následovníků. Všude ve světě se budují vědecké parky právě kolem vedoucích univerzit jako je Stanford nebo MIT.“
Nezavrhujme montovny
S názorem, že stát má vybrat obory, které bude podporovat, úplně nesouhlasí ředitel odboru investičních projektů CzechInvestu Michal Stieber. „Musíme se vyhnout sektorové diskriminaci. Státní úředník není kompetentní, aby vybíral, jaké obory je třeba podporovat, a jaké ne,“ říká Stieber. Jeho CzechInvest se snaží spíše zaměřovat na aktivity, než na sektory. „Zaměřujeme se tedy více na získávání projektů v oblasti výzkumu, vývoje a podporu inovativních investorů,“ dodává. Steiber se vymezil i proti názoru, že do Česka často směřují jen takzvané montovny. „Mnohé firmy působící v tuzemsku sem již delší dobu přivádějí nové činnosti, jako je design, a následně další části vývoje svých výrobků. Navíc i v ČR stále existují regiony s vysokou nezaměstnaností a zdejší nezaměstnaní často nemají takovou kvalifikaci, aby dokázali pracovat ve výrobách s vysokou přidanou hodnotou,“ vysvětluje Stieber. „Za osmnáct let jsme v Česku koupili dva výrobní závody a postavili tři nové, následně jsme zde také vybudovali výzkumné centrum a evropské školící středisko,“ vypočítává například ředitel strojírenské společnosti Ingersoll-Rand Czech Republic Zdeněk Kaiser. Ten má představu, že by podpora českého státu měla směřovat více k firmám, které již v tuzemsku investovaly. „Podporování takových firem je nadějnější a méně pracné než získávání nových investorů. Potvrzují to i naše zkušenosti – právě v době krize se nám podařilo získat výrobní a výzkumné programy na úkor závodů ze západní Evropy,“ dodává Kaiser. Vzhledem k silné exportní orientaci Česka se diskuse nemohla vyhnout ani podpoře vývozu tuzemských firem. V této oblasti se největší kritiky dostalo české exportní diplomacii. „Zatímco v Česku obchodní rady vybírá ministerstvo zahraničí, tak u nás jsem podřízený ministerstvu hospodářství. To zajišťuje daleko vyšší zaměření na potřeby podnikatelů. Navíc je ku prospěchu, obsazují-li takové pozice lidé s podnikatelskou zkušeností,“ vysvětluje slovenský obchodní rada Bodnár. Velkou kritiku účastníků setkání sklidilo také tuzemské střední školství. „Čekám, kdy se stát v oblasti vzdělávání začne chovat jako podnikatel. Dokáže si nějaká firma představit, že bude vyrábět něco, na co nemá objednávku?“ poznamenal například viceprezident společnosti Aisan Industry Czech Milan Mráz. Přitom je otázkou, zda se tento nesoulad mezi profilem absolventů a potřebami firem brzy zmenší. „Politické programy všech stran v posledních patnácti letech uváděly jako prioritu vzdělávání a výzkum, přesto se moc nezměnilo. Naopak některé podniky, například Škoda Auto, si zakládají vlastní školy, aby měly dost kvalitních absolventů,“ shrnul ekonom centra ekonomického výzkumu CERGE-EI Lubomír Lízal.
