Kauza daňových úniků spojených se společností Tukový průmysl
V kauze daňových úniků spojených se společností Tukový průmysl může dojít na miliardový mezinárodní spor
Pokud by chtěl někdo najít spojitost mezi největšími arbitrážemi, které Česko řešilo nebo řeší, neměl by těžký úkol. A to i přes to, že se týkají různých odvětví a investoři jsou z rozličných zemí. Spory vyvstaly na počátku prvního desetiletí 21. století. Jejich kořeny sahají povětšinou do poloviny devadesátých let. A spletitostí předčí veškeré fantaskní konstrukce spisovatele Dana Browna. Nejinak je tomu u konfliktu, který se může zvrtnout v miliardovou mezinárodní žalobu a může mu být připsáno jedno prvenství. Mohl by se totiž podle informací týdeníku EURO poprvé opírat o smlouvu o ochraně investic s Čínou. Jde navíc o případ, kterým se již skoro celé desetiletí zabývají tuzemské policejní složky a je do něj zapleten i uprchlý podnikatel Radovan Krejčíř. Žalobcem mají být majitelé společnosti Tukový průmysl. „Musíme počkat, až doběhnou vnitrostátní řízení. Pokud by dopadly v náš neprospěch, jsou vlastníci připraveni obrátit se na mezinárodní arbitráž,“ řekl pro týdeník EURO Martin Pechan, jednatel firmy Tukový průmysl. Tu z deseti procent vlastní Číňané, zbytek pak Američané. „Žaloba by byla opřena o pochybný postup celních úřadů,“ doplnil Pechan. Rozhodujícím datem pak je 19. ledna, kdy má správní soud vynést verdikt ve sporu mezi Tukovým průmyslem a celníky o platební výměry v hodnotě zhruba tří miliard korun. Kdyby Tukový průmysl prohrál a následná kasační stížnost dopadla také špatně, miliardová arbitráž by byla na světě. O kolik peněz přesně jde, je zatím nejasné. „Bylo by to méně, než jsou platební výměry,“ dušuje se Pechan. Zjištění týdeníku EURO však potvrzuje, že ministerstvo financí, které má arbitráže na starosti, počítá se zhruba dvoumiliardovou žalobou.
Celníci na pranýři
Na podzim roku 2003 poslal celní úřad platební výměry za téměř tři miliardy korun za nedoplatky na daních při dovozu pohonných hmot. Tukový průmysl se proti nim odvolal, protože údajně za zaplacení cel a daní neodpovídal. Celní úřad mu v roce 2004 vyhověl a výměry zrušil. Tou dobou měla již společnost obstavené účty a majetek, což trvá dodnes. Překvapivě však v roce 2008 celníci o tomtéž odvolání rozhodovali znovu, zamítli jej a opětovně požadovali úhradu tří miliard korun. Právě proti tomuto postupu podal Tukový průmysl správní žalobu. „Přece není možné o tomtéž rozhodovat dvakrát,“ míní Pechan. Jak k miliardovému úniku mělo dojít? Pro pochopení celého příběhu je třeba přidat si další dva aktéry kauzy: dovozce paliv, společnost Bena, a státní podnik Čepro, který pohonné látky dopravuje a skladuje. K daňovému podvodu mělo dojít následovně: Bena uzavřela smlouvu s firmou Čepro o dopravě a skladování paliv. Za cla a daně ale Čepro nezodpovídalo. Další smlouvu již v polovině 90. let uzavřela Bena s Tukovým průmyslem, který ji měl zastupovat v celním a daňovém řízení, zjednodušeně měl na starost papírování. Čepro to ale nevědělo. Bena pak vyskladňovala paliva z Čepra, Tukový průmysl to oficiálně nevěděl, a tudíž zboží nedanil. Ministerstvo má v případě arbitráže závažný problém. Pochybnosti, zda celní správa postupovala korektně v této kauze, přivedla ministerstvo na přelomu let 2005 a 2006 k tomu, že na prozkoumání případu vyslalo cílenou dohlídku. A její výsledky byly velmi tristní. „Na otázku, zda učinila celní správa veškeré kroky, aby byl řádně prováděn celní dohled nad citlivým zbožím, jakým jsou ropné produkty dovážené do ČR, a zabránila tak daňovému úniku, sděluje dohlídková skupina, že nikoli. Procesní pochybení bylo zjištěno jak na prvoinstančním řízení celní správy, tak na úrovni Celního ředitelství Praha,“ píše se v dokumentu, který již týdeník EURO popsal (EURO 3/2007). Přitěžujícím dokumentem by pak v mezinárodním sporu mohl být i právní posudek kanceláře Weil, Gotshal & Manges, zpracovaný pro ministerstvo. Ten říká, že „došlo ke splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu“.
Krejčířův stín
Ať dopadne tento spor jakkoli, celá kauza se potáhne ještě pěkně dlouho. Jde totiž o pořádný propletenec soudních tahanic a trestních stíhání. Sám Pechan, který Tukový průmysl na počátku 90. let zakládal, má na krku hned dvě obvinění. Je mu přičítán úmysl spáchat daňový únik. Od roku 2003 je vše zatím jen v přípravné fázi. Druhé obvinění je ještě šťavnatější, protože v případu figuruje již zmíněný uprchlík před českou justicí Radovan Krejčíř. Policie jej a Pechana viní z komplotu, jehož cílem mělo být „vytáhnout“ ze státního podniku Čepro tři miliardy korun. Způsob, jak to provést, měl být podobný jako v předešlém případě. Tedy využití nepořádku v evidenci státního podniku. Společnost Bena prodala firmě Venturon Investments pohonné hmoty za zhruba 2,6 miliardy korun. S touto pohledávkou se Venturon vydal do Čepra, které ovšem tvrdilo, že Bena si dané zásoby vyčerpala. Podle evidence Čepra ovšem Bena dostala jiná paliva. Vše skončilo u soudu, který nejdříve Čepro odsoudil k vydání zboží nebo úhradě miliardové částky. Čepro se nebránilo – sekretářka totiž údajně za úplatek „zašantročila“ obsílky. Jen díky rychlé akci státního aparátu, který zaplomboval účty podniku, exekutor neuspěl se zabavováním majetku, ale soudní tahanice pokračují dosud. Pohledávka měnila majitele z jedné „skořápkové“ firmy na druhou. Držela ji například společnost Al Batal Trading ze Spojených arabských emirátů. Nyní je v držení týchž investorů jako Tukový průmysl. „Akcionáři to odkoupili, protože se o totéž snažilo i Čepro, což by mi přitížilo,“ komentoval Pechan. Ústavní soud prozatím jako poslední instance nařídil obchodní spor věcně projednat. K tomu se zatím ani v nejmenším neschyluje. Trestní řízení je rovněž od roku 2005 jen v přípravné fázi. Odtučňovací kůra státu prostřednictvím Tukového průmyslu tak bude ještě trvat řadu let.
