Buď má Komise pro cenné papíry strach, nebo je nekompetentní. Týdeník EURO požádal její tiskovou mluvčí o seznam fondů, kterým byl vytunelován nějaký majetek působením jejich manažerů či vlastníků. Komise údajně několik dnů seznam sestavovala, nicméně nakonec stáhla ocas a odpověděla: „Bohužel po analýze rozhodnutí, která by přicházela v úvahu, jsme došli k závěru,
že prokazatelné a jednoznačné údaje skutečně nemáme. Bohužel
komise nedokáže seriózně a jednoznačně určit, u kterých fondů prokazatelně došlo k vytunelování, popřípadě poškození akcionářů, a u kterých naopak ne.
K čemu potom komise je? Pokud regulátor kapitálového trhu nedokáže „seriózně a jednoznačně určit, u kterých fondů došlo k poškození akcionářů , jak může regulovat kolektivní investování?
Kapitálový trh dostal v Praze v uplynulých letech několikrát pořádně za uši. Nejprve po kuponové privatizaci nebyl trh několik let regulován vůbec a vykrádání majetku diků soustředěného ve fondech vykvetlo do takové míry, že dalo vzniknout novému odbornému termínu „tunelování . Tato fáze přesunů a následné koncentrace majetku vyvrcholila boji o majority v letech 1995 a 1996 a vznikem Komise pro cenné papíry na jaře 1997. Další políček kapitálovému trhu začal záhy udělovat bývalý předseda komise Jan Müller. S velkou razancí a velkou arogancí rozděloval vysoké pokuty, nebral moc ohledů na platnou legislativu, znepřátelil si většinu komise a nakonec zapříčinil, že činnost prezidia komise byla v roce 1999 prakticky paralyzována. S Müllerovým odvoláním se prezidium komise opět vrátilo k práci. Jenže odpověď tiskové mluvčí naznačuje, že s Müllerem komisi opustilo i sebevědomí. Müllerova odchodu rozhodně není třeba nijak litovat. V posledním roce byl pro komisi přítěží. Nicméně více odvahy by dnes tomuto orgánu neškodilo.
Jestliže komise umí například vyčíslit, že předběžnými opatřeními se jí „podařilo do fondů vrátit zpět majetek ve výši 860 milionů korun , měla by umět také odpovědět na otázku, kdo chtěl o těch 860 milionů investory obrat a na které fondy měl zálusk.
Soupisku vytunelovaných fondů jsme od komise chtěli proto, abychom mohli zveřejnit oficiální seznam vykradených společností, včetně seznamu jejich manažerů a statutárních zástupců. Každý investor by si potom při zvažování, kterému fondu svěří své peníze, mohl rovněž ověřit, jestli manažer nového fondu náhodou neasistoval při tunelování nějakého fondu starého.
