Mlynářovo strašení bin Ládinem zatím nezabralo
Meziresortní komise pro prodej 51 procent státního podílu v Českém Telecomu (ČTc) doporučuje vládě privatizaci prostřednictvím kapitálových trhů. Jde o překvapivý výsledek jednání, protože komise mohla vybírat ze tří variant: přímý prodej, kapitálový trh a kombinace obou, což znamená, že se nejdříve pokusí najít strategického investora v tendru, a pokud bude nedostatečný zájem, uskutečnil by se prodej na kapitálových trzích. Navíc vládou vybrané poradenské konsorcium CS First Boston/Česká spořitelna doporučilo komisi takzvanou M&A transakci, což znamená prodej telekomunikačnímu operátorovi, finančnímu investorovi nebo kombinaci obou. Teprve potom by přišla na řadu varianta s použitím kapitálového trhu. Nicméně konečné slovo bude mít vláda v polovině listopadu, ale nelze vyloučit ani mnohem pozdější variantu.
Zatím se zdá, že prodej na kapitálových trzích v zásadě podporuje premiér Stanislav Gross, vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn a ministr financí Bohuslav Sobotka.
Gross vs. Mládek.
Z pohledu možných zájemců se však spor, který nastal mezi premiérem a jeho superporadcem pro ekonomiku Janem Mládkem, jeví jako paradoxní. Ten totiž má na způsob privatizace ČTc diametrálně odlišný názor než Gross. Mládek by prostřednictvím kapitálových trhů neprivatizoval, protože soudí, že z této varianty stát získá zhruba o deset miliard méně. Že by premiér nebral v úvahu názory svého superporadce? Nebo superporadce radí něco jiného, než co vykládá novinářům?
M&A transakci z ministrů zatím podporuje pouze šéf resortu informatiky Vladimír Mlynář. Jeho podřízení ve výběrové komisi totiž letos na jaře výrazně ovlivnili výsledek tendru na poradce vlády ve prospěch CSFB/ČS (EURO 22/2004). Mlynář při svém tažení proti privatizaci na kapitálových trzích v rozhovoru pro Český rozhlas prohlásil, že tato varianta má i nevýhodu: „Popravdě řečeno můžeme se jednoho dne probudit a Český Telecom bude třeba vlastnit nějaký - řeknu extrémní příklad - Usáma bin Ládin, někdo, o kom vůbec nikdo nic neví. A pravdou je, že Český Telecom je důležitý pro stát jako celek.“ Tento šokující výrok, který zřejmě pramení z naprosté neznalosti věci, by se dal s úsměvem ignorovat, avšak zazněl z úst českého ministra, což přece jen něco znamená.
Nesmysl na nesmysl.
„Nelze souhlasit s tvrzením, že při privatizaci Českého Telecomu na kapitálových trzích dojde ke koncentraci vlastnictví nebo nepřátelskému převzetí,“ řekl týdeníku EURO generální ředitel Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic. „Na akciových trzích jsou tisíce titulů, které nejsou nikým ovládány a tento stav je stabilizován. Příklady z telekomunikací jsou například Vodafone či Telefónica,“ říká. Za jednu z mnoha překážek úspěšného zkoncentrování akcií považuje velikost ČTc. „Uvědomte si, že tržní kapitalizace je 100 miliard. K získání rozhodujícího vlivu je tedy potřeba více než 30 miliard. To se za nynější likvidity akcií na trhu jeví jako nemožné. K nakoupení takového balíku by bylo třeba nakoupit 100 procent objemu obchodů po dobu pěti měsíců. Odhlédneme-li od faktu, že jde o technicky i prakticky nesmyslnou úvahu, dá se říci, že cena by se během tohoto období znásobila a proto by transakce pro kupujícího ztratila jakoukoliv ekonomickou logiku,“ říká Koblic. „Pokud by se nějaký investor o pomalou a nenápadnou majorizaci přece jen pokusil a stahoval by 20 procent denního objemu, trval by nákup zhruba dva roky. Stálo by to miliardu euro, kterou by musel financovat sám, protože na takový šílený projekt by mu žádná banka nepůjčila ani korunu. V takové pozici by byl plně vystaven fluktuaci ceny a dalším vlivům. Prostě nesmysl na nesmysl,“ dodává šéf pražské burzy.
Obavy z nepřátelského převzetí vnímá i investiční bankéř Jan Pravda z firmy Pravda Capital. Říká, že proti tomu existuje dvojí obrana. „Ekonomická, která je založená na tak vysoké ceně akcií, že se prostě takové převzetí nevyplatí, a právní, spočívající v omezení velikosti kontrolovaného balíku a s ním spojenou kontrolu představenstva a dozorčí rady. Oba způsoby ochrany v případě Českého Telecomu jsou již provedeny nebo jsou proveditelné,“ říká Pravda.
Maďarský příklad.
Pravda zdůrazňuje, že k ekonomické obraně je nutné mít dobrý management, vybraný na základě zkušeností a schopností, který bude mít růstovou strategii založenou na inteligentních investicích a snižování nákladů další restrukturalizací. „Dále je zapotřebí kvalitní underwriter/bookrunner emise, jehož reputace (trackrecord) a úsilí vzbudí o akcie velký zájem. A cena při emisi nebo záhy po ní neklesne, ale naopak stoupne,“ dodává Pravda. V případě právní obrany lze prý použít model osvědčený u maďarské firmy MOL, v níž do roku 2008 nemůže nikdo vlastnit nebo mít kontrolu představenstva větší než deset procent. Toto opatření monitoruje maďarský dohled nad kapitálovým trhem a je bráno velmi vážně.
Koblic uvádí příklad, kdy se investor pokoušel stáhnout významný podíl. Šlo o nákup sedmi procent ČTc firmou KPN v letech 1997 a 1998. „Jeden z našich největších obchodníků nákupy prováděl s úkolem nehnout výrazně s cenou a zachovat celou transakci v tajnosti. Těch sedm procent nakupoval po dobu čtrnácti měsíců! Přesto byla tato stálá poptávka na trhu vidět a cena za toto období šla nahoru o 46 procent, zatímco celý trh klesl o více než 20 procent,“ dodává Koblic.
