Když exkomunista Špaček bojuje proti "zápecnictví"
Bývalý mluvčí prezidenta Havla Ladislav Špaček si vydobyl pověst odborníka na etiketu. V televizi vyučoval, kterak se správně chovat na banketu, rautu či koktejlu. Lépe než kdokoliv z nás ví, jak se vyvarovat faux paux. Někdo by mu ale mohl vysvětlit, že trapasu se člověk nemusí dopustit jen tím, že neumí správně držet příbor, sklenku s vínem či partnerku. Občas postačí, když příliš halasně mluví za situace, kdy společenské okolnosti velí držet ústa. Špaček se v minulých dnech stal neformálním mluvčím iniciativy „Nechceme radary, chceme rakety“, která podporuje výstavbu americké základny na českém území. Na veřejnosti přečetl prohlášení, ve kterém se mimo jiné uvádí: „Jako obyvatelé střední Evropy, kteří museli po desetiletí snášet nacistickou a komunistickou krutovládu, přitom nemůžeme a nechceme zapomenout, že k porážce obou těchto totalitních režimů, které usilovaly o zotročení celého světa, přispěly rozhodující měrou právě Spojené státy americké.“ Korektní by bylo, kdyby dodal, že on osobně komunistickou krutovládu snášel coby člen KSČ. Špaček k tomu v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že šlo pouze o formální členství, byla to prý nutná podmínka, aby mohl dál učit na vysoké škole. Neopomněl poznamenat, že byl zároveň tvrdě pronásledován StB, jeho svazek v Pardubicích údajně čítá přes 150 stran, nesměl ani cestovat. Nabízí se jediná otázka, proč mu i přesto stálo za to být v partaji. Odpověď je nabíledni: bál se, stejně jako statisíce dalších. Z tohoto titulu ale nemá morální právo označovat postoje lidí, kteří mají o americké základně a jejím přínosu pro světový mír pochybnosti či se obávají rozklížení NATO, za „zápecnictví“, jak také doslova uvedl. Zatím té občanské statečnosti ve svém životě příliš neukázal, aby mohl poučovat. Pane Špačku, nic proti vašemu aktuálnímu světonázoru, ale chtělo by to méně svazáctví a více pokory.
