Odvod daní v ČR zabere 557 hodin ročně, hůře jsou na tom jen Ukrajina, Bělorusko, Arménie a Bulharsko.
Foto: Profimedia.cz
Nejen výše daní, ale také administrativa spojená s jejich odvodem znamená pro podnikatele výraznou zátěž. Dle analýzy Doing Business 2011 je Česká republika v oblasti administrativní zátěže při odvodu daní skutečným daňovým peklem. Téměř trojnásobná náročnost ve srovnání s průměrem zemí OECD podnikatele motivuje k přesunu sídla společnosti do zahraničí.
Dle průzkumu Světové Banky Doing Business 2011 zabere odvod daní v České republice 557 hodin, tedy tři a půl měsíce čistého času jednoho pracovníka. Jeho plat je dalším nákladem spojeným s odvodem daní. S rozsáhlou a komplikovanou administrativou také vzniká vyšší riziko chyby, kterou při kontrole odhalí finanční úřad. V takovém případě vzrostou náklady o vyměřenou pokutu a další desítky až stovky hodin neproduktivně stráveného času.
„V rámci Evropy existují dva přístupy ke správě daní. První reprezentují daňově vstřícné jurisdikce jako Kypr nebo Malta, kde je odvod daní velmi jednoduchý a řada v Česku známých daní vůbec neexistuje. Druhým extrémem jsou země jako Ukrajina, Bulharsko a Česká republika. V nich je daňový systém extrémně komplikovaný a umožňuje korupci a daňové úniky,“ upozorňuje Viktor Hába, daňový analytik společnosti Akont. Dle jeho zkušeností nepřehlednost daní, časté změny zákonů a poměrně vysoká daňová zátěž podnikatele motivují k přesunu firmy do země se vstřícnějším daňovým prostředím.
Podnikání prostřednictvím zahraniční společnosti, nijak nenarušuje působení v České republice, při vhodné volbě destinace zvyšuje image podnikatele. Vlastník také sníží svoji administrativní zátěž o stovky hodin ročně, získá ochranu zajištěnou mezinárodní smlouvou o ochraně investic a jistotu vysoce stabilního politicko-právního prostředí. „V zemích tradičně využívaných pro daňové plánování je plátce vnímán jako klient. Na Kypru zabere odvod daní průměrně 149 hodin ročně, v Lucembursku dokonce jen 59 hodin. Velký důraz je kladen také na stabilitu právního prostředí. Změny legislativy bývají pozvolné a ve prospěch poplatníka,“ uvádí Viktor Hába a srovnává: „V České republice odvod daní zabere ročně průměrně 557 hodin a zásadní změny zákonů jsou běžné. Například nedávno zavedená superhrubá mzda bude nejspíš zrušena. Nejistotu způsobuje také nejasná koncepce DPH nebo nečekaná loňská solární daň ve výši 26 procent.“
Další významná úspora z přesunu do daňového ráje vzniká samotným snížením odváděných daní. „Přesun společnosti do zahraničí ročně uspoří nejen stovky hodin práce účetního, ale také sníží daň z příjmu. Ta dosahuje v České republice 19 %, na Kypru 10% a na Maltě efektivně 5%. Na Kypru i Maltě je od daní osvobozena výplata dividend nebo prodej podílů. Z daňové optimalizace profitují především společnosti obchodující se zbožím, poradenské firmy, nebo poskytovatelé IT služeb,“ říká Viktor Hába.
Administrativu spojenou se snížením daňové zátěže slibují snížit aktuální návrhy ministerstva financí. Ty počítají mimo jiné s vytvořením jednotného inkasního místa, kde budou firmy odevzdávat veškeré daně ve sjednoceném termínu. „Aby Česká republika přinejmenším udržela krok s vyspělými zeměmi OECD, musela by administrativní zátěž padnout na třetinu. Návrh ministerstva financí přináší zajímavé změny, ale uvidí se, co z nich zůstane v praxi. I pokud návrh projde vládou a poslaneckou sněmovnou, může být v dalším volebním období smeten ze stolu. A je-li něco horšího než komplikovaný odvod daní, tak jsou to neustálé změny daňové legislativy,“ dodává Viktor Hába.
