Politické strany mají nové lákadlo na voliče. Chtějí jim dát možnost politiky nejen volit, ale také odvolávat.
Autor: Jakub Stadler
Takový návrh si alespoň do svých programů vložily Věci veřejné a Suverenita Jany Bobošíkové. Věci veřejné mají podle posledních průzkumů šanci vstoupit do Poslanecké sněmovny.
Bez odvolatelnosti? Další přeběhlíci
Místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka na svém blogu napsal: „V podstatě si poslanec může dělat cokoliv, o svůj mandát nepřijde. To je živná půda pro korupční aféry a přeběhlictví.“ Navrhuje, aby poslanci o svůj mandát přicházeli, když přestoupí z jedné politické strany do druhé – a také, aby bylo možné ve volebním obvodu vyvolat referendum, které by rozhodlo o odvolání poslance.
„Než nastane doba, kdy poslanci budou přímo odpovědni voličům, budeme mít další Dolejše, Šustry, Melčáky, Pohanky, Tlusté, Ranience. A proto Poslanecké sněmovně občané nevěří,“ napsal dále Škárka.
Jana Bobošíková zase na webových stránkách Suverenity nabízí dokonce celou novou Ústavu pro Českou republiku. Vedle přímé volby prezidenta či jednokomorového Parlamentu v ní navrhuje zavést právě odvolatelnost poslanců prostřednictvím referend v jejich volebních obvodech. „Takové referendum je platné, zúčastní-li se ho nadpoloviční většina v daném volebním obvodu oprávněných voličů. Poslanec je mandátu zbaven, jestliže tento návrh získá většinu dvou třetin odevzdaných platných hlasů,“ uvádí se v nové Ústavě, jak ji navrhuje Jana Bobošíková.
„Je to prvek, který vychází z finské ústavy,“ řekla serveru ParlamentniListy.cz Bobošíková.
Politoložka: Do našeho systému se to nehodí
Odborníci, které redakce serveru ParlamentniListy.cz oslovila, jsou k návrhům na odvolatelnost politiků spíše skeptičtí.
„Je to nesmysl,“ říká politoložka Vladimíra Dvořáková z pražské VŠE. „Znamenalo by to překopat principy, na kterých stojí zastupitelská demokracie – v ní mají poslanci reprezentativní mandát, který vykonávají podle svého vědomí a svědomí,“ vysvětluje Dvořáková. „Pokud by byli politici zcela závislí na vůli voličů, dostali by takzvaný imperativní mandát. Ten mají například velvyslanci – na svých postech musejí dělat přesně to, co po nich vláda chce. A pokud to nedělají, je možné je odvolat.“
Jako problematické vidí Dvořáková i to, že poslanci sněmovny jsou zástupci celé České republiky. „Oni skládají slib celé České republice, oni neskládají slib jižní Moravě nebo třeba Karlovým Varům,“ řekla Dvořáková serveru ParlamentniListy.cz.
Tento problém by strana Věci veřejné chtěla překonat zavedením jednomandátových volebních obvodů, jaké mají například ve Velké Bitánii. „Stávající volební systém odvolatelnosti politiků nenahrává, volí se v něm politické strany. Pokud by ale voliči hlasovali jmenovitě pro kandidáty, politici by měli větší osobní odpovědnost a bylo by tedy legitimní je i odvolat,“ řekla serveru ParlamentniListy.cz Kristýna Kočí, programová ředitelka Věcí veřejných.
Proti korupci? Ano, ale jen v obcích
Obě strany nabízejí odvolatelnost politiků jako opatření proti přeběhlictví, ale také jako protikorupční krok. Vedoucí právní poradny organizace Transparency International Petr Jansa uvádí: „Odvolatelnost politiků si dovedu představit spíš na lokální úrovni. Tam prvky přímé demokracie smysl mají, zejména na malých městech, když hrozí nějaké zkorumpované rozhodnutí a občanská společnost se semkne. Pak je možné tomu rozhodnutí zabránit. Ale už na středních městech je těžké k referendu dostat dost lidí, aby bylo platné.“
„Odvolatelnost politiků může reagovat na korupční jednání, ale nebude fungovat jenom tak – může se obrátit i proti slušnému politikovi, který propaguje nepopulární kroky,“ řekl dále serveru ParlamentniListy.cz Jansa.
Zneužití? Zneužitelné je všechno **
Jana Bobošíková možnost zneužití referenda o odvolání politika připouští. Říká ale: „To je riziko demokracie, proto se politici bojí změn. Politici musí být schopni svoje kroky voličům vysvětlit a získat jejich podporu. Ne jen sedět na svých křeslech a nechat se kupovat lobbisty.“
Více na ParlamentníListy.cz.
