Nelze si nevšimnout, že komunistická vláda Řecka (Syriza je zcela bezpochyby krajně levicové hnutí založené na marxistických základech) přichází s nehoráznými útoky na Německo vždy v okamžiku, kdy se jedná o pokračování evropské, zejména německé pomoci, této balkánské zemi a evropské vlády projevují svým vlastním voličům nepochopitelnou vstřícnost a trpělivost při jednáních.
To, že se do ruky, která mě krmí, nemá kousat, ví každé dítě na této planetě a ví to jistě i nový řecký hrdina Tsipras. Je nutné si tedy položit otázku, o co řecké vládě vlastně jde. Lze opravdu vyloučit scénář, na jehož počátku má být odmítnutí EU nadále spolupracovat s nespolupracující řeckou vládou? Pak by následoval odchod z eurozóny, což měla Syriza v programu takřka až do posledních voleb. Zde mimochodem i autor tohoto textu souhlasí s názorem, že s drachmou by se Řecku lépe stoupalo z krize, jenže za podmínky řízené měnové odluky a těsné spolupráce s ECB. Aby se země vyhnula nějaké dramatické inflační vlně, která by Řeky ožebračila.
Vláda národní spásy
Nicméně je otázka, zda Tsiprasovi tohle ožebračení, které by mohl hodit na krk Němcům a dalším „fašistickým“ imperialistickým štváčům na Západě, vlastně nevyhovuje. Pak by se snadno ustavila nějaká „vláda národní spásy“, která by se na demokratickou legitimitu nemusela příliš ohlížet. Nakonec Řecko není bezpochyby bez rozsáhlých a ne úplně dávných zkušeností s autokratickým režimem.
Následovat by pak mohl odchod z vojenských struktur NATO a rychlé sblížení s Ruskem, které o spojenci blízko bosporské úžiny sní své imperiální sny už nějakých dvě stě let. A jeho námořní základna na dobytém Krymu by získala onačejší význam, než má doposud.
Čtěte další komentáře autora:
