„Hlavně estébáci chodili poctivě – koho jsem předvolal, ten přišel,“ vyprávěl o nesnadném dohledávání spravedlnosti nebožtík vojenský soudce Jiří Bernát.
K přiznání odpovědnosti za zavírání a šikanování disentu za starého režimu se však nikdo neměl a jeden se vymlouval na druhé, případně na pokyn „shora“.
Přelomové období kolem listopadu 1989 rozebíráme z různých úhlů, od ekonomického, kde upozorňujeme na roli, kterou při pádu komunismu sehrál pád cen ropy, až po refl exi několika úspěšných žen nad tím, jak se úděl „druhého pohlaví“, řečeno se Simone de Beauvoirovou, v byznysu, rodině i společnosti za ta léta posunul.
Najdete tady příběhy bývalého rozhlasového novináře, který zachycoval dění mezi studenty, i bývalého studentského vůdce, který do mikrofonu mluvil, a jak se pak po letech potkali. Časový oblouk tohoto vyprávění se mi líbil. Pamětníkům bude znít povědomě jméno Vasila Mohority, někdejšího prvního svazáka, nebo Mariána Čalfy. Zatímco Mohorita v sobě objevil rodinné židovské kořeny, drahnou dobu pak strávil v Izraeli a za rozhovor pro týdeník Euro chtěl zaplatit, Čalfa se dal na advokacii a velice činorodě se pohybuje v české energetice. Na některá jména, třeba z regionů, se zapomnělo, i když jejich nositelé prožili neméně zajímavý profesní život, jako třeba lékař u plzeňské záchranky Marcel Hájek, který strávil kus života jako chirurg v Africe, z ODS kdysi „kontumačně vyšuměl“, aby se zas do ní vrátil.
Fronty patřily ke koloritu předlistopadového života, stálo se na všechno možné – od banánů po zájezdy k moři na Jadran. Fronty existují i dnes, naposledy se stálo na sběratelské bankovky s portrétem Karla Gotta a nominálu nula eur, které jsou k mání na aukčních portálech samozřejmě bez front, ale za nenulové částky.
Frontičky si užijete, pokud vás napadne strávit část letošního léta v jednom z nejnavštěvovanějších národních parků na světě – v tom krkonošském. Čeho je moc, toho je příliš, v tomto případě turistů, a neplatí to jen pro krkonošské hřebenovky, ale i pro nejrůznější destinace po světě. S o to větší láskou vzpomínám na loňskou dovolenou v národním parku v litevské části Kuršské kosy na Baltu, kde se front zbavili jednoduše tím, že zpoplatnili nejen samotný vstup, ale i příjezd. Kilometry písku bez jediného živáčka.
Najděte si také nějaké klidné místo, kde se dá užívat s týdeníkem Euro četby, daleko od hlučícího davu.
P. S. Příští číslo týdeníku Euro vyjde 19. srpna.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU