Výrobci bižuterie, kteří ustáli krizi, sázejí na kvalitu. A o naše poctivě vyrobené korálky začíná být opět zájem
Boj za ryze české potraviny, jež mají být zárukou kvality a chuti, je dnes módou. Bezpečnost toho, co jíme, je tématem novin a dalších médií bezmála denně. Kontrolní orgány státu nás zásobují varováními, co nekupovat, a dietologové zase, na co si dát při čtení seznamu ingrediencí pozor.
Stejné upozornění by si zasloužily i šperky, které sem naváží zejména asijská konkurence českých výrobců bižuterie. Na rozdíl od tuzemských korálků obsahují často nadměrné množství kadmia, niklu či olova, tedy prvků, jež mohou škodit lidskému zdraví. Svou cenou ale českou konkurenci, podobně jako v jiných oborech, drtí.
Ty tam jsou časy, kdy brány bižuterních podniků v Jablonci nad Nisou opouštěly kamiony naložené zbožím. A kdy platilo heslo – zdobíme ženy celého světa. Zatímco ještě v roce 2005 vyvezla Česká republika bižuterii v podobě skleněných korálků, napodobenin perel a drahokamů v hodnotě více než jedenácti miliard korun a o rok později se to udrželo na deseti miliardách korun, v loňském roce hodnota vývozu představovala přibližně pět miliard korun. Bižuterní průmysl v Čechách však žije.
„Odbyt našich bižuterních polotovarů, především skleněných perliček značky Preciosa Traditional Czech Beads má již třetím rokem rostoucí tendenci,“ říká Petr Puš, obchodní a marketingový ředitel společnosti Preciosa Ornela, a. s. Zárukou oživení dalších, ve srovnání s Preciosou mnohem menších výrobců mají být zkušenosti navazující na více než 150letou tradici a návrat k rodinným firmám, jež v kraji fungovaly za první republiky a krátce po skončení druhé světové války.
Nekvalitní dovoz
„Máme svoji novou značku Made in Jablonec. A začíná se již prosazovat na evropských trzích i mimo EU,“ uvedl Jaroslav Hlubůček, předseda představenstva Svazu výrobců skla a bižuterie (SVSB) sídlícího v Jablonci nad Nisou. „Jsme na ni hrdí, protože je zárukou krásné a dokonalé bižuterie vyráběné zde, v regionu. Naše výrobky navíc odpovídají všem hygienickým a ekologickým normám, na rozdíl od importu z Dálného a Středního východu,“ zdůrazňuje šéf Svazu, kterému je 83 let a je považován za nestora českého bižuterního průmyslu.
Dovoz nekvalitní a zdraví škodlivé bižuterie do České republiky je prostě fakt, o němž se ví. „Nám to vadí. Ale přece nebudu chodit po obchodech a vyzvídat od prodejců, odkud to mají,“ popisuje situaci Hlubůček. Dodává, že dovozce by měl garantovat, že výrobek, který přiváží levně ze světa je také nezávadný. „Normy jsou dány. Problém je v tom, že kontroly státu jsou nahodilé,“ upřesňuje. Je to podobné, jako u potravin. Ovšem s tím rozdílem, že bižuterie nemá na rozdíl od jídla záruční lhůtu, a tak na sebe nemůže sama upozornit. > V případě nošení závadné bižuterie mohou nastat nepředvídané alergické reakce, nebo dokonce i závažnější kožní komplikace. „Alergii na nikl má dnes spousta žen,“ potvrzuje Milan Kohout, jednatel společnosti JBX Promotion a místopředseda představenstva SVSB. Procento lidí, kteří kvůli závadné bižuterii onemocní není vysoké, nicméně podle odborníků dlouhodobé nošení výrobků obsahujících zakázané kovy kůži škodí a přispívá ke vzniku rakoviny.
Jen v loňském roce k nám bylo dovezeno 1082 tun bižuterie, z toho 841 tun pocházelo z Číny a dalších 13 tun z Hongkongu. Import z Německa představoval 54 tun, z Itálie 30 tun a 23 tun k nám připlulo z Velké Británie. Avšak mnohé, na první pohled evropské produkty prodávané přes nadnárodní řetězce a drobné prodejce mohou opět pocházet z Číny. Pravděpodobnost je velká. Dnes se tam vyrábí 80 procent světové produkce bižuterie.
Bez niklu a kadmia
Kvalita tuzemské produkce se hlídá. „Naše výrobky nesmějí obsahovat nikl a ani kadmium. Na to zde máme všichni certifikáty. A nejnovější normy se týkají olova,“ vysvětluje Bohumil Bělský, jednatel společnosti FaBOS zabývající se výrobou bižuterie a kovových polotovarů. Firmu založil v Jablonci nad Nisou před pěti lety. Daří se mu, dnes má 15 zaměstnanců a náhrdelníky, náramky, náušnice, prsteny, čelenky, přívěsky na řetízky, brože, kravatové spony a manžetové knoflíky vyváží například do Francie, Spojených států, Velké Británie a do Japonska. Samozřejmě zásobuje i tuzemský trh, a navíc realizuje i speciální zakázky. „Tady to, například dokončujeme pro Osmanyho Laffitu,“ ukazuje na řetězy a přívěsky nesoucí jméno známého módního návrháře vyrobené na základě jeho vlastního designu.
Výrobci v Čechách si nedovolí normy nedodržovat. Nově je povolený podíl olova v bižuterii daný přesnými tabulkami. A protože spousta materiálů, s nimiž až donedávna pracovali, olovo obsahuje, byl to docela problém. „Například při měkkém pájení se letuje pájkou, která se skládá z olova,“ říká Bělský. I jeho firma musela řešit náhrady olovnaté pájky za bezolovnatou.
„Zajímalo by mne, zda u nás někdo dělá rozbor na čínské zboží. Moc tomu nevěřím,“ kroutí hlavou. V Číně mají sice skoro všechny výrobky nálepku, že jsou certifikované pro vývoz do EU, nemusí to však nic znamenat. Tamní podniky si s označováním hlavu nelámou. A s kopírováním taky ne. „Před časem nakoupil u nás v podnikové prodejně zboží jeden Číňan za 30 tisíc a za tři měsíce se ty samé výrobky objevily zde, v Čechách,“ popisuje vlastní zkušenost. „Tomu se neubráníte. Klidně mohl poslat do obchodu naši holku a čekat na ni venku,“ dodává.
Pro vlastní potřeby si firma FaBOS vyrábí značnou část komponentů sama, něco nakupuje od jabloneckých firem a některé mechanické části dováží z Thajska, Číny a z Indie. Prostě ze zemí, kde se nabízí nejlepší kvalita za rozumnou cenu. Třeba náušnicový háček za 30 haléřů dnes v Čechách nikdo nevyrobí. Musí se dovážet. „Před šesti lety, když jsem odcházel z bývalého podniku, jsme je vyráběli kus za tři koruny,“ vzpomíná Bělský.
// //
Pro královny krásy
Mezi další prosperující podnikatele v jabloneckém regionu patří i rodinný podnik Šenýr Bijoux, s. r. o., založený v roce 1992. Spolumajitelkou je Olina Kopalová, designérka korunek pro Českou Miss. Firmu založili její rodiče, ovšem tradice šperkařství v rodině existovala již v roce 1900, kdy byl praděd paní Kopalové vyhledávaným zlatníkem. Jeho nejstarší syn řemeslo převzal. Díky tomu mohou dnes čerpat inspiraci z populárních 20tých let, protože vzory se doma zachovaly. Jméno rodiny šperkařů bylo Ryneš a odtud i název firmy.
„Před čtyřmi lety nás oslovili pořadatelé české soutěže krásy. Byli nešťastní z toho, jak jim z korunek vypadávaly kameny. A tak jsme nastoupili my,“ popisuje designérka Kopalová. Spolupráce pokračuje i po prodeji soutěže. Její nová majitelka Michaela Maláčová je totiž z práce firmy Šenýr nadšená. Jde o prestižní záležitost, i když veškeré náklady na výrobu bere firma na svá bedra. Cenu korunky nelze přesně určit, je to unikátní kus. Pokud by šlo o komerční zakázku, její hodnota by se lehce přiblížila k statisícům korun kvůli náročnému ručnímu zpracování. Tým designérů a šperkařů pracuje na její finální podobě stovky hodin.
Klientelu firmy Šenýr však představují zahraniční zákazníci pocházející ze zemí EU, ale i z Ruska a Asie. V Čechách dodává podnik zboží například do svatebních salonů, vybraných obchodů a také do řetězce Zvěrokruh, kde je k dostání jejich kolekce luxusní bižuterie pro psy a kočky. „Naším mottem je: Krásná každý den,“ vysvětluje Kopalová. Podle ní lze totiž každou ženu zdobit, ať ve všední den anebo při speciální příležitosti.
Vyzrazené know-how
Ne vždy se však bižuterie u nás rodila v dobré atmosféře. Prošla si složitým vývojem. V 50tých letech se objevily narážky, že je to okrajový a zbytečný průmysl. Tehdy málem všechny stroje skončily ve šrotu. Naštěstí se tak nestalo. Soudruzi si totiž spočítali, kolik jim korálky vlastně vynášejí deviz.
Výroba perlí ve formě skleněných válečků, sekaných barevných tyčí začala kolem roku 1500 v italských Benátkách. Odtud se dostala do severních Čech. První sklářská huť vznikla v Jizerských horách v roce 1548, v roce 1848 byla v Jablonci nad Nisou otevřena první uměleckoprůmyslová bižuterní škola, o pár desítek let později vznikla další v Železném Brodě. Česká bižuterie se pak obchodními cestami dostala na nejrůznější kontinenty včetně Latinské Ameriky a Afriky. Příslušníci tamních domorodných kmenů si od nepaměti vyráběli vlastní korálky z dostupných materiálů. Ty skleněné dovezené z Čech jim natolik učarovaly, že je začali nakupovat ve velkém. A jejich potomci v tom pokračují dodnes. Zdobí si jimi oblečení, obuv, amulety i tradiční suvenýry, které poté nabízejí nic netušícím turistům. Díky tomuto fenoménu představuje například subsaharská Afrika v nynější době jedno z největších odbytišť korálků nesoucích název Preciosa Traditional Czech Beads.
Za první republiky se výrobcům dařilo. V samotném Jablonci nad Nisou působilo přibližně 600 tzv. obchodních domů zajišťujících prodej výrobků do zahraničí. Společnost Železnobrodské sklo byla založena po znárodnění v roce 1948 a Jablonex vznikl o čtyři roky později. S dvoumiliardovým ročním obratem se ještě pár let před zánikem (2009) řadil k největším světovým výrobcům bižuterie. Podnik měl svého času rozesety obchodní zástupce po celém světě. Nicméně výroba v socialistickém systému hospodaření nebyla moc pružná. Dodací lhůty trvaly někdy i půl roku, což je podobně jako v módním průmyslu nepřípustné. I při výrobě bižuterie je třeba reagovat na nejrůznější trendy mnohem rychleji.
Po roce 1989 se velké podniky transformovaly na akciové společnosti a ne všichni úspěšní privatizátoři se ukázali úspěšnými manažery. Vývoj porevolučních událostí přivedl toto odvětví postupně do krize, která vyvrcholila v roce 2009 rozpadem společnosti Jablonex Group. Dalším faktorem byl ohromný nárůst výroby v Číně a její expanze na světové trhy. > Paradoxem je, že Čína rozjela výrobu ve velkém i díky strojům vyvezeným počátkem 90. let právě z Česka. „Před 30 lety existovali pouze dva výrobci skleněné imitace drahokamů, tzv. šatonů – rakouská firma Swarovski a česká Preciosa. Nikdo jiný to nedokázal. O světový trh se dělili přibližně v poměru 60 ku 40 ve prospěch Rakušanů,“ upřesňuje Milan Kohout.
„Co se týče výroby šatonů v Číně, tak o to se bohužel hodně zasloužil soudruh inženýr František Pešek, bývalý technický náměstek Jabloneckých skláren, který se řadu věcí naučil od Preciosy. V Číně pak zajišťoval zprovoznění vyvezené techniky, zaučoval lidi přímo na místě,“ doplňuje Hlubůček. Upozorňuje, že na podobný průšvih jsme si zaseli mnohem dříve. „I za první republiky k nám jezdili Japonci, ovšem naši dědové a otcové dokázali know-how výroby bižuterie uchránit. Když však proběhlo znárodnění a za socialismu zažíval bižuterní průmysl boom, pustili jsme si do výroby pracovníky z Kuby, Vietnamu a Polska. Místo toho, abychom je dosadili na méně kvalifikovaná místa, tak jsme je rovnou zaučovali broušení, galvanizaci a podobně. Prostě jsme jim ukázali všechny postupy, které si naši otcové léta chránili,“ dodává Hlubůček. Právě díky těmto „studentům“ dostaly některé bývalé socialistické země chuť vyrábět vlastní bižuterii.
Až na samé dno
Jablonex nezanikl ani tak kvůli nedostatku zakázek jako spíše kvůli neschopnosti vedení společnosti dohodnout se na řešení finanční krize. K pádu výrazně přispělo tehdejší chování bank, které přestaly podniku poskytovat potřebné provozní úvěry a naopak žádaly urychlené splácení závazků. Navíc po rozpadu kolosu Jablonex Group reálně hrozilo, že z Čech zmizí výroba zásadních kovových komponentů, bez nichž se značná část výroby bižuterie neobejde. Dnes je vyrábí firma Lucid. Velký podíl na tom měla podle Luďka Černého, výrobního ředitele firmy Glass Motive Beads (GMB), Jaroslava Slabá, dřívější ředitelka muzea a také nejvyšší představitelé SVSB. „Vypadalo to, že ty kovové díly z Čech zmizí. A přitom byly mezi těmito nástroji i historické věci. Hrozilo, že by se to vyvezlo podobně jako stroje z Železného Brodu do Číny anebo do Indie. Prostě by to tady nebylo a museli bychom to objednávat ze zahraničí,“ popisuje tehdejší situaci Černý.
Firma, pro kterou působí, si kvůli rozpadu Jablonexu sáhla na úplné dno. „Ještě v roce 2003 jsme měli měsíční obrat kolem sedmi milionů korun, dnes se pohybujeme kolem jednoho milionu,“ říká Černý. V minulosti šlo totiž 90 až 95 procent výroby podniku přímo pro Jablonex Group, který zboží odebíral a poté vyvážel. „Naše nevýhoda byla, že jsme byli tak silně závislí na Jablonexu. Neměli jsme vychované vlastní obchodní zástupce. Ocitli jsme se ve zcela nové situaci a museli jsme si začít shánět zákazníky sami,“ vzpomíná na nejkrušnější chvíle.
Zlaté časy skončily, zakázek výrazně ubylo, nicméně zaměstnanci zůstali. A nastal problém v podobě dluhů vůči státu. Nedokázali již hradit zdravotní a sociální pojištění, a i když začali propouštět, loni v listopadu museli vyhlásit konkurz. Přišli téměř o všechno. Nakonec však přežili. Nyní se nadechují a doufají, že teď budou stoupat jedině výš. Mají vlastní výrobu, nápady a také opětovně zaměstnali zkušené lidi, kteří mají k tomuto odvětví osobní vztah. Karta se oproti minulosti obrátila. Dnes GMB z 95 procent dělá zakázky do zahraničí. Největším trhem, co se týče volných perel, jsou pro ně Spojené státy, dále Itálie a Francie. Kompletní hotovou bižuterii vyváží firma do Itálie, Francie a do Německa.
Následky agonie Jablonexu
Pád Jablonexu vyděsil drobné výrobce i z dalšího důvodu. Právě z jeho skláren v Desné odebírali sklo v tyčích, které představuje hlavní surovinu při výrobě skleněných perlí. Příležitosti se chopila Preciosa, zmiňovaný závod koupila a v Jablonci si všichni oddechli, že strategická výroba zůstává v českých rukou (a že ji nekoupil někdo ze zahraničí). „Převzetí dvou bývalých divizí JBXG rozhodně nebylo bezproblémové. Dlouhá agonie Jablonex Group měla devastující vliv na zahraniční klientelu. Utrpělo zejména dobré jméno českých perliček a perlí a pověst českých výrobců jako spolehlivého zdroje těchto unikátních produktů,“ říká Petr Pruš, obchodní a marketingový ředitel Preciosa Ornela. Podle něj si řada zahraničních zákazníků právě kvůli obavě z ukončení výroby v Čechách hledala, a postupně také našla, dodavatelskou alternativu, a to především v Číně. Vstup skupiny Preciosa do této oblasti sklářské produkce měl pozitivní vliv a nastartovat nárůst výroby i prodeje sklářské suroviny. Na klienty dobře známá značka zaregistrovaná poprvé v Čechách v roce 1915 zapůsobila jako záruka stability. Za oficiální datum vzniku podniku Preciosa je pokládán 10. duben 1948, po sametové revoluci se někdejší státní podnik dostal do soukromých rukou. Pruš přiznává, že z pohledu hlavního artiklu, skleněných perliček a perlí, Čína svojí masovou produkcí konkurenčního zboží nesporně přispěla k poklesu odbytu českých bižuterních komponentů. Čínské podniky však zároveň svojí cenovou politikou tyto perličky a perle zpřístupnily nejširším vrstvám spotřebitelů, čímž se světový trh několikanásobně zvětšil. „Naše kvalita a sortiment jsou natolik odlišné, že čínské výrobky nejsou pro produkty Preciosa Ornela skutečnou konkurencí. Pro jistá užití, jako například k výrobě kvalitních nášivek a modelů, nelze pracovat s čínskými nebo indickými komponenty. Je třeba použít české nebo japonské,“ vysvětluje Pruš. Zatímco Čína se zaměřuje na nejprodávanější barvy a velikosti, český výrobce dominuje v nabídce specialit. V neposlední řadě stále více zabírá obecná spotřebitelská nechuť k čínským výrobkům. „Naší konkurencí je proto jednoznačně Japonsko, nikoli Čína,“ upřesňuje Pruš.
Swarovski začal na severu Čech
V oblasti křišťálové bižuterie představuje Preciosa u nás absolutní špičku, nicméně na světovém trhu v tomto směru dominuje Swarovski. Co do velkých tvarů má větší škálu a drobní čeští výrobci přiznávají, že v případě nákupu malých křišťálových komponentů jim Swarovski nabízí širší výběr a mnohdy i příznivější ceny. > Swarovského milují i čeští zákazníci. Za loňský rok se k nám dovezlo z Rakouska 619 tun zboží kategorie skleněné perly, imitace perel a imitace drahokamů, kam spadají i výrobky této společnosti. Daniel Swarovski začal s výrobou šatonů jako jeden z prvních na světě právě u nás. Narodil se v roce 1862 nedaleko Jablonce nad Nisou v Jiřetíně pod Bukovou. Vyučil se u albrechtické firmy Gebrüder Feix a v duchu tehdejší tradice byl vyslán do Vídně, kde se výrobou bižuterie zabývalo několik mistrů. V roce 1892 si nechal patentovat stroj na broušení šatonů poháněný elektrickou energií. Později se však přestěhoval do tyrolského městečka Wattens ležícího nedaleko Insbrucku, kde je výroba i dnes. Kvůli socialistickým poměrům u nás měla úspěšná rakouská firma před Preciosou náskok i v marketingu. V Číně začaly ekonomické reformy mnohem později a čeští výrobci špičkové bižuterie tamní šance co do exportu prozatím nevyužili. Zatímco Swarovski nabízí zboží ve vlastních exkluzivních obchodech nacházejících se na lukrativních místech, Preciosa má v Číně prozatím pouze jeden podobný a sice v Šanghaji. K plánovanému otevření druhé značkové prodejny v Pekingu ještě nedošlo. Nicméně se o ní podle Ivety Burkoňové, vedoucí marketingu Preciosa Figurky, stále uvažuje. Firma totiž „vyhodnocuje potenciál Číny a tamních klientů jako ne zcela využitý“. Podle statistiky Česká republika v loňském roce do Číny vyvezla bižuterii v hodnotě 5 326 000 korun. Díky vlastním prodejnám má však Swarovski absolutní kontrolu nad distribucí a marketingem, a tedy i nad budováním vlastního brandu. „Nemůže se tak třeba stát, že se bižuterie Swarovski válí zaprášená roky ve vitrínách v nějakém pochybném obchodě. Jak je tomu často v případě českého skla a mnohdy i naší bižuterie v Číně,“ říká Jan Hebnar, zástupce vedoucího obchodně ekonomického úseku velvyslanectví ČR v Pekingu. Jak ale dodává, Preciosa měla jako jediná z českých výrobců bižuterie na území Číny v poslední době marketingové aktivity.
Marketing v plenkách
V Jablonci se dnes výrobě bižuterie věnuje přibližně stovka subjektů, z nichž většina jsou již zmiňované rodinné firmy. Kolem šedesáti z nich se stalo také členy Svazu výrobců skla a bižuterie. Jednou z výhod členství je asistence SVSB v oblasti marketingu. Svaz zřídil v samotném Jablonci velkou prodejnu Palace, kde lze koupit bižuterii a perly od nejrůznějších firem pod již zmiňovanou značkou Made in Jablonec. SVSB také navrhuje ve spolupráci s Hospodářskou komoru vybrané zahraniční i tuzemské veletrhy s možností státních dotací. Šéf Svazu Hlubůček se domnívá, že konečný úspěch záleží především na firmách samotných. Dokud si výrobci neuvědomí, že konkurovat mohou pouze designem, kvalitou a rychlostí. dodávek a nikoli výhradně cenou, do té doby budou šance k většímu růstu bižuterního průmyslu podle něj malé. „Je to na lidech,“ dodává. V loňském roce dosáhl export bižuterie z České republiky 278 371 kilogramů a vývoz polotovarů určených k její výrobě dokonce 4606 tun. Výrobci se shodují, že zájem o tradiční kvalitní českou bižuterii v poslední době narůstá. Zákazníci opět požadují zboží, které je vyrobeno u nás, kvalitně, a hlavně tradičně. Horší je, že v Čechách dorůstá nová generace, která toho o jablonecké bižuterii moc neví. V Jablonci nad Nisou a jeho okolí je přitom stále spousta lidí, kteří mají doma v garáži výrobní stroje a čekají, kdyby se výroba opět více rozjela. Rádi by se ke svému původnímu řemeslu, jež perfektně ovládají, ale které museli kvůli krizi opustit, vrátili.
