Do výstavby lihovarů se chce zapojit i "zbrojařská" firma Omnipol
Program na výrobu bioetanolu měl být postaven na principech volné hospodářské soutěže, žádné licence. Ministerstvo zemědělství dříve vylučovalo, že by stát svým rozhodnutím určoval, kteří výrobci lihu z obilí (jenž se bude od roku 2007 povinně přimíchávat do benzinů) budou těžit z daňových výhod. „Je záležitostí výrobců bioetanolu, jak uplatní svůj výrobek na trhu,“ uvedl v listopadu 2003 v rozhovoru pro týdeníku EURO mluvčí ministerstva zemědělství Martin Severa. Mělo to být tak: lihovary špiritus vyrobí a odvedou spotřební daň, pokud se jim povede produkci udat v rafineriích, stát jim formou vratky peníze pošle zpátky. Dnes je všechno jinak. Od resortu zemědělství celou agendu převzalo ministerstvo životního prostředí a už je v plném proudu výběrové řízení, jehož cílem je rozdělení stanoveného objemu bioetanolu ve výši dvou milionů hektolitrů ročně (jde o minimální množství, které má zabezpečit plnění ekologických limitů vyplývajících ze směrnic Evropské unie) mezi pět výrobců na léta 2007 až 2012 s opcí na dalších šest let. Každý z vybrané pětice má dostat licenci na 400 tisíc hektolitrů ročně. Má to háček - tendr se opírá jen o loňské usnesení vlády, které je závazné pouze pro orgány, jimž je kabinet nadřízen. Dosud platné zákony s žádným rozdělováním licencí a s daňovými privilegii nepočítají. Týdeník EURO má informace o reálné hrozbě, že licenční proces soudně napadnou neúspěšní účastníci tendru, případně i další lihovarníci.
Popření daňové rovnosti.
Existuje údajně již vícero právních posudků, které zpochybňují legálnost akce. „V platné právní úpravě České republiky neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by vládu nebo jiný státní orgán opravňovalo k rozdělování výrobní kvóty na dodávku bioetanolu…,“ uvedla v posudku pro nejmenovaného klienta působícího v lihovarnictví pražská kancelář Toman, Devátý & partneři. Odvolávajíce se na Ústavu ČR, Listinu základních práv a svobod a též mezinárodní závazky státu, advokáti dále prohlásili, že navržený princip daňového zvýhodnění omezeného okruhu výrobců bioetanolu není odůvodněn žádnými konkrétními veřejnými hodnotami, k jejichž zachování by měl směřovat, a jako takový proto odporuje zásadě daňové rovnosti.
Vyhraje, kdo první postaví?
„Už jsem zaslechl, že nějaké takové posudky existují. Domnívám se, že za tím může být konkurenční boj výrobců technologií,“ reagoval na dotaz týdeníku EURO ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Až do čtvrteční uzávěrky však jeho resort ani přes opakované urgence nedokázal poskytnout oficiální odpověď na základní otázku - o jaký zákon se tendr může opřít.
Do výběrového řízení se přihlásilo patnáct soutěžitelů, z čehož tři byli hned na začátku pro formální chyby vyloučeni (seznam viz EURO 10/2005). Zástupci některých z dvanácti postoupivších firem, jako třeba Vodohospodářské stavby či Moravský lihovar Kojetín, v rozhovorech již naznačili, že nový lihovar postaví tak jako tak, i když meziresortní komisí vybráni nebudou. Možná kalkulují s tím, že tendr nedopadne dobře a líh budou do rafinerií nakonec dodávat ti výrobci, kteří budou připraveni jako první.
„Mohu vám říct, že jsem docela rád, že už to nemám na triku,“ neskrývá potěšení nad ztrátou odpovědnosti ministr zemědělství Jaroslav Palas. I on si ale myslí, že se nic protiprávního neděje. „Podobným způsobem postupují i země západní Evropy,“ tvrdí ministr, ale s právním názorem, že tendr nemá oporu v zákoně, nedokáže ani on věcně polemizovat.
Hrozí ústavní stížnosti.
Vláda minulou středu projednala a odsouhlasila návrh Palasova ministerstva, kterým se má změnit zákon o lihu, živnostenský zákon a zákon o spotřebních daních. Teprve po schválení novel Parlamentem bude vytvořen kýžený právní rámec pro výrobu bioetanolu. Kdy se tak stane, je ve hvězdách. Ani po novelizaci nemusí mít vláda klid. Stále bude ve vzduchu viset hrozba ústavní stížnosti, pokud některá z firem shledá, že byla na svých právech poškozena. Dle současného znění zákona o spotřebních daních si může vratku daně nárokovat každý podnikatelský subjekt, který uvede na trh minerální olej s obsahem lihu (částka odpovídá objemu přimíchaného etanolu). O tom, že je třeba mít licenci, se nikde nepíše.
Čtyři kohouti.
Ministr Ambrozek má asi pravdu, když říká, že v pozadí tendru se odehrává i boj dodavatelů lihovarnických technologií. Odborníci uvádějí, že ve hře jsou čtyři výrobci – americká firma Katzen, německá Lurgi, španělská Tomsa Destil a švédská Chematur Engineering. Američané na svých internetových stránkách dokonce již oznámili, že by měli poskytnout technologie na výstavbu hned několika lihovarů v Česku, přičemž předeslali, že si je za partnera vybrala česká firma Omnipol. Vstup Omnipolu, známého především z obchodů s vojenským materiálem, do „lihu“ může být pro mnohé překvapením, ale v obecné rovině jej potvrzuje i česká strana. Omnipol v prohlášení uvedl, že vždy měl ve svém programu i „civilní komodity“ a připomíná, že se více než patnáct let zabývá i obchodem s technologickými zařízeními potravinářského průmyslu. „Perspektivu vidíme také v oblasti ekologických projektů – například ve využívání bioplynových energetických zdrojů, v moderní likvidaci nebezpečných odpadů. Výroba bioetanolu má k ekologii i k potravinářským technologiím velice blízko, proto jsme se rozhodli vstoupit do projektu jeho výroby,“ sdělil na dotaz týdeníku EURO obchodní náměstek Omnipolu Jiří Řezáč. Firma uskutečnila interní tendr na dodavatele technologie. „Oslovili jsme několik rozhodujících výrobců a na základě stanovených kritérií provedli vyhodnocení optimálního dodavatele,“ uvedl dále Řezáč. Zda vítězem je skutečně firma Katzen, odmítl potvrdit, protože projekt je prý nyní ve stádiu podrobného posuzování.
Rodinná pouta.
Pozice Omnipolu, který neusiluje o licenci (při výstavbě lihovarů chce zřejmě působit jako generální dodavatel), by ale mohla být napadena kvůli hrozícímu střetu zájmů. Manželka šéfa firmy a předsedy představenstva Michala Hona totiž působí od loňska na ministerstvu životního prostředí, v jehož gesci probíhá výběr držitelů licencí. Jaroslava Honová - ředitelka odboru posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC - je dokonce podepsána pod rozhodnutími, která mohou významnou měrou ovlivnit řízení o povolení výstavby lihovarů ve vytipovaných lokalitách. Loni v říjnu a poté letos v lednu rozeslala Honová na krajské úřady stanovisko, v němž byla výroba bioetanolu opakovaně shledána jako ekologicky riziková a rozhodnuto, že na lihovary se bude vztahovat režim zákona o integrované prevenci a omezování znečištění (angl. zkratka IPPC). Napotřetí, 9. března 2005, ale názor změnila (zdůvodňuje to biotechnologickým charakterem výroby). Nově tak už lihovary pod působnost zmíněného zákona spadat nebudou. Firmám, které chtějí lihovary stavět, tak ubude část starostí a ušetří kvapem plynoucí čas, který do stanovených termínů ještě zbývá. Stanovisko Honové tak může vyhovovat i manželově firmě. Ona sama však tvrdí, že střet zájmů nenastal. „Mezi žadateli o vyjádření, zda výstavba závodu na bioetanol spadá pod IPPC, či ne, nefigurovala firma Omnipol. Tato aktivita Omnipolu mi není známa ani ze soukromé komunikace. Upřednostnění jednoho z účastníků výběrového řízení se mi zdá absurdní, neboť stanovisko se vztahuje na všechny žadatele o výstavbu závodu na biolíh bez výjimky,“ sdělila týdeníku EURO. Namítá též, že změna názoru nebyla nějakým individuálním aktem, ale nastala po konzultaci s dalšími pracovníky ministerstva i se zahraničními experty a „zcela ve vzájemné shodě s nadřízenými“.
Kalouskovo téma.
Bez významu ale nemusí být fakt, že šéfem dozorčí rady Omnipolu je Richard Háva, s nímž se již léta přátelí předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek (občas prý zajdou na pivo a guláš). Kontakty na zbrojaře Hávu pramení z Kalouskovy někdejší pozice na ministerstvu obrany. Šéf lidovců se v podpoře výroby bioetanolu osobně dlouhodobě angažuje. Skutečnost, že vše podstatné se dnes odehrává v režii jeho stranického kolegy Ambrozka, nahrává dalším spekulacím. Týdeníku EURO se nepodařilo ověřit zprávu z důvěryhodných zdrojů, že obchod Omnipolu s americkou firmou Katzen dojednával právník Vojtěch Slówik, který dříve býval parlamentním asistentem ministra zemědělství Palase a taktéž je považován za jeden z motorů přípravy státního bioetanolového programu. Slówik na žádnou z otázek zaslaných na jeho e-mailovou adresu nereagoval a na mobilním telefonu se jej nepodařilo zastihnout.
Španělský protest.
Jde o velké peníze. Výstavba každého z lihovarů bude stát řádově od jedné do dvou miliard korun. O tom, že jde také o boj dodavatelů technologií, může svědčit i dopis španělského Svazu výrobců investičních celků adresovaný ministerstvu životního prostředí. S odvoláním na podmínky tendru svaz již loni v prosinci uvedl, že „z objektivního posouzení doslovného znění technických kritérií by mohlo vyplývat, že je může splnit jen velmi málo dodavatelů know-how, ačkoliv nejsou jediní, kdo může tyto provozy postavit“. Ač to v dopise není natvrdo napsáno, svaz zřejmě hájí zájmy firmy Tomsa Destil. Jakoby Španělé chtěli naznačit, že tendr byl ušit na míru někomu jinému.
Ženská majorita O přidělení pěti licencí rozhoduje sedmičlenná meziresortní hodnotící komise. Dle sdělení ministerstva životního prostředí pracuje v níže uvedeném složení. Určitě ale nejde o aktuální stav, protože třeba údajná předsedkyně Rychlíková už na Ambrozkově ministerstvu nepracuje.
- Eva Rychlíková (nehlasující předsedkyně, náhradník Petr Hasník - ministerstvo životního prostředí )
- Pavla Řezáčová (nehlasující tajemnice, náhradník Daniel Kostovský - ministerstvo životního prostředí)
- Soňa Beroušková (hlasující členka, náhradník Miroslav Vančura - ministerstvo dopravy)
- Martin Pecina (hlasující člen, náhradník Ladislav Pazdera - ministerstvo průmyslu a obchodu)
- Ivana Jirásková (hlasující členka, náhradník Jaroslav Zima - ministerstvo životního prostředí)
- Zdeněk Trnka (hlasující člen, náhradník Stanislav Kozák - ministerstvo zemědělství)
- Helena Antošová (hlasující členka, náhradník Radomír Štíhel - úřad vlády)
