Ohrožený zázrak

Příčinou mimořádných voleb se stala reforma finančního ústavu

V Japonsku se v nedělí 11. září uskutečnily mimořádné parlamentní volby. Jejich příčinou nebyl ani korupční skandál, ani odhalená milenka předního politika. Premiér Koizumi rozpustil v srpnu dolní komoru parlamentu jenom proto, že neschválila privatizaci finančního ústavu, který je považován za největší spořitelnu na světě. Spořitelnu, jejíž celková aktiva přesahují pět bilionů dolarů. Její oficiální jméno zní: Japonská pošta.
O její privatizaci se mluví řadu let, ale k uskutečnění reformy vždycky chyběla politická odvaha. Není divu: instituce, založená v roce 1871, je považována za jakýsi kulturní znak země. Japonská pošta vede účet 85 procentům japonských domácností, půjčuje peníze, nabízí pojištění, důchody potřebným nosí až do bytu. Mnohé poštovny, jejichž vedení se často dědí z otců na syny, nemají v místech, kde působí, žádnou bankovní či pojišťovnickou konkurenci. Zkrátka, vládou připravená poštovní reforma zničí systém, který rurální Japonsko bere za samozřejmý po celá desetiletí.

Vyloučení rebelové.

Ostatně z jisté nostalgie vycházejí také kritici, kteří na počátku srpna v parlamentu privatizaci zablokovali. Kromě opozice hlasovalo proti také 37 rebelů z Koizumiho Liberálně demokratické strany, za což je premiér z vládní partaje obratem vyloučil. „Pošta je základem našeho ekonomického zázraku, je to nedílná součást japonské DNA,“ prohlásil například jeden z odporujících poslanců Šizuka Kamei.
Obavy, že privatizací pošty zanikne „dlouho budovaná kultura vzájemné komunitní pomoci“, premiér Koizumi odmítá. Jelikož byl na počátku devadesátých let japonským ministrem pošt, tvrdí, že ví své. Pošta, v jejíchž 25 tisících pobočkách pracuje 262 tisíc lidí, což je mimochodem více, než kolik má Japonsko příslušníků ozbrojených sil, je podle něj nemoderním útvarem: neposkytuje na vklady takřka žádné úroky, lidé zde mají zaručenou práci do konce života, z peněz pošty se neprůhledně hradí mnohé veřejné (a leckdy prý zbytečně velkorysé) projekty.

Posedlý premiér.

Posledně jmenovaný fakt, totiž že předchozí japonské vlády využívaly poštu k nákupu vládních bondů na veřejné projekty, spojuje Koizumiho s ekonomickými experty. Hiroto Nakata píše v listu The Japan Times, že problém spočívá v tom, že nejde o bondy klasické; říká se jim exkluzivní bondy „zaito“ a jejich výjimečnost spočívá v tom, že je nenakupují normální investoři, nemají běžné ratingy a příslušné agentury nemohou kontrolovat jejich skutečnou sílu. Jasuj Jamazaki, odborník z japonské pobočky Goldman Sachs, odhaduje, že jen v roce 2004 vláda vydala „zaito“ bondů v hodnotě 41,3 bilionu jenů.
Co tedy proti sobě v mimořádných volbách stojí? Dva koncepty. Ten Koizumiho říká, že privatizace nemoderní pošty pomůže uskutečnit zmenšování vnitřního dluhu státu a nastolení „minimalistického“ typu vlády .Opoziční postoj operuje naopak s tradicí a s (více méně populistickým) faktem, že nejedna japonská silnice, přehrada či most byly v posledních letech nepřímo financovány Japonskou poštou. „Premiér Koizumi je privatizací pošty posedlý, takže nevidí, že třeba důchodová reforma je mnohem důležitější,“ prohlásil týden před volbami jeden z lídrů opoziční Demokratické strany.
Ať už opozice má, či nemá dílčí pravdu, týden před volbami, jichž se v Japonsku může zúčastnit 103 milionů voličů, průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že by Koizumiho koncept mohl zvítězit, a to dokonce výrazněji než ve volbách minulých. Pátého září podporovalo privatizaci pošty 64,3 procenta voličů a Koizumiho kabinet něco málo přes 50 procent (těsně před „poštovní krizí“ důvěřovalo premiérovi necelých 40 procent dotázaných; k vyšší podpoře mu pomohl jednak rázný postoj ve věci reforem, a pak zveřejněná data o růstu japonské ekonomiky, která posiluje již třetí čtvrtletí za sebou). V dolní komoře parlamentu je 480 poslanců, a pokud by se předpovědi z průzkumu Asahi Šimbun naplnily, Liberální demokraté by v poměrném systému získali 250 křesel. Znamenalo by to velké Koizumiho vítězství, neboť jeho strana by ke svému vládnutí poprvé od roku 1990 nepotřebovala koaličního partnera.
Třiašedesátiletý premiér je po vítězství hladový. „Vyhraji-li volby, co nejdříve zákon o privatizaci pošty do parlamentu vrátím. Vždycky mě rozčilovalo, že japonské politické strany, vládní nebo opoziční, naslouchaly spíše hlasu zaměstnanců pošty než širší veřejnosti,“ prohlásil Koizumi v televizní debatě. Jediný ústupek, který připustil, se týká časového harmonogramu. Japonská pošta má před privatizací dokončit zavedení nového informačního systému, což je proces, který je stižen již poněkolikáté zpožděním. Povolební Koizumiho vláda může privatizaci pošty odložit na duben 2008.
Nakonec, výsledky japonských voleb samozřejmě neočekávají s napětím pouze zaměstnanci „největší spořitelny světa“. Mezinárodní souvislost je zřejmá: premiér Koizumi, jenž dospěl k historickému rozhodnutí, když vyslal do Iráku pětistovku japonských vojáků, je považován za jednoho z nejvěrnějších spojenců amerického prezidenta Bushe. Takže: přinejmenším v krátkodobém horizontu by Koizumiho porážkou utrpěly také Spojené státy a jeho nejbližší spojenci v „boji proti terorismu“.