Churavějící fotoprůmyslový obr se pod vedením přeběhlíka z Hewlett-Packardu...
… pustil do riskantní strategie nově pojaté inkoustové tiskárny
Antonio M. Perez přestal působit v oboru spotřebitelských inkoustových tiskáren před sedmi lety, když nad ním v boji o nejvyšší post ve společnosti Hewlett-Packard zvítězila Carly Fiorina. Nikdy však tento byznys nepustil ze zřetele. Proto několik týdnů poté, co se 2. dubna 2003 stal prezidentem živořící společnosti Eastman Kodak, Perez zíral do mikroskopu v laboratoři rozlehlého areálu Kodaku v Rochesteru ve státě New York. Užasl nad tím, co viděl: kapičky nového inkoustu, který vytvořili vědci Kodaku, byly příslibem fotografií s živými barvami, které vydrží po celý život. „Byl to svatý grál inkoustového tisku a oni ho měli,“ vzpomíná.
Perez a Kodak od té doby pracují na přísně tajném plánu s krycím jménem Goya a chtějí výrazně zasáhnout do oboru spotřebitelských inkoustových tiskáren. V tuctové budově v ulici naproti laboratoři HP pro vývoj inkoustových tiskáren na předměstí San Diega provádí vývojový tým Kodaku v posledním roce konečné úpravy kopírovacích technologií. Dne 6. února vyšlo najevo, na čem pracují, když si Perez, v současnosti prezident a předseda představenstva Kodaku, pronajal studio televizního pořadu Saturday Night Live v New Yorku, aby předvedl řadu víceúčelových zařízení, jež nejen zvládají fotografie a dokumenty, ale dělají i kopie a posílají faxy.
Tiskárny Kodaku jsou určeny především k tištění velmi kvalitních fotografií. Inkoust má takové složení, že vytištěné fotografie zůstanou jasné ne patnáct, ale sto let. Nejimpozantnější ze všeho je to, že náhradní inkoustové kazety budou stát spotřebitele polovinu toho, co jsou zvyklí platit. Nové tiskárny přijdou do obchodů v březnu a budou se prodávat za 149 až 299 dolarů. Černé inkoustové kazety vyjdou na 9,99 a barevné na 14,99 dolaru. Pokud si spotřebitelé koupí úspornou sadu Photo Value Pack Kodaku, která kombinuje papír a inkoust, vytištěná fotografie bude stát asi deset centů oproti 24 centům u srovnatelné sady HP. „Je to skutečně revoluce v myšlení, jak snížit cenu tisku a přimět lidi, aby více tiskli,“ uvádí David Morrish, viceprezident společnosti Best Buy pro prodej, která má výhradní právo na nový výrobek po dobu tří měsíců.
Převrácení modelu.
Kdyby to Kodaku vyšlo - a je to velké kdyby s ohledem na síly, jimž se hodlá postavit –, mohlo by to představovat obrovskou výzvu pro odvětví výroby tiskáren, jež představuje 50 miliard dolarů. Společnosti vyrábějící tiskárny teď spoléhají na strategii strojku a žiletky, protože často snižují cenu zařízení a většinu svých zisků dosahují prodejem náhradních kazet. „Jsme velmi pyšní, že přicházíme na trh s dvacetiletým zpožděním,“ uvádí Perez s úsměvem, „myslíme si, že nám to umožní narušit podnikatelský model tohoto odvětví a řešit klíčový důvod k nespokojenosti spotřebitelů: vysokou cenu inkoustu.“ Taktikou Kodaku je zejména útok na výdělečný stroj lídra tohoto odvětví, společnosti HP. Tisk loni představoval 60 procent provozních příjmů HP činících 6,56 miliardy dolarů. Přesto Perez tvrdí, že ke svému dřívějšímu zaměstnavateli necítí žádnou zášť. „Strávil jsem tam život. Respektuji je,“ prohlašuje, „dělám to pro Kodak.“ Perez předpovídá, že se z inkoustových tiskáren stane mnohamiliardová výrobní řada. Je žádoucí, aby mu to vyšlo. Kodak léta usiluje o to, aby našel náhradu za rychle klesající byznys s fotofilmy. Ve čtvrtém čtvrtletí společnost ohlásila po dvou letech první zisk, což byl odraz snížených nákladů, nikoli rostoucích prodejů. Nezaznamená-li brzy růst, investoři by mohli opustit loď.
Možnost skenování.
Jeho poslední největší nadějí je vytvořit mnohostranný byznys v oblasti tisku a snímání, menší verzi toho, co loni generovalo společnosti HP tržby 26,8 miliardy dolarů. Spotřebitelské tiskárny jsou jen nejnovější součástí této strategie. Perez už má rychle rostoucí, ale málo ziskovou skupinu digitálních fotoaparátů, dokovací tiskárny pro fotoaparáty, on-line stránku pro správu a tisk obrázků a komerční inkoustové tiskárny. Takové služby připravuje Perez pro tu jedinou, která lidem umožní projíždět staré fotografie uložené v krabicích od bot ukládacím skenerem, a přitom tyto obrázky rychle uspořádávat a zlepšovat. A po celou dobu shromažďuje hotové peníze tak, že se zbavuje velkých podniků, jako je divize zdravotnického snímkování, jejíž prodej společnosti Onex Healthcare Holdings za 2,5 miliardy dolarů byl ohlášen v lednu.
Dosud chybělo to, co by nahradilo obrovské zisky, jichž Kodak dosahoval u filmového materiálu. Perez zastává názor, že i když se budou za inkoust účtovat nižší ceny, do tří let dosáhne u spotřebitelského inkoustového tisku dvouciferných provozních marží. Uvádí, že Kodak snížil náklady tím, že vložil tiskové hlavy do přístroje, a ne do náhradních kazet, což šetří materiálové a výrobní náklady. Kodak navíc používá hodně běžně dostupných součástek.
Kodak však čelí velkému dravci. Společnost HP má tu obrovskou výhodu, že disponuje prostory v obchodech, počínaje řetězci s kancelářskými potřebami a konče supermarkety, a mistrovsky zařídila to, že se o některé ze zisků z tiskáren dělí s maloobchodníky. Jen na výzkum a vývoj tiskáren vynakládá HP celkem zhruba miliardu dolarů ročně, což jí pomáhá neustále objevovat cesty, jak zlepšovat kvalitu a rychlost tisku. Analytikové tohoto odvětví předpokládají, že HP bude čekat a sledovat, přitáhnou-li nové přístroje Kodaku pozornost. Pokud ano, HP by mohla reagovat selektivním snižováním cen. Už existují náznaky, že HP je připravena hájit své území vytrvalou taktikou. „Jde (Perez) do přestřelky s nožem,“ prohlašuje Nils Madden, marketingový ředitel HP pro inkoustové tiskárny.
Předvedení tiskáren Kodaku ze 6. února signalizuje konec pozoruhodném tři a půl roku trvající namáhavé cesty za potenciálně revolučním výrobkem. Perez vybudoval svůj tým tak, že spojil spoustu bývalých kolegů z HP s chemickými odborníky Kodaku na nanotechnologii. Patrně nikdy dříve nevyzval žádnou velkou společnost na souboj soupeř, který ji tak dobře zná.
Semena projektu byla zaseta koncem devadesátých let, kdy společnost HP krátce uvažovala o akvizici Kodaku. Při dvoutýdenním právním auditu si Perez prohlédl patentové portfolio Kodaku. Ačkoli představenstvo HP fúzi zamítlo, Perezova prohlídka později vyústila ve společný podnik: byl založen v roce 2000 na výrobu velmi kvalitních inkoustových fototiskáren pro maloobchodní prodejny.
Projekt Phogenix Imaging nakonec zkrachoval, protože padl za oběť konfliktům mezi majiteli. Dne 14. května 2003, kdy byly první přístroje připraveny k expedici na nakládací plošině, a jen měsíc poté, co Perez nastoupil u Kodaku, obě strany oznámily, že společnost rozdělí.
Ovšem Phogenix nebyl úplně k ničemu. Perez angažoval dva bývalé řídící pracovníky HP, kteří měli na starost tiskárny, Billa Lloyda a Philipa S. Faraciho, aby mu pro Kodak pomohli zhodnotit podnikání v oboru spotřebitelských inkoustových tiskáren. V roce 1979 vedl Lloyd tým HP, který přišel s klíčovým vylepšením inkoustového tisku, což vedlo ke vzniku tohoto odvětví. Jakmile se zpráva o Phogenixu rozšířila, Lloyd a Faraci zatelefonovali asi 40 nejdůležitějším zaměstnancům, z nichž mnozí dříve pracovali u HP. O Perezových přáních ještě nemohli mluvit, ale „obvolali jsme je a řekli jim, aby nenastupovali do jiného zaměstnání“, vzpomíná Lloyd, který je v současnosti hlavním technologickým ředitelem Kodaku.
Rozhodující jednání o tom, zda se do tohoto podnikání pustit, se uskutečnilo 25. června 2003 v Perezově konferenční místnosti v 19. patře v sídle Kodaku. Lloyd a Faraci vyložili argumenty pro a proti. Riziko bylo obrovské. Kodak měl vstoupit do zralého byznysu, který už ovládala hrstka lídrů. A vzhledem ke zvratu Kodaku si Perez nemohl dovolit drahý neúspěch. I odměna však byla obrovská.
Perez se rozhodl, že se na to vyspí. Neklidně se převracel celou noc doma v noblesní čtvrti Pittsford v Rochesteru. Ráno byl rozhodnutý. „V tomto odvětví se věci dělaly stejně dvacet let a nastal čas změny,“ uvádí, „zavolal jsem Billu Lloydovi a řekl mu: ,Dej se do práce. Spusťme celý program.'“
O několik dnů později bylo asi deset bývalých zaměstnanců Phogenixu pozváno na oběd na předměstí San Diega k Davidu Clarkovi, který byl ve Phogenixu šéfem výzkumu a vývoje. Posadili se u bazénu za Clarkovým domem s výhledem na skalnaté svahy Poway Hills v dálce, žvýkali kuřecí salát a zaujatě poslouchali, když je Clark seznamoval s Perezovým odvážným plánem. „Nejdříve jsme si mysleli, že je to vzdálená meta. Víme, jak je společnost HP schopná a kolik technologií má a jaké množství peněz utrácí,“ vzpomíná Susan H. Tousiová, která v HP pracovala deset let a v současnosti řídí výzkum a vývoj inkoustových tiskáren Kodaku. Nicméně během několika dnů se všichni účastníci sezení u Clarkova bazénu kromě jednoho rozhodli zapojit do práce. Tousiová se tak rozhodla, protože se jí líbila startovací mentalita a chtěla pracovat s lidmi, kteří se stali blízkými přáteli.
Perez se chtěl dostat rychle na trh a stanovil tříletou lhůtu, a proto vedoucí skupiny výrobků InkJet podnikli kroky k urychlení vývojového procesu. Spolupracovali s technologickými partnery, například se společností SigmaTel specializující se na navrhování čipů, místo toho, aby se pokoušeli navrhovat všechno od nuly. A jakmile si koncem roku 2003 vytyčili tržní cíle, nikdy se od nich neodchýlili. Výsledkem byl proces, který trval o mnoho let méně, než by jinak mohl trvat, a vyžadoval investici pouhých 300 milionů dolarů.
Jedním z klíčových rozhodnutí bylo, že se za základ inkoustu Kodaku místo obvyklého barviva vybral pigment. Inkousty na bázi pigmentu uchovávají barvy déle, ale typické je, že ty nejsou tak živé. Technici Kodaku tedy museli přijít s inovacemi v inkoustové chemii, technologií trysek a papíru, aby vytvořili živé barvy, které rovněž vydrží. Software v tiskárně vyhodnotí každý obrázek a zjistí, co na něm je (tváře, stromy, nebe), a na základě této analýzy optimalizuje proces.
Změna složení.
Inkoust se vytlačuje a vystřikuje 3840 tryskami rychlostí 24 tisíc kapek za sekundu. Nepatrné částice pigmentu jsou určeny k tomu, aby ulpěly na povrchu porezního papíru, kdežto tekutina, v níž jsou rozptýleny, je pohlcena. Zaschnutí trvá jen patnáct milisekund, a proto není třeba si dělat starosti, že se fotografie, jejichž vytvoření trvá 28 sekund, rozmažou.
U každé nové technologie se vždycky objevují závady. Před rokem hrozilo týmu skoro fiasko, když zjistil, že se částice pigmentu v inkoustu usazují na dně zásobníků jako sedliny v láhvi s vínem. Kdyby se to nepodařilo napravit, utrpěla by kvalita obrazu. Tento problém se objevil dost pozdě ve vývojovém procesu; tým už „zmrazil“ složení inkoustu, aby k němu mohl navrhnout další komponenty tiskárny.
Vědci měli tendenci pokusit se o nápravu, aniž by se změnila receptura inkoustu. Uvažovali o tom, že do zásobníku vloží malý mechanický mixér. Nakonec však usoudili, že kromě změny složení inkoustu je všechno příliš riskantní. To vedlo k nepřetržitému pracovnímu maratonu. O měsíc později měl tým odpověď: rozemletí pigmentu na mnohem menší částice, aby byly v tekutině neustále rozptýleny. Složení bylo určeno a Tousiová přišla s novým heslem: „Don't dink with the ink“ („S inkoustem se nepiplejte“).
Tousiová, jíž zaměstnanci dali přezdívku „čarodějná královna“, po celou dobu vytrvale požadovala kvalitu. Prakticky se nehne bez lupy na zvětšování fotografií. Vytištěné obrázky si bere i na parkoviště, aby je zkoumala v ostrém slunečním světle. Stále znovu posílala techniky nazpět k rýsovacímu prknu, protože jejich výsledky nesplňovaly její kritéria.
Loni v červnu musela právě Tousiová sdělit Perezovi, že nestihnou zahájit prodej tiskáren pro vánoční nákupní sezonu. Byla toho názoru, že jsou nutné další zkoušky, aby se zajistila nejvyšší kvalita tisku. Ve snaze pozvednout morálku týmu přiletěl Perez do San Diega, aby se sešel s celým technickým štábem. Postavil se na stůl, aby měl výhled na všechny pracovní kóje. Vzpomíná si, že jim řekl: „Tříměsíční skluz tolik nevadí, ale musíte mi slíbit, že tyhle tiskárny budou dokonale fungovat. Máme jen jednu šanci, abychom to udělali dobře. Pokud dopadne špatně naše první představení, stejně na to budeme i my.“
Analytikové, kteří tiskárny Kodaku viděli, byli ohromeni. „Kvalita tisku je skutečně dobrá. Jsou minimálně tak dobří jako ostatní,“ prohlašuje Larry Jamieson, ředitel odborné poradenské firmy Lyra Research.
Perez a Kodak však čelí obřímu konkurentovi, který má třiatřicetiprocentní podíl na celosvětovém trhu a vynikající pověst u uživatelů osobních počítačů a digitálních fotoaparátů. Společnost HP nejenže má nejlepší prodejní místa pro svůj inkoust a tiskárny v obchodech, ale ty navíc předvádí v počítačových odděleních, protože je prodává se svými osobními počítači v jednom balení. „HP má hodně věrných zákazníků. Staví skvělé výrobky. Tiskárny nejsou poruchové,“ konstatuje analytička Alyson Frascová ze společnosti Interactive Data, zabývající se průzkumem trhu.
Je na Perezovi a Kodaku, aby ukázali, že mají výrobek, který opravdu mění hru. Perez se zdá být imunní vůči negativním myšlenkám. Vypráví historku, která ukazuje, že je přesvědčený o úspěchu. „J. Paul Getty prohlásil, že má-li být člověk úspěšný, stačí mu jen tři věci: časně vstávat, tvrdě pracovat a narazit na ropu,“ uvádí Perez, „na své životní dráze jsem nenarazil na ropu, ale na inkoust.“
Proč je inkoust do tiskáren tak drahý
Kodak by mohl narušit odvětví, které těží z prodeje náhradních inkoustových kazet po 30 dolarech. Od Kodaku to bude za polovinu. Důvody, proč výrobci tiskáren drželi vysokou cenu inkoustu:
„STROJKY A ŽILETKY“
Všichni hlavní výrobci inkoustových tiskáren si vybrali stejnou strategii: prodej tiskáren za nízké ceny a rozdíl si více než vynahrazují u náhradních kazet.
SVÉ K SVÉMU
Každá společnost vyrábějící inkoustové tiskárny ladí své tiskárny, papír a inkoustové kazety tak, aby k sobě pasovaly. Když spotřebitelé smíchávají různé komponenty, riskují, že tisk bude mizerný.
IMITACE
Náhradní kazety do tiskáren HP, Canon nebo Epson vyrábějí nezávislé firmy, které však nemají přístup k technologiím tajného inkoustu a tiskáren, a proto je kvalita je odlišná. A málokdy nabízejí výrazně nižší cenu.
STRATEGIE Úplně jiný obraz
V době svého největšího rozmachu byla společnost Eastman Kodak nedostižným vzorem inovace. V současnosti, kdy se její stěžejní obchod s filmovým materiálem zvolna vytrácí jako blednoucí fotografie, svádí firma Kodak boj o to, aby se znovu dostala na přední místo v digitální fotografii. Velmi důležitou součástí této strategie je její nová řada inkoustových tiskáren. „Pro Antonia Pereze je to výrobek ,hop, nebo trop‘,“ říká Charles LeCompte, prezident firmy Lyra Research z massachusettského Newtownvillu, která se věnuje poradenství a průzkumu v oblasti snímací technologie, „chtějí-li vydělávat peníze ve spotřebitelském snímání, museli se pustit do tisku.“
Perez se pokouší splnit nejobtížnější úkol, před nímž může stát prezident společnosti: přepracování obchodního modelu. Reaguje tak, že chce, aby se Kodak stal „Applem v oblasti fotografií“. Buduje portfolio digitálních fotoaparátů, webových služeb a maloobchodních fotokiosků, které budou spotřebitelům pomáhat zvládat jejich rozrůstající se sbírku digitálních fotografií. A při udělování licencí na duševní majetek Kodaku a posilování jeho přítomnosti na trhu výkonného komerčního tisku se chová průbojně. V posledním čtvrtletí pocházelo z licenčních smluv 123 milionů dolarů neboli 82 procent provozních zisků skupiny Kodaku pro digitální snímání.
Transformace Kodaku se však dosud neproměnila ve finanční úspěch. Digitální svět přináší tvrdší soupeře, nižší zisky a zvýšené investiční potřeby. Loňské prodeje v oblasti filmového materiálu a tisku Kodaku poklesly o 22 procent na 4,2 miliardy dolarů a skupina pro digitální snímání zažila jejich snížení o devět procent, na 2,9 miliardy dolarů, z velké části proto, že Kodak přestal prodávat jednoduché a levné digitální fotoaparáty. V roce 2006 společnost zaznamenala celkovou ztrátu 600 milionů a o rok dříve 1,4 miliardy dolarů.
Proto je úsilí v oblasti spotřebitelského tisku tak důležité. Získají-li si inkoustové tiskárny a kazety popularitu, mohly by být tím zdrojem nepřetržitých příjmů s velkou marží, jakým kdysi býval filmový materiál. „Ziskový potenciál je přesvědčivý,“ uvádí Matthew Troy, analytik společnosti Citigroup Global Markets. A co když se nové tiskárny neuchytí? Kodak by na spotřebitelském trhu mohl klidně klesnout do postavení malého hráče. LeCompte to vyjadřuje takto: „V komerčním snímání by skončili jako zbytková společnost.“
To by určitě byla těžká rána pro investory, kteří zvedli cenu akcií Kodaku z pětiletého minima 19,09 dolaru loni v srpnu na dnešních přibližně 26 dolarů. Silná obchodní značka Kodaku a 1,2 miliardy dolarů peněžního toku z loňských operací by mohly naznačovat, že je kandidátem na vykoupení. Perez ale už provádí mnohá z tvrdých opatření, jimiž jsou známí odborníci na soukromé kapitálové investice: propustil přibližně 27 000 pracovníků, dal na trh hlavní podniky a investoval do budoucnosti. Kromě toho má Kodak na krku stovky milionů nákladů za znečištění životního prostředí, což by patrně odradilo většinu kupců. To je další důvod, proč budoucnost Kodaku závisí na Perezových nových tiskárnách.
VÁLKY O ÚZEMÍ Soupeři uvádějí, že HP používá hrubou taktiku
Nedávno se staly populární levnější kazety do inkoustových tiskáren prodávané pod obchodně-výrobními značkami. V současnosti tvoří v USA asi čtvrtinu trhu s náhradními kazetami. To představuje vážně nebezpečí pro společnost Hewlett-Packard, světové jedničky v oblasti spotřebitelských tiskáren. Podle řídících pracovníků z odvětví výroby a maloobchodu s kopírovacími stroji uskutečňuje nyní HP odvetný úder.
Tito řídící pracovníci uvádějí, že společnost HP oslovila obchodní řetězce, jež pod obchodně-výrobními značkami prodávají kazety kompatibilní s jejími tiskárnami, a nabídla jim stimuly, pokud s touto praktikou skoncují. Vzhledem k tomu, že se tyto náhradní kazety prodávají za cenu deseti až patnácti procent nižší než náplně HP, spotřebitelé by podle nich velmi utrpěli, kdyby maloobchodníci přijali nabídku obra v oblasti kopírek. „HP má obrovský podíl a velkou tržní sílu. Omezovat možnosti, jež má zákazník, to je tvrdá strategie,“ prohlašuje jeden vedoucí pracovník z oboru repasování inkoustových kazet. (Nezávislé a obchodně-výrobní značky prodávají recyklované náplně, které znovu plní.) Žádný ze zdrojů časopisu BusinessWeek nedovolil, aby bylo použito jeho jméno, protože nechtěl poškodit své vztahy s lídrem tohoto odvětví.
Na žádost, aby na stížnosti reagoval, jeden řídící pracovník HP uvádí, že společnost dává maloobchodníkům stimuly, aby průbojně nabízeli její výrobky. Tento pracovník, Pradeep Jotwani, šéf zásobování skupiny HP pro snímání a tisk, nechce o těchto marketingových programech uvést žádné podrobnosti. „Nesnažíme se bránit dostupnosti dodávek, jež nevyrábí HP,“ prohlašuje Jotwani. Dodává, že společnost se sídlem v kalifornském městě Palo Alto má na mysli zájmy zákazníků a že kupující budou dosahovat nejlepších výsledků, budou-li používat jen původní technologii a dodávky HP. „Chceme, aby zákazníci měli tu nejlepší zkušenost,“ konstatuje.
Společnost Staples, největší prodejce náhradního inkoustu v zemi, potvrdila časopisu BusinessWeek, že plánuje postupně přestat prodávat inkousty pod obchodně-výrobními značkami pro tiskárny HP, ale nechce sdělit, zda ji elektronický obr o tento krok požádal. Uvádí, že společnost HP značně investovala do optimalizace svých tiskáren, inkoustu a papíru, takže obě společnosti dobře spolupracují. „Soustředíme se na originální technologii HP,“ prohlašuje Scott Rankin, viceprezident společnosti Staples pro obchod s technologií. „Prodej tohoto systému nám umožní, abychom svým zákazníkům nabízeli to nejlepší řešení.“
Přesto bude firma Staples dále prodávat náhradní náplně pod obchodně-výrobními značkami za kazety společností Epson, Canon a Lexmark International. Rankin uvádí, že zákazníci budou moci ušetřit při nakupování inkoustu kompatibilního s HP, budou-li nakupovat sady kazet a dostávat tři dolary za každou recyklovanou.
Jotwani se zmiňuje o tom, že experimentuje s programy, které by zajistily účinnější recyklaci kazet a také zvýšily objem vracených kazet. Společnost HP kazety odebírá a odděluje materiály pro recyklaci místo toho, aby je znovu plnila, jak to dělají repasovací firmy. Popřel, že se HP snaží připravovat repasovací firmy o kazety, které potřebují ke svému podnikání.
Tuto činnost bedlivě sledují analytikové tohoto odvětví. „Spekuluje se o tom, že se firma (Staples) dohodla se společností HP a dostala za tento obchod vyšší marži a hotové peníze,“ prohlašuje Charles Brewer, šéfredaktor časopisu The Hard Copy Supplies Journal, oborové publikace, která o kroku společnosti Staples napsala jako první, „tato řada se firmě Staples velmi dobře prodává. Nevzdala by jí bez náhrady.“
Krok společnosti Staples už měl dozvuky. Společnost InkCycle z kansaského města Lexena, známá dodáváním inkoustových kazet, které firma Staples prodává pod svou obchodní značkou, snížila počet zaměstnanců z téměř 800 loni v létě na současných 400. Představitelé společnosti InkCycle se k HP nebo ke svému vztahu s firmou Staples nechtěli vyjádřit.
Jiné maloobchodní společnosti včetně Best Buy a Office Depot tvrdí, že inkoust kompatibilní s HP budou prodávat pod obchodně-prodejními značkami i nadále. „Nabízíme to, co chtějí zákazníci,“ konstatuje Scott Koerner, viceprezident společnosti Office Depot pro prodej, „dokud to zákazníci budou chtít, budeme to nabízet. Jde o to, aby zákazníci měli možnost volby.“ Na otázku, zda se na Office Depot neobrátila mamutí HP a nepožádala o zastavení prodeje inkoustu pod obchodně-prodejními značkami, Koerner uvedl: „K rozhovorům s HP se nemohu nijak vyjádřit.“
Řídící pracovníci z odvětví repasování inkoustových kazet se zmiňují o tom, že diskutují, mají-li si stěžovat regulačním orgánům na kroky, jež podle řídících pracovníků mohou poškodit spotřebitele. Nevyvolává tato domnělá taktika otázky o kartelové dohodě? Podle Stevena C. Salopa, profesora ekonomie a práva na právnické fakultě Georgetownské univerzity, „protikartelový zákon by byl porušen jen tehdy, kdyby společnost HP udělala něco, co by významně eliminovalo alternativy na trhu, a tím se zvětšila její tržní síla. V současnosti se alternativy prodávají v jiných kancelářských supermarketech a společnost Staples prodává tiskárny jiných značek“.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
