OKÁZALE Z PRAHY, POTICHU ZPÁTKY

Vysídlování úřadů se míjí účinkem, i firmy míří do metropole

Během vlády sociální demokracie se podařilo naši státní byrokracii „obohatit o řadu nových institucí – Státní fond dopravní infrastruktury, Státní fond rozvoje bydlení, Úřad pro ochranu osobních údajů, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad, Veřejného ochránce práv (ombudsmana). Každý takový orgán ke svému životu potřebuje nějakou budovu a do ní několik desítek úředníků, kteří se budou zabývat svěřenou agendou. Stává se pravidlem, že kdykoliv se začne ve sněmovně debatovat o sídle nového úřadu, přijde někdo z poslanců s pozměňovacím návrhem, aby sídlo nebylo v Praze, jak vláda obvykle navrhuje, ale právě v jeho volebním obvodě. Takto se poslanec Tomáš Kvapil (KDU–ČSL) postaral o to, aby Státní fond rozvoje bydlení sídlil „u nich v Olomouci, poslanec a ministr dopravy a spojů Jaromír Schling (ČSSD), aby Energetický regulační úřad byl v Jihlavě, a Miroslava Němcová (ODS), aby ombudsman měl svou kancelář v Brně. Se svými návrhy uspěli, připsali si u voličů body a města se mohou těšit na to, že přibudou nová pracovní místa a ony získají na prestiži. Nebo tomu tak není? Příklady z minulosti – na něž se již trochu pozapomnělo – ukazují, že boj s pragocentrismem je mnohdy falešný, regionům efekt nepřináší a jenom zvyšuje nároky na finance. Decentralizované úřady, aby vůbec mohly fungovat, si v Praze stejně zřizují své pobočky, často větší, než jsou jejich oficiální sídla. S odstupem času to však nikomu nepřijde nenormální. Lékaři a zemědělci vědí své. Agrární komora ČR je zemědělská stavovská instituce zřízená ze zákona, které bylo určeno sídlo v Olomouci. Je tomu tak od jejího založení v roce 1993. I tehdy to bylo rozhodnutí v rámci politického boje proti pragocentrismu. Možná se to jeví jako nonsens, ale v olomouckém sídle jsou dnes dva zaměstnanci, kteří mají na starosti hospodářskou správu komory, kdežto detašované pracoviště v Praze má zaměstnanců osm, kteří se zabývají veškerou „zbylou agendou. „V Olomouci se našemu hlavnímu úkolu – informačním a poradenským službám pro členy a obhajobě jejich zájmů – těžko můžeme věnovat. My jsme životně závislí na každodenním jednání s ministerstvem zemědělství, Zemědělským intervenčním fondem, Senátem, sněmovnou a dalšími centrálními orgány. Všechno je ale v Praze, vysvětluje důvody skrytého přesunu sídla tajemník Agrární komory Jan Záhorka. Naprosto totožně jsou na tom čeští lékaři. I České lékařské komoře bylo před lety zákonem nařízeno vytvořit hlavní stan v Olomouci (na rozdíl od komor stomatologů a lékárníků, které poslanci ponechali v Praze). „Aby ale v Olomouci mohla komora skutečně sídlit, muselo by se zákonem určit, aby ve stejném městě byly i centrály zdravotních pojišťoven a ministerstvo zdravotnictví, se kterými musíme být v neustálém styku, uvádí člen představenstva České lékařské komory Martin Vedral důvody, proč se musela hlavní agenda přesunout do Prahy. Lékaři zkoušeli dva roky působit v Olomouci, měli ve středomoravské metropoli pronajaty krásné historické prostory, ale nikoho tam prý nemohli dostat. Pro zahraniční návštěvy i pro ředitele zdravotních pojišťoven to bylo příliš z ruky. V Olomouci je tak sice stále formální sídlo komory (je tam kancelář s jedním pracovníkem), ale má na starosti pouze neaktuální záležitosti, hospodářskou správu a účetnictví. Občas se tam konají akce regionálního charakteru. Skutečnou centrálou, kde úřaduje prezident lékařské komory David Rath, je Praha. „Sídlo by mělo být tam, kde se odehrává většina jednání, ne podle přání politiků, poznamenává Martin Vedral. Tak tedy vypadá praxe: decentralizační vlk dostává své žrádlo a pragocentristická koza se vesele pase. Šéfové v Praze, výroba venku. I komerční sféra tíhne k pragocentrismu, dokonce lze tvrdit, že stále více. Změnit by to snad mohl až masivnější nástup internetu a pokročilých forem elektronické komunikace. Málokterá firma s celostátní prodejní sítí řídí své obchodní operace z jiného místa než z české metropole. Naprosto zřejmé je to u firem poskytujících služby – bank, pojišťoven a všech dalších finančních institucí, telekomunikačních operátorů a obchodních řetězců. U průmyslových podniků je pak dosti častý model, kdy výrobní závod sídlí sice mimo hlavní město, ale top management (kromě výrobního ředitele) je v Praze. Typické je to pro firmy ovládané zahraničním kapitálem a řízené zahraničními manažery. V tomto duchu funguje například Karlovarská Becherovka či kutnohorský Philip Morris ČR (někdejší Tabák). Vliv na tento organizační model má ovšem skutečnost, že jde o společnosti, které svými distribučními kanály uvádějí na trh i importované produkty mateřských koncernů. Některé jiné významné mimopražské průmyslové firmy, třeba Plzeňský Prazdroj či mladoboleslavská Škoda Auto, do Prahy sice řízení nepřenesly, ale i je některé praktické důvody s metropolí svazují. „V Praze máme jakési detašované pracoviště, ale hlavní provoz včetně porad se odehrává v Plzni. Náš generální ředitel Tony van Kralingen denně z Prahy, kde bydlí s rodinou, do Plzně dojíždí, říká mluvčí Prazdroje Jaroslav Pomp. Škoda Auto má v Praze také kanceláře, ale jak uvádí mluvčí Milan Smutný, slouží podniku spíše pro reprezentační účely. „Pro nás je nezbytné, aby manažeři byli co nejblíže výrobnímu procesu, tvrdí. Všichni tedy pracují v Mladé Boleslavi, někteří každý den dojíždějí z pražských bytů. Stejně jako v případě „plzeňského Kralingena jde především o zahraniční manažery, kteří mají děti, jež navštěvují v metropoli mezinárodní školu. Chybný předpoklad. Podobné důvody vedly k tomu, proč se před dvěma lety do Říčan u Prahy přestěhovala z Brna větší část ředitelství společnosti Ahold Czech Republic (dříve Euronova), největší maloobchodní společnosti v Česku. Firma, ovládaná nizozemským kapitálem, vybudovala před deseti lety hlavní stan v Brně, jelikož si myslela, že tak bude uprostřed republiky. To trvalo jen do konce roku 1992. Jak se posléze její obchodní aktivity rozšiřovaly z Moravy k západním hranicím, vyvstala potřeba změny sídla. „Česká republika je bohužel velice centralizovaný stát, s tím nic nenaděláme. Všichni naši největší obchodní partneři a banky jsou v Praze, poznamenává mluvčí firmy Alice Frišaufová. Dalším důvodem ke stěhování bylo prý i to, že v Brně není vyhovující infrastruktura. Omezená činnost tamního letiště způsobovala, že zahraniční návštěvníci museli mnohdy nejdříve letadlem do Prahy nebo Vídně a odtud na jih Moravy autem. V Brně také není mezinárodní škola a všichni cizozemští manažeři, kteří mají děti školního věku, bydleli v Praze a na Moravu denně dojížděli, což je časově poměrně náročné. Dnes má Ahold podle obchodního rejstříku v Brně stále oficiální sídlo a účtárnu se zhruba sty zaměstnanci, ale gró řídící činnosti se již odehrává v Praze. „Část zaměstnanců se do Prahy úplně přestěhovala, část v hlavním městě bydlí jenom přechodně a na víkendy jezdí do Brna, říká Frišaufová, která sama zvolila první variantu. I čeští hoteliéři. Stěhování do Prahy není ovšem výsadou firem ovládaných cizím kapitálem. Na konci loňského roku se k podobnému kroku odhodlala i karlovarská firma Cimex Koncern (matka skupiny Cimex Group), která má české vlastníky. „Většina obchodních aktivit mateřské firmy i dceřiných společností je v Praze, proto bylo logickým a nutným krokem přestěhování do hlavního města, uvádí generální ředitel Cimex Koncernu Martin Pinl. Skupina se zaměřuje na řadu činností, ale hlavní představuje poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu (hotelový řetězec Orea Hotels). Přestěhovat se musela nejen firma, ale i její zaměstnanci, protože by bylo těžko možné denně dojíždět z Varů. Ti, kterým stěhování sociální vazby neumožnily, byli nahrazeni lidmi z Prahy, z dceřiných společností Cimexu. „V Karlových Varech jsou od počátku letošního roku již pouze tři zaměstnanci – jeden účetní a dva pracovníci právního útvaru. V Praze je jedenadvacet zaměstnanců, uvádí ředitel Pinl. Záleží na povaze státního úřadu. Snaha vyčlenit některé státní instituce z hlavního města má jistě své opodstatnění a není na tom nic neobvyklého. I v zahraničí je to běžné. Stěhovány z metropolí jsou především orgány, jako je ústavní soud, antimonopolní úřad, statistický úřad či nejrůznější kontrolní instituce, u nichž se předpokládá naprostá apolitičnost a nezávislost. Jejich odsunem se tento aspekt opticky zvýrazňuje. Například v Německu Spolkový kartelový úřad byl v době svého vzniku (v roce 1958) umístěn do západního Berlína, zatímco vláda sídlila v Bonnu. Po nedávném přestěhování spolkové vlády do Berlína šel úřad naopak do Bonnu. Německý ústavní soud sídlí v Karlsruhe, Spolkový statistický úřad ve Wiesbadenu a například Bundesbanka ve Frankfurtu nad Mohanem. Je samozřejmě trochu zavádějící porovnávat Česko s Německem, které má daleko více přirozených center. Jde ale o to, že z české metropole se z vůle zákonodárců mnohdy vystěhovávají instituce, které do hlavního správního centra přirozeně patří, a naopak zůstávají ty, které by se eventuálně vystěhovat mohly. Debaty s bankami v Olomouci. Umístit téměř na druhý konec republiky úřad, jako je Státní fond rozvoje bydlení, který není ani nezávislý (závislost na ministerstvu pro místní rozvoj), ani apolitický (nástroj vládní bytové politiky), se nezdá logické. Jde o trochu iracionální politické gesto, jehož důsledky mohou být obdobné jako u Agrární komory a České lékařské komory. „Nemohu popřít, že ani já tento model nepovažuji za zcela ideální, ale budeme se snažit, aby v tomto případě olomoucké sídlo skutečně fungovalo, říká ředitel Státního fondu rozvoje bydlení Jan Wagner. Hlavním omylem zákonodárců asi bylo to, že fond bude v Olomouci blíže svým klientům, blíže bytové výstavbě. Jelikož ale má jít o fond převážně garančního typu, nejsou – až na výjimky – pro něj partnery do diskuse přímo stavebníci, ale centrály bank, které prostředky na bytovou výstavbu poskytují. Ty samozřejmě sídlí v Praze. Není tedy divu, že již muselo být kromě olomouckého sídla zřízeno detašované pracoviště v hlavním městě (Dlouhá ulice 13, třetí patro). Vedení bytového fondu dnes pendluje z jednoho konce republiky na druhý. „Vzhledem k tomu, že převážná část závažných jednání se koná v Praze, vzniká nutnost častých služebních cest vedoucích pracovníků mezi Olomoucí a Prahou, připouští Jan Wagner. Předběžně počítá s tím, že moravské okresy budou obsluhovány z Olomouce a české z Prahy. Pro českou politiku příznačné bylo asi parlamentní vystoupení ministra pro místní rozvoj Petra Lachnita (ČSSD) – jinak žijícího v Ostravě – 24. května 2000. Když byl před hlasováním o Kvapilově návrhu na přesunutí sídla fondu z Prahy (jak bylo ve vládním návrhu uvedeno) do Olomouce žádán o stanovisko, uvedl tehdy novopečený ministr: „Z dnešního pohledu nesouhlas. Kdybych byl v Ostravě, tak bych souhlasil. Jak vidno, názory se mohou cestováním v prostoru a čase radikálně měnit. V jednom pytli se soudci. Brno je již drahnou dobu metropolí české justice. Sídlí v něm Nejvyšší soud ČR, Ústavní soud ČR i Nejvyšší státní zastupitelství ČR. Na jihu Moravy se usadil i antimonopolní úřad. Zdá se, že o tomto způsobu decentralizace žádné větší pochyby nejsou, ačkoliv samozřejmě není vše bez komplikací. I Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) musel zřídit dislokované pracoviště v Praze. V současné době má dvanáct pracovníků (celkový plánovaný stav antimonopolního úřadu je 129) a jeho úkolem je dohled nad zadáváním veřejných zakázek na území Čech. Jde však skutečně o pobočku, ne o skrytou centrálu. Brno se stalo nejnověji i sídlem Veřejného ochránce práv, ombudsmana, a jeho aparátu. O vhodnosti právě tohoto rozhodnutí se vedly značné polemiky. Například 27. listopadu 1999 na toto téma vedli spolu v Českém rozhlase debatu prezident Václav Havel a poslankyně Petra Buzková. Ta připomněla, že Brno je sice sídlem justičních orgánů, ale ombudsman s nimi nemá vůbec nic společného, protože bude spolupracovat převážně s exekutivními orgány, sídlícími v Praze. Prezident Václav Havel řekl, že v přesunutí ombudsmana do Brna vidí „jakýsi pražský alibismus: nebudeme pragocentrici, tak to dáme do Brna . Jako vhodné místo zmínil Hradec Králové či České Budějovice, Buzkové by se zase líbila Plzeň. Jen takové sběrné místo. Ještě před hlasováním o umístění sídla ombudsmana v Brně se ke stejnému tématu ve sněmovně vyjádřil místopředseda vlády Pavel Rychetský. „Veřejný ochránce práv nemá vůbec právo ingerovat do činnosti soudů, a to žádným způsobem. Umístění sídla tam, kde jsou sídla nejvyšších justičních orgánů, nemá logiku. Rychetský upozornil, že koncepce zákona vychází z toho, že veřejný ochránce práv nebude mít žádné regionální pobočky, a tudíž by bylo vhodnější, aby byl v Praze, kde jsou ústřední orgány státní správy. Ombudsman by měl řešit stížnosti občanů týkající se fungování ministerstev a dalších správních úřadů, centrální banky, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, policie (kromě vyšetřovatelů), vězeňské služby, armády, veřejných zdravotních pojišťoven. U soudů se může věnovat pouze stížnostem ve věcech výkonu státní správy (prodlevy v řízení a nečinnost soudů). První český veřejný ochránce práv Otakar Motejl i jeho zástupkyně Anna Šabatová se však v Brně již zabydlují. Už jim byly koupeny služební byty a v budově v Údolní ulici, kde bude úřad od července trvale sídlit, probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Nabírají se úředníci (zatím třicet, ale mělo bych jít celkem asi sedmdesát) a úředničina v prozatímních prostorách započala. Debata o vhodnosti sídla je tak pasé. Alespoň prozatím. Čas ukáže, zda i v tomto případě nebude třeba budovat v Praze „pobočku . „Zatím o tom určitě neuvažujeme. Možná v budoucnu, pokud to bude nutné, bychom tam mohli zřídit sběrné místo, uvedla na dotaz týdeníku EURO Marcela Horáková, tisková mluvčí ombudsmana. V ústavu slepých dívek. Když 15. září loňského roku navrhl ve sněmovně jihlavský poslanec Jaromír Schling, že by sídlo Energetického regulačního úřadu mohlo být v horácké metropoli, nenechali si to kolegové ve sněmovně líbit a přišli s konkurenčními návrhy. Olomoucký poslanec Pavel Hönig (ČSSD) jako alternativu logicky nabídl Olomouc, Oldřich Vojíř (ODS) řekl, že buď Praha, nebo severočeský Most (kde má poslaneckou kancelář), protože ten je přece typickým energetickým centrem. Schlingova Jihlava ale zvítězila. „Můj návrh je v souladu se záměrem, který se již několikrát realizoval, aby ne všechny centrální instituce sídlily v Praze. Myslím si, že tento postup je možno bez jakýchkoliv rizik uplatnit i nyní, uvedl poslanec před hlasováním. Zcela bezproblémové to ale není. Energetický regulační úřad (ERÚ) se po počátečním stadiu v jihlavském okresním úřadě usídlil v prostorách tamní staré nemocnice. Zatím se neví, zda to je již definitivní varianta, protože by bylo třeba objekty zrekonstruovat. „V Jihlavě určitě zůstaneme, ale může to být ještě na jiném místě, uvedl vedoucí kanceláře ERÚ Ivan Noveský. Také tento decentralizovaný státní úřad si již stačil v Praze vybudovat dislokované pracoviště – v malostranské ulici U Sovových mlýnů, v domě, který někteří Pražané znají jako „ústav slepých dívek . Ivan Noveský říká, že činnost ERÚ lze v zásadě rozdělit na tři části – hospodářskou správu vlastního majetku, vydávání licencí energetickým firmám a vlastní regulaci energetického trhu. Noveský je názoru, že u prvních dvou oblastí je vlastně úplně jedno, ve kterém městě se vykonávají. „U regulace je to přece jenom trochu obtížnější, souvisí totiž i s fungováním ministerstva financí, průmyslu a obchodu. Bude tam třeba častější komunikace, připouští. Noveský v tom ale nevidí žádný větší problém. „Lze to udělat i tak, že třeba tři dny v týdnu budou naši lidé pracovat, bádat a analyzovat materiály v Jihlavě a dva dny budou v Praze, kde věci projednají na ministerstvech, uvažuje. Na byty je chytíme. Energetický regulátor měl v sobě absorbovat především lidi z pražských ministerstev průmyslu a financí. Není ovšem snadné je do Jihlavy dostat. V předminulém týdnu byla situace taková, že úřad měl 35 lidí pro Jihlavu a dvanáct pro pracoviště v Praze. „I někteří z těch ministerských pracovníků, kteří bydlí v Praze, nám ale podepsali smlouvu do Jihlavy, takže to není tak nepřekonatelný problém, uvádí Noveský. Celkově by měl mít úřad asi 90 specialistů a se správním aparátem kolem 130 lidí. Aby odborníky z Prahy, hlavně mladé, do Jihlavy přetáhl, chce jim ERÚ nabídnout lákadlo v podobě bytů. „Existuje již určitý příslib ze strany jihlavského primátora, krajského hejtmana a okresního přednosty. Kromě bytů by našim lidem měly být k dispozici třeba i pozemky na individuální výstavbu. Nemůžeme sice mladým lidem – absolventům ČVUT a VŠE – nabídnout platy jako v energetických firmách, ale toto by pro ně mohlo být velmi atraktivní, věří šéf kanceláře. I tak vypadá boj s pragocentrismem. Nejdříve bylo rozhodnuto o Jihlavě jako o ideálním místě pro nový státní orgán a teď je třeba vymyslet způsob, jak do ní dostat lidi.