Je docela zajímavé sledovat reakce na deklarovanou ochotu české vlády pomoci důlní společnosti OKD v rámci insolvenčního řízení. Na sociálních sítích i na diskusích pod články na webu silně převažuje názor, že by se vláda měla na procesu podílet co nejméně, v zásadě proto, že „kdyby spadl do bankrotu někdo jiný, tak by taky nepomáhala“.
To je samozřejmě pravda, ale stejně tak všude na světě platí, že u velkých dlužníků, jejichž pád by sebou stáhl nejen samotného úpadce, ale síť subdodavatelů a ochromil by celý region, vlády zasáhnou.
Je přitom vcelku lhostejno, jaká je převažující politická orientace vlády. Když se ohlédneme do ne tak vzdálené historie, pak stojí za to si připomenout angažmá americké vlády v případě největší automobilky v USA - General Motors. Jak koncernu rychle docházela hotovost, byla překlenovací půjčku ochotna poskytnout ještě odcházející Bushova administrativa na konci roku 2008, a to ještě předtím, než bylo zahájeno insolvenční řízení.
Když nastoupil do Bílého domu Barack Obama, čekala na něj mimo jiné tahle „lahůdka“. A tady už je to téměř učebnicový příklad toho, jak se postupuje, a to nikoli v souladu s politickou, ale ekonomickou logikou. Americké ministerstvo financí spolu s Bílým domem zahrály roli přísného zachránce s tím, že managementu GM sdělili, že podle jejich názoru není možné koncern zachránit v jeho stávající podobě a bez propuštění, a proto musí pod soudní ochranu před věřiteli zkusit reorganizaci podle Hlavy 11 US Bankruptcy Code. Koho zajímá základní popis, o co jde, najde ho tady, ale ve většině podstatných rysů je postup při reorganizaci v Česku velmi podobný, protože stejně jako všude po světě, byla i v našem případě americká Chapter Eleven předlohou.
Bez 49,5 miliard amerických dolarů od ministerstva financí, dalších peněz od kanadské federální vlády i od tamní provincie by GM nepřežil ani náhodou, protože žádný jiný subjekt neprojevil ochotu se na záchraně podílet. Životaschopná aktiva včetně značek a dalších práv se v dražbě prodala „novému GM“ 10. července 2009, tedy čtyřicet dnů po podání návrhu (tedy takhle rychlý proces s OKD nebude). Americká vláda v novém podniku dostala 60,8 procent, posledních akcií se zbavila v prosinci 2013. Přímý náklad byl ve výsledku asi 10,5 miliardy dolarů, nicméně v tom nejsou zahrnuty náklady, které by federální vláda i místní úřady musely nést, kdyby GM šly nikoli do reorganizace, ale rovnou do likvidačního konkurzu.
| Přečtěte si komentář k návrhu Miloše Zemana: Příkaz zní jasně: Znárodnit! |
V případě OKD, které za první čtvrtletí vykázaly negativní výsledek před zdaněním, úroky a odpisy (EBITDA) 90 milionů korun, z toho ovšem 120 milionů byl dopad provozování vysoce ztrátového dolu Paskov. Bez Paskova by OKD byly za první čtvrtletí 2016 EBITDA pozitivní, takže nějaký restrukturalizační příběh by se tady našel.
OKD ale výrazně stoupla potřeba pracovního kapitálu, když se jako dodavatel obávaly otevřené pozice trvat na platbách předem. Stejně jako ve všech jiných podobných situacích je nejdůležitější doplnit chybějící pracovní kapitál půjčkou. Ačkoli v Česku (stejně jako ve Spojených státech) má jakýkoli poskytovatel „nových“ peněz právo na přednostní uspokojení své pohledávky před všemi nezajištěnými věřiteli, může požadovat úrok a zajištění „úvěrového financování“, zatím se nikdo takový, kdo by byl ochoten mít přímou úvěrovou pohledávku za OKD, nepřihlásil.
Z hlediska vlády, která chytne všechny „negativní externality“ a nemůže se před nimi nikam schovat, je volba vcelku jednoduchá: postupný útlum a rozložení sociálních nákladů v čase, který si koupí financováním konkursní podstaty, je podstatně lepší volba než okamžité ukončení těžby, propuštění zaměstnanců a tak jako tak krytí nákladů na technickou likvidaci a na nezaměstnané státem.
Můžeme diskutovat o tom, zda příspěvek pro propuštěné zaměstnance OKD 7-8 tisíc korun měsíčně, a nikoho jiného, je diskriminační zvýhodňování jedné profesní skupiny. Ale samotný fakt, že vláda se pro udržení OKD v chodu může a má angažovat, je i z ekonomického hlediska nesporný. Stejně tak nesporné je, že existují způsoby, jak se do insolvence zapojit gramotně, a nenechat se předbíhat ve frontě ani akcionáři, ani kterýmkoli z věřitelů.
Přečtěte si další komentáře autora:
ČLÁNKY DO MAILU