Okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 považuje německá kancléřka Angela Merkelová za smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu. Stateční lidé v Československu podle ní v dalších letech přispěli ke sjednocené Evropě.
Invaze, na které se podílely i jednotky tehdejší Německé demokratické republiky, podle Merkelové násilně ukončila hnutí, které prosazovalo socialismus s lidskou tváří. „Z pohledu spolkové vlády je to smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců,“ tlumočil názor Merkelové její mluvčí Steffen Seibert.
Události srpna 1968 je podle šéfky německé vlády nutné vidět v jedné řadě s děním v NDR v roce 1953, Maďarsku v roce 1956 nebo Polsku v roce 1981. „Všechny tyto velmi rozdílné historické události mají společné to, že se lidé za železnou oponou nechtěli smířit se svým osudem, který jim vnucovaly elity komunistické strany,“ je přesvědčena kancléřka.
Přečtěte si komentář: Ruští okupanti včera a dnes
Soudí, že rok 1968 přinesl alespoň v zárodku požadavky, které se pak naplnily v roce 1989, kdy se prosadila vůle lidu. Šlo zejména o touhu překonat komunistický režim a žít v demokracii a svobodě.
Dnes jsou podle Merkelové Německo i Evropa naštěstí sjednocené. „A je zcela jasné, že stateční lidé v dnešním Česku a dnešním Slovensku k tomu hodně přispěli - svým pasivním odporem proti okupantům a aktivním bojem za prosazení Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE - z roku 1975) - že tak dlouho vytrvali, až se přeci jen otevřela brána do svobodné Evropy,“ míní šéfka německé vlády.
Její mluvčí dnes také připomněl osud řady politických uprchlíků z Československa, kteří po okupaci v roce 1968 dostali azyl na západě Německa a po roce 1989 se stali staviteli mostů mezi Berlínem, Prahou a Bratislavou.
Dále čtěte:
Esej: Bez výsad velkých
Praha 1 si připomíná 100 let republiky ve velkém stylu
Zakázané město: jizvy z okupace se dosud nezhojily
