Když jsme už nastínili pravděpodobnost, že okurka a meloun jsou z jedné pradávné líhně, zastavíme se na chvilku u salátu okurkovomelounového, pocházejícího odkudsi ze Středního východu. Necháme se o něj handrkovat Libanon a Persii a mezitím si jako dresink připravíme pepřový sirup. V kastrolku vaříme bílý vinný ocet s cukrem a pepřem za stálého míchání, až zesirupovatí. Do mísy naklademe měsíčkovité plátky okurky, z níž jsme odstranili slupku a semínka. Přidáme podobně odsemínkované plátky vodního melounu a tenounce pokrájenou červenou cibuli. Zalijeme sirupem a prokvedláme. Zmnohanásobili jsme tak nevtíravou okurčí svěžest a osvěživost do sladkovita a pikantna.
Na Středním východě zůstaneme i na burghulový salát s okurkou zvaný „tabuleh“. Burghul je drcené pšeničné zrní, které pravděpodobně pochází z Arménie. Vaří se jako rýže a jí se buď teplý jako příloha k dušenicím, nebo studený jako součást předkrmové sestavy zvané meze. Maghreb čili severní berberská Afrika nahrazuje burghul v tomto salátu kuskusem. S tím se pravděpodobně setkáme častěji i v evropských verzích. Dá méně práce, jde přece o předvařenou drobnější krupici. Hotový je jednoduchým zalitím horkou vodou na několik minut. Burghul je zrní syrové nebo jen lehce předvařené, proto se musí vařit nejméně čtvrt hodiny jako rýže. Kuskusová tabule je na skousnutí měkká a mazlavá, ta pravá křupavá al dente a zrnitě, moučnatě chutnější je z burghulu. Burghul je taky zdravější, protože obsahuje více vláknin, vitaminů a minerálů.
Promícháme jej s drobně posekanou čerstvou okurkou, rajčaty, jarní cibulkou, petrželkou, koriandrem, mátou, strouhanou citronovou kůrou, trochou citronové šťávy a olivovým olejem, solí a pepřem. Nepovinné obohacení může zahrnovat i jemně posekanou sladkou papriku a náruživci orientální pikantnosti si mohou přidat i tenounce posekané čerstvé feferonky.
Sladkokyselý pikantní okurkový salát jménem „asinan“ pochází z Indonésie. Oloupané okurky se tence naplátkují v míse a proloží tence krájenou cibulí, nejlépe opět červenou. Dresink se dělá z drobně krájených čerstvých papriček, bílého octa, sezamového oleje, cukru a drceného česneku. Důkladně se prošlehá a okurky s cibulí se jím zalijí a prokvedlají. Nechá se pár hodin uležet v ledničce, aby se chutě dokonale promísily a prosákly.
Filipíny si z Indonésie sfúzovaly po svém okurkový salát zvaný „acharang pipino“, v němž „acharang“ je slovo indonéské znamenající pikantní nakládačku a „pipino“ je slovo filipínské znamenající okurku. Nakládaná okurka po indonésko-filipínsku se připravuje den předem. Tvary jsou zde důležité a pozoruhodné. Okurky se nejprve podélně rozčtvrtí a semínkový střed se oddlábne. Pak se šejdrem pokrájejí na špičaté šikmé kostičky. Vloží se do keramické misky dohromady s drobnými cibulkami, posolí se a nechají se přes noc uležet. Sůl z nich vytáhne vodu, kterou necháme odkapat v cedníku. Zalijeme zálivkou, kterou jsme smíchali z čerstvého strouhaného zázvoru, drceného hřebíčku, česneku, cukru, octa (nejlépe filipínského kokosového zvaného suka) a drobně krájených čerstvých feferonek. Před konzumací necháme minimálně další den uležet ve sklenici nebo v míse v ledničce.
A ještě jednou okurka v kombinaci s melounem ve vizuálně surreální japonské okurkové polévce. Obě okurky loupeme a upravujeme trojím způsobem. Jednu pokrájíme na válečky, které upravíme do tvaru kalíšku tím, že z jedné strany vydlábneme měkký semínkový střed a druhou necháme zavřenou. Vydlabaný střed přidáme ke druhé okurce a rozmixujeme je na polévku. Přidáme k ní asi na jednocentimetrové kostičky posekané polozralé (tedy ještě pevné) avokádo a kedlub (japonský recept sice žádá podobně chutnající tuřínovitou zeleninu zvanou jicama, ale tu jsem ještě v Česku nikdy neviděl, tak si tím netrapme hlavu). Rovněž přidáme „julienované“ (na drobné nudličky nakrájené) sušené rajče. Třetí okurku naplátkujeme a „julienujeme“ na tenké nudličky. Na stejné nudličky „najulienujeme“ jablko a meloun. Julienky necháme chvíli marinovat v zálivce z jogurtu, citronové šťávy a jemně podrcené sušené feferonky. Kalíšky první okurky vyplníme míšenými marinovanými julienkami třetí okurky a dvou druhů ovoce. Posadíme do polévkových misek, zalijeme uvedenou polévkou a potřísníme snítkami kopru a zeleným bylinkovým olejem.
Chvála pokřivenosti
Navzdory regulacím Evropské unie přikazujícím okurkám rovnost a bratrství, my, milovníci pravicové různorodosti, se spíše zaměříme na tu svobodu a připomeneme si, že čím jsou okurky křivějších tvarů a rozmanitějších velikostí, tím bývají chutnější. Proto nepromarníme příležitost kupovat si je na neregulovaných tržnicích nebo přímo od farmářů. Ti je často prodávají při silnicích – klasickým příkladem je výpadovka ze Znojma na Prahu. Nejchutnější okurky ale najdeme na Blízkém východě, který ty velké a rovné okurky nezná, nikdy je neviděl a chutnaly by mu neokurkovitě.
